Infobox
První část rozhovoru s Franzem Beckenbauerem čtěte ZDE.Aktuálně.cz přináší druhou část exkluzivního rozhovoru s šéfem organizačního výboru fotbalového šampionátu a bývalým vynikajicím fotbalistou Franzem Beckenbauerem.
Předseda FIFA Joseph Blatter nedávno ostře kritizoval systém prodeje vstupenek na mistrovství světa.
Jeho prohlášení nás trochu mate. Všechny kroky byly schváleny FIFA. Prodej vstupenek je tou nejcitlivější věcí. Nikdy neuspokojíte každého. Musíte si uvědomit, že proběhlo dvacet schůzek s FIFA. Každý krok byl společně zvažován.
Nejde jen o tuto Blatterovu kritiku, ale každý rozkaz nebo zákaz vytváří dojem, že prezident FIFA vidí svou instituci ve vztahu k organizačnímu výboru jako vztah mezi pánem a sluhou.
Faktem je, že to je její šampionát. My ho smíme hostit, ale máme také samozřejmě své nápady a svou svobodu. Za tato svá práva jsme bojovali. Příští hostitel již tato práva mít nebude. Systém prodeje vstupenek rozhodně nebyl vytvořen náhodou. Chtěli jsme mít určitou nezávislost, a to i na FIFA.
Vaše zvací cesta po 31 zemích účastníků šampionátu, kdy jste vystupoval jako jakýsi fotbalový ministr zahraničí, udělala veliký dojem. Co takhle vstoupit do politiky?
Tato výprava nebyla politickou prací. Šlo spíše o sportovněpolitický úkol.
Vadí vám, když vám lidé říkají "kaiser"?
Co můžu říkat...
Když se setkáváte s veřejností, jste někdy překvapen, jaký vliv máte a jak vážně vás berou?
Nemám čas se divit. Jsem rád veřejnosti na očích. Mám rád lidi, jsem rád mezi lidmi. A mám také smluvní povinnosti. Co mě fascinovalo bylo, že čím jdete výše, tím normálnější tu jsou lidé. A to není jen ve fotbale.
Nedávno jste byl v Düsseldorfu, pak jste se objevil v Hamburku, Berlíně, Mnichově, Bělěhradu a pak jste přejel do Hannoveru. To musí být stres.
Pro mě je stres negativní slovo. Když něco dělám, dělám to pro zábavu a s nadšením. Necítím stres. Ani když přemýšlím o poslední části naší zvací cesty - Austrálii.
To je 16 500 kilometrů tam a 16 500 kilometrů zpátky v méně než pěti dnech. Není to namáhavé?
Ne, je to milá povinnost. Nemůžeme jim poslat kazetu, když jsme všech 30 zemí navštívili osobně.
Jak byste shrnul tuto tour?
Byla to skvělá reklama, skvělé public relations. Nemohlo to být lepší. Pozornost, které se nám dostalo byla skvělá. Jste vítáni jako prezident země od velvyslanců, ministrů, prezidentů nebo předsedů vlád. Jediné, co jsme přitom chtěli, bylo pouze přijet, vyřídit gratulace a vyjádřit svůj respekt.
Jaký byl váš nejsilnější zážitek?
Jednoznačně Afrika - čtyři země, které se na šampionátu objevují poprvé. Angola, 30 let v občanské válce, nebo Pobřeží slonoviny. Téměř každý v Africe má problémy. Máte tu rozhádané rodiny, kmeny, skupiny. Pak sem dorazí fotbal a všichni najednou sedí kolem jednoho stolu. Tehdy jsem poprvé opravdu pochopil, jakou moc má fotbal.
To je jeden z argumentů pro důraznější používání fotbalu při rozvojové pomoci.
Byl by to pěkný úkol. Viděli jsme, jak je to snadné. V hlavním městě Angoly se hromadí odpadky, děti si mezi tím hrají s kameny a rozbíjí okna. Bylo by přitom tak snadné dát jim alespoň rovný kus země. Musel byste však být přítomen, jinak by šly peníze jinam.
Co budete dělat 10. července, den po finále mistrovství světa?
Vrátím se domů.
A na jak dlouho?
Doufám, že na dlouho.
