Čeští fotbalisté dominovali nad sebevědomým soupeřem ve všech směrech. Naplno se projevil rozdíl ve zkušenosti, vyzrálosti, ale i individuálních kvalitách.
"Byl to hodně očekávaný a těžký zápas, ale tým jej zvládl opravdu s bravurou, za což zaslouží velké uznání. Podal vynikající výkon a kvalifikaci rozjel nejlepším možným způsobem," chválil pro ČTK národní tým trenér Teplic a asistent u reprezentační jednadvacítky Vlastislav Mareček.
Měl to být vypjatý, vyrovnaný duel v němž někteří favorizovali spíše Slováky. Realita byla zcela jiná. Češi své soky školili a místy se zápas zvrhával v exhibici.
"Mohli jsme vyhrát i vyšším než tříbrankovým rozdílem. Slováky jsme přejeli agresivitou a aktivním útočným fotbalem, ve kterém vynikali Sionko s Rosickým," uvedl kouč Baníku Ostrava Karel Večeřa.
Velmi vysoký standard odehrála obranná čtveřice opět s Tomášem Ujfalušim na pravé straně a Martinem Jiránkem na stoperu. Vydařený návrat po blamáži s Itálií zažil záložník Jan Polák.
Hvězdou dne byl však bezpochyby Libor Sionko. Dva góly sám vstřelil, třetí připravil pro jediného čistokrevného útočníka Čechů v zápase Jana Kollera a dostal se ještě do řady šancí a pološancí. Slovenské obraně nedal vydechnout.
"Opět se potvrdilo, že hra s jediným hrotem nemusí vůbec znamenat defenzivní styl hry," všiml si trenér mistrovského Liberce Vítězslav Lavička.
"Není to o rozestavení, je to o velké variabilitě a aktivitě hráčů z druhé vlny. Ve středu tyto úkoly výtečně plnili Sionko, Polák, Rosický a Plašil, stejně jako krajní beci Jankulovski s Ujfalušim. Velký rozdíl mezi oběma týmy byl i v rychlosti, běžecké i kombinační. Výkon českého týmu jsem si zkrátka vyloženě užíval, zvládl to po všech stránkách lépe než soupeř," dodal pro ČTK Lavička.
Na Tehelném poli se opět ukázala stará známá pravda, že Češi předvádějí skvělé výkony a výsledky v době, kdy se jim moc nevěří. Zatímco roli velkých favoritů často nezvládají, z pozice podceňovaného týmu překvapují.
Mužstvo je od MS podrobováno permanentní kritice a mnozí fanoušci jej zatratili. Vysoká výhra na Slovensku však ukázala, že se český tým může i nadále směle řadit do evropské extratřídy.
Výkony hráčů očima sportovní redakce deníku Aktuálně.cz:
Petr Čech: Zachytal si ještě daleko méně než proti Walesu, ale přesto podržel mužstvo v závěru prvního poločasu. Lapil nebezpečnou hlavičku Valachoviče po standardní situaci skokem k pravé tyči. Kdo ví, jak by se zápas vyvíjel, kdyby Slováci snížili do poločasové přestávky na 1:2
Tomáš Ujfaluši: Na pravé straně obrany exceluje. Vyhrává souboje, pružně se zapojuje do ofenzivy. Dostával se i k zakončení. Svoji největší šanci neřešil ideálně, když místo střely hledal nepřesnou přihrávkou nabíhajícího Jana Kollera.
Martin Jiránek: Dokonale se rehabilitoval po "vlastenci" proti Walesu a leckdy marném stíhání liverpoolského Bellamyho. Slovenští fotbalisté na něho snad ani jednou nevyzráli, kanonýra Šeba vůbec k ničemu nepustil. S dobrým výkonem mu rostla sebedůvěra a odvažoval se i k útočným výletům.
David Rozehnal: V zápase byl téměř neviditelný, ale jistý. S přehledem šéfoval obranné čtveřici a Slovákům prakticky nic nedovolil.
Marek Jankulovski: Platí o něm podobná slova jako o Ujfalušim. Vzadu jistý a vydatně podporoval útok. K nejlepším momentům patřil precizní centr po němž Sionko poprvé skóroval.
Libor Sionko: Na jeho adresu se mohou snášet jen slova chvály. Ještě před týdnem se někteří fanoušci rozčilovali, když byl jen nominován jako náhradník, nyní je z něj hvězda reprezentace. Z kdysi splašeného rychlíka, který neproměňoval šance se stal postrach obránců. Ex-sparťan Marek Čech si se Sionkem vůbec nevěděl rady. Ve velmi vysokém tempu vydržel hrát skoro celý zápas. Bilance dvou gólů a jedné asistence hovoří za vše. Měl prsty zatím ve všech pěti gólech Česka v této kvalifikaci.
Tomáš Galásek: Roli defenzivního štítu zvládl na jedničku, rozrážel slovenské útoky již v zárodku. Pozičně výborný.
Tomáš Rosický: Lídr jak má být. Dirigoval hru ve středu pole, povzbuzoval své spoluhráče, vyrážel k přímočarým atakům, ale nezapomínal se vracet do obranné poloviny. Rychlým vedením míče motal Slovákům hlavy, ti jej zastavovali jen za cenu faulů.
Jan Polák: Dal zapomenout na fiasko proti Italům na MS. Ve spolupráci s Galáskem si pohlídal obranné úkoly a zaměstnával i slovenskou defenzivu. Efektními narážečkami vysouval Sionka do útoku. Po jedné takové spolupráci padl první gól a i na druhém měl Polák výrazný podíl. Po jeho centru zleva napříč šestnáctkou namazal Koller Sionkovi na druhou branku.
Jaroslav Plašil: Nelehkého úkolu, nahradit Pavla Nedvěda na levé straně, se tentokrát zhostil lépe než proti Walesu. Vybojoval zdánlivě ztracené míče. Naběhal spusty kilometrů, přihrávky téměř nekazil. Pro mužstvo velmi platný hráč.
Jan Koller: Slováci z něho měli evidentní respekt. Soustředili se na jeho bránění s takovou intenzitou, že zapomínali na Libora Sionka. Neustále na sebe vázal hráče, zejména při standardních situacích, a tím vytvářel prostor pro své spoluhráče. Svým typickým způsobem sklepl Polákův centr proti nabíhajícímu Sionkovi, který pohotově zvýšil na 2:0. Třetím gólem do odkryté branky definitivně ztvrdil vítězství Čechů. Překvapil, když se v samém začátku zápasu ujal exekuce přímého kopu z pětadvaceti metrů, ale netrefil se ideálně.
Radoslav Kováč s Jiřím Štajnerem nebyli hodnoceni.
