Praha - Velké cti se dostalo bývalému reprezentantovi Vladimíru Šmicrovi, když při dnešním posledním loučení se zesnulou legendou Josefem Masopustem mohl držet čestnou stráž u rakve. Sám se s vicemistrem světa z roku 1962 a držitelem Zlatého míče setkal poprvé už v osmi letech a vzpomíná na něj jako na velmi skromného člověka.

"On měl tehdy chalupu poblíž našeho domu, kde jsem vyrůstal. Jednou jsem se rozhodl, že za ním zajdu, jestli si se mnou nepůjde zakopat. Nejdříve jsem ale asi hodinu koukal přes plot. Nakonec on přišel za mnou a zakopal si se mnou. Pak mi ještě dal belgické pralinky, protože tehdy trénoval v Belgii," vzpomínal Šmicer na první setkání před 34 lety.

"Když jsem ho pak potkal v době, kdy už jsem byl v reprezentaci, tak jsem mu to připomněl a on si na to pamatoval," dodal vicemistr Evropy z roku 1996 a vítěz Ligy mistrů s Liverpoolem.

Vízek jeho skon nesl těžce

Na jednu z největší osobností českého fotbalu vzpomíná především jako na skromného člověka. "Byla s ním sranda. Vždy jsme se spolu bavili jen o fotbale, on ho hrozně prožíval a miloval. Byly to příjemné debaty. A byl hrozně skromný. Přitom vyhrál Zlatý míč, což už dokázal jen Pavel Nedvěd," připomněl Šmicer druhého českého držitele nejcennějšího individuálního fotbalového ocenění.

"On nikdy nemluvil o sobě, spíše poslouchal nás a uznával naší generaci, i když se to nedalo srovnávat s dobou, kdy hrával on sám," řekl Šmicer.

Dnešní pohřeb byl mnohem náročnější pro jeho tchána Ladislava Vízka, který stejně jako Masopust spojil většinu svého fotbalového života s Duklou a měl tak k němu blíže. "Nesl to těžko. Bere to jako by mu umřel fotbalový táta a vzor. Musel jsem ho skoro přemlouvat, aby sem šel, protože nerad dává najevo emoce a věděl, že bude naměkko," řekl Šmicer. "Nahoře u rakve měl stát místo mě on, ale k tomu ho asi nepřemluvili, protože to pro něj bylo hodně těžké," dodal.