Anglickému kouči Stuartu Pearcovi hned vytanuly na mysli zlé vzpomínky na to, jak v semifinále světového a evropského šampionátu v letech 1990 a 1996 dvakrát osudově selhal proti Německu.
"Chlapci jsou opravdu hodně sklíčení, mnoho z nich by v šatně potřebovalo obejmout. Ale jsem na ně neuvěřitelně hrdý, takový pocit jsem možná v celé kariéře nezažil," popsal Pearce, dlouholetý zadák anglické reprezentace.
V přípravě nácviku pokutových kopů věnoval hodně prostoru, ale na mistrovství to Anglii nestačilo. Trápení s penaltami předznamenal hned první zápas na šampionátu, kdy Lita tři minuty před koncem selhal v zápase s Českou republikou a odmítl šanci na vítězství.
V duelu s Nizozemskem v Heerenveenu se už mladí Angličané viděli ve finále, ale na vedoucí branku Lity ze 39. minuty dokázal minutu před koncem odpovědět Rigters. Po prodloužení přišel na řadu rozstřel, který došel k rozuzlení až v šestnácté sérii a po dvaatřicáté exekuci, kterou úspěšně zvládl domácí Gianni Zuiverloon.
"Penaltám jsme se věnovali hodně, dělali jsme si statistiky, hráče jsme při nich pozorně sledovali. Ale počítali jsme s tím, že dojde tak na pět až šest sérií," podivoval se Pearce nad rozstřelem, který byl nejdelší v historii v soutěžích organizovaných UEFA.
Celý zápas trval skoro tři hodiny.
Angličané už z penalt musejí mít noční můry. Pearce a spol. neuspěli už před sedmnácti lety v semifinále s Německem na MS v Itálii, totéž se opakovalo v roce 1996 ve stejné fázi na domácím evropském šampionátu. V roce 2004 a 2006 pak Albion vypadl po penaltové loterii ve čtvrtfinále ME a MS v památných duelech s Portugalskem.
Mladí Nizozemci ukázali pevnější nervy než jejich soupeř a dál mohou snít o tom, že obhájí loňský triumf z Portugalska. "Ale takové zápasy, to není pro srdce nic dobrého, penalty jsou hrozný stres," oddechl si po utkání kouč Foppe de Haan, strůjce úspěchů nizozemských juniorských výběrů.
"V minulém roce jsme hráli lépe, takže teď to musíme o to tvrději na hřišti odpracovat," porovnal De Haan loňský a letošní šampionát.
Srbové si pochvalují týmový duch
Nizozemsko po středečním dramatu velebí hlavně brankáře Boye Watermana, který v rozstřelu vychytal hned tři anglické exekutory.
"Byl to neuvěřitelný večer. Nemohl byste být člověk, abyste na něco podobného mohl zapomenout. Nikdy jsem tolik penalt nechytil, ale věděl jsem, že to umím," líčil v euforii Waterman, který před lednovým odchodem do Alkmaaru strávil
šest sezon právě v Heerenveenu a ve středu na něj mohli být pyšní na tribuně i jeho rodiče.
"Po penaltách jsem chtěl běžet za nimi, prokličkoval jsem se přes šest kluků, ale ten sedmý mě stáhl na zem," usmíval se Waterman. "Hrát tady je velmi zvláštní. Znám tu spoustu lidí, je to prostě můj stadion," vyprávěl nizozemský brankář.
Nizozemsku se ve finále v Groningenu postaví v sobotu Srbsko. Výběr kouče Miroslava Djukiče i v semifinále s Belgií potvrdil výhrou 2:0 roli favoritů a po předchozí účasti ve finále v roce 2004 a loňském semifinále nyní bude usilovat o to, aby konečně usedl na trůn.
"Věděl jsem, že se na tenhle tým můžu maximálně spolehnout. A Srbsko s těmito chlapci může v dalších deseti letech napevno počítat," naznačil bývalý reprezentační stoper Djukič, že Srbsku vyrůstá velmi silná generace.
Podle Djukiče je hlavním srbským triumfem na mistrovství týmový duch. "Jsme spolu dvacet dní a nikdy ani jako hráč jsem nezažil, že by v týmu byla taková atmosféra. Hráči drží spolu, nikdo si nestěžuje, že sedí na lavičce.Ale na finále ještě nemyslíme, musíme si nejprve užít tohle vítězství," dodal Djukič.
