Bratislava (od zvláštního zpravodaje Aktuálně.cz) - Česká fotbalová reprezentace na Slovensku podala možná vůbec poprvé výkon, za který se nemusí stydět. Léčba Haškem tedy přinesla své ovoce, jenže samotný zápas zároveň ukázal českému týmu nepříjemné pravdy.
Trenér Ivan Hašek dokázal vrátit mužstvu týmový duch, vyždímat z hráčů maximum a vytvořit pozitivní atmosféru uvnitř i vně mužstva. To rozhodně není málo.
Jenže utkání ukázalo, že to prostě nemusí ani na soupeře kalibru Slovenska stačit. Zápas také zbořil hned několik mýtů kolem české reprezentace.
Prvním z nich je určitě víra ve spásný návrat obra Jana Kollera. Tohle se prostě nepovedlo. Před nejlepším kanonýrem v historii české reprezentace za jeho zásluhy a ochotu pomoct v nouzi nelze než smeknout.
Čtěte také:
Drama a špatný konec. Češi na Slovensku remizovali
Koller: Omyl, teď už končím. Baroš a Necid jsou lepší
Ale obr ze Samary se vůbec neprosadil. V obležení soupeřů nedokázal sám nic, nedošlo ani na jeho typické sklepnutí do druhé vlny. A když se měl zapojit do kombinace, tak přihrávku většinou pokazil.
Standardky nevycházely
Po jeho vystřídání hra českého týmu viditelně ožila. Dařily se rychlé kontry a hra po zemi Haškovu mužstvu svědčila více. Koller se rval, ale návrat mu nevyšel. Se situací se však vyrovnal jako chlap, za nic se neschovával a uznal, že už mužstvu nemá co dát.
Dalším trumfem měly být pověstné standardky z dílny Karla Brücknera. Barošův gól sice padl po rohovém kopu, ale jinak, když už Češi zahrozili ze standardek, bylo to po přímé střele, jako třeba v případě Plašilovy technické rány z úvodu zápasu, ne po nacvičeném signálu.
Přitom standardních situací měl český tým k dispozici celou řadu. V šestnáctce měl výškovou převahu a proti sobě měl obranu, z níž dva hráči v klubech vůbec nenastupují (Pekarík, Ďurica).
Do jisté míry padl i mýtus, že český tým má se současným kádrem na to skupinu jasně vyhrát, jen ho stačí správně nabudit.
Gólman a kapitán reprezentace Petr Čech po utkání prohlásil, že je na výkon mužstva pyšný a zápas se Slováky byl z české strany nejlepší v kvalifikaci. Výhrady neměl ani trenér Hašek.
Čtěte více:
Hašek z Bratislavy: Bod není špatný. Dává nám naději
Weiss: Nebýt Hamšíka, jsme v Africe. Češi překvapili
Češi opravdu dřeli do posledních minut, v klubech hrají v základních sestavách, formu mají, ale prostě to na výhru nad Slováky nestačilo. Tečka.
Češi nestačí v rychlosti
Jistě, Weissovým svěřencům od začátku hrálo vše do karet. Se štěstím se ubránili úvodnímu náporu. Nemuseli se hnát za vítězstvím, hráli ze zataženého bloku a vyráželi do rychlých protiútoků, na což mají vhodné rychlostní typy hráčů. Ale s tím vším Češi určitě počítali.
Právě v rychlosti byl mezi oběma soupeři největší rozdíl. V dynamice při přechodu do útoku současný český tým zaostává asi nejvíce.
Když nasadil nejvyšší rychlostní stupeň třeba Hamšík či Weiss mladší, museli si občas čeští hráči připadat, že kolem nich jezdí soupeř na motorkách.
S přímočarostí podpořednou výbornou technikou kontrastoval například výkon Jiřího Štajnera, jenž svými zasekávačkami často hru českého týmu zpomaloval. Kazil pokusy o rychlé narážečky a směrem dozadu se slovenskými rychlíky nestíhal.
Klobouk dolů před Štajnerovými výkony v Hannoveru, ale na reprezentační úroveň je to momentálně asi málo, byť stál na začátku akce, po níž padl Pudilův gól.
Nicméně musí se uznat, že resucitace týmu se povedla, šance na postup na MS žije a je třeba se o ni rvát. Mužstva San Marina, Polska a Severního Irska jsou určitě doma pro českou reprezentaci k poražení.
