Když 28. září 1996 přijel na sever Londýna, neznal šestapadesátiletého syna restauratéra téměř nikdo. Nyní uzavírá dekádu, během níž dovedl svůj klub Arsenal Londýn ke třem titulům v Premier League, čtyřem v anglickém poháru a v sezoně 2003-2004 s ním dosáhl neporazitelnosti.
V květnu anglickému klubu navíc scházelo pouhých 14 minut, aby se stal v Paříži vítězem prestižní Ligy mistrů.
Francouz předělal Arsenal v moderní útočné mužstvo a zasadil se o nový stadion Emirates pro 60 000 lidí.
Před jeho příchodem se o Arsenalu říkalo, že je "velmi velmi nudný" pro jeho úspěchy, které slavil s totální defenzivou. Největší kritika na Wengerův tým se nyní týká jedině toho, že některé akce překombinuje ve snaze dát co nejlepší gól.
Francouz změnil anglickou hru
Trenér se vzezřením francouzského intelektuála přišel do Anglie po dvou letech v Japonsku. Nějaký čas spotřeboval na to, aby provedl potřebné změny po vládě jeho předchůdce Bruce Riocha.
Věnoval se hráčské životosprávě a zdatnosti. Hned první týden, co byl u mužstva, například zakázal čokoládu. Jeho přístup stanovil nové standardy pro anglickou hru číslo jedna.
Z Thierry Henryho vytvořil jednoho z nejnebezpečnějších útočníků jeho generace a nejlepšího střelce Premier League ve čtyřech z posledních pěti sezon.
Z útočníka Nicolase Anelky udělal hráče, za něhož dal Real Madrid v roce 1999 více jak 22 milionů liber, ačkoliv dva roky před tím stál pouhých půl milionu.
Wengerova schopnost na tréninkovém hřišti i na přestupovém trhu se naplno ukázala v roce 1998, když Arsenal vyhrál ceněný anglický double - ligu i pohár. Stejný úspěch se mu podařilo zopakovat i v roce 2002.
V roce 2003 a 2005 přidal další dva anglické poháry a roku 2004 ligový titul, aniž by byl poražen. To se naposledy podařilo Prestonu v sezoně 1888-1889.
Minulou sezonu dosáhl Arsenal nejvyšší mety, finále Ligy mistrů. V domácí soutěži však obsadil nejhorší místo pod Wengerovým vedením - čtvrté.
Wenger, jenž říká, že doma nemá žádné ceny, fotografie či fotbalové pamětihodnosti, se zřejmě tento týden nebude ohlížet za svými minulými úspěchy: "Jediná věc, která mě zajímá, je budoucnost. Zabývám se příštím zápasem a tím jak zlepšit hru," nechal se minulý týden slyšet.
Arsenal ani jeho fanoušci se rozhodně nebudou chtít jen tak rozloučit s mužem, jenž minulý rok zaznamenal svůj 500. zápas a jenž patří k nejrespektovanějším evropským trenérům.
