Praha - Hráčský agent Viktor Kolář zastupuje Petra Čecha, Michala Kadlece a řadu dalších nejen českých fotbalistů. Celkem se jeho firma Sport Invest stará o téměř dvě stovky hráčů, často o talenty mladší patnácti let.
Ve své roli vidí, že léta, kdy se z Česka do zahraničí chodilo za velké peníze a často, jsou pryč. "Přestupové částky klesly v průměru o polovinu a kluby na to musejí reagovat. Nemůžou už tolik počítat s penězi z přestupů," říká Kolář v rozhovoru pro Aktuálně.cz s tím, že se českým fotbalistům také zužují možnosti, kam do ciziny vůbec jít.
Momentálně řeší, nebo spíš neřeší budoucnost i "vlajkové lodi" své firmy - brankáře londýnské Chelsea Petra Čecha.
Kolem něj se vyrojila řada přestupových spekulací, a to nejen kvůli tomu, že se do klubu vrací z hostování Thibaut Courtois, ale také proto, že český brankář v dubnovém semifinále Ligy mistrů proti Atléticu Madrid upadl a poranil si rameno, čímž pro něj skončila sezona.
"Petr zdárně pokračuje v rehabilitaci zraněného ramene. Je lehce vpředu před plánem rekonvalescence, který má. Stihne začátek přípravy Chelsea," tvrdí Kolář. "Nic se nemění. Má dva roky smlouvu s Chelsea, má zájem v klubu chytat. Trenér mu neřekl, že s ním nepočítá," dodává.
Zůstane tedy Petr Čech v Chelsea?
Nevysílali jsme signály, že by Petr byl k dispozici. Kdyby tomu tak přece jen bylo, Petr je jeden z top brankářů na světě, má určitý plat. A není moc klubů, které by si mohly dovolit jej zaměstnat. Kdyby někam odcházel, bavíme se o dvou třech klubech na světě, kam by mohl jít. Situace se samozřejmě vyvíjí, ale teď v Chelsea zůstává.
Měl o něj nějaký klub zájem? Zjišťoval podmínky případného přestupu?
Paris Saint-Germain ukázalo zájem, komunikovali jsme i s Monakem.
Říkáte, že jste nevysílali signály. Jak by to vypadalo, kdybyste je vysílali?
Spojil bych se se Zubizarettou v Barceloně, s lidmi v Realu Madrid. To jsou kluby, které bychom zvažovali, kdyby se Petra chtěla Chelsea zbavit. Zvažovali bychom i Bayern, ale tam je Neuer. Pak jsou ligy, kam by Petr nešel. Jako třeba italská Serie A, protože kluby v té lize mají problémy.
On sám chce v Chelsea zůstat?
Petrovi už není dvacet, jeho rodina je v Londýně spokojena. Manželka tam vede hodiny zumby, děti chodí do školy. Navíc Petr je v Chelsea spokojený a je o něj zájem i v tom, že až skončí s aktivní hráčskou kariérou, v klubu na nějaké pozici zůstane.
Kolem koho z hráčů, které zastupujete, je teď rušno?
Aktuálně máme dva hráče, kterým hledáme kluby. Rajtoralovi a Čelůstkovi. S Čelůstkou jsme byli blízko přestupu do Freiburgu. Klub ale využil možnosti sáhnout si na hráče z Fulhamu, který ve Freiburgu dřív působil. Čelůstka tedy nastoupí přípravu v Trabzonsporu. Rajtoral chce jít ven. Zalíbilo se mu na půlročním hostování v Hannoveru. Teď je v hledáčku Mainzu. Holenda z Rostova na Donu asi odejde někam na hostování, angažmá hledám i Martinu Jiránkovi, kterému skončila smlouva v Tomsku. V Turecku se snížil počet zahraničních hráčů z deseti na osm, takže tam máme teď dost práce. Michal Kadlec by měl ale ve Fenerbahce zůstat. Jan Laštůvka v Dněpropetrovsku se porozhlíží, co dál.
Kolik hráčů celkem zastupujete?
Začíná transferové období, všichni si myslí, že děláme jen obchody. Hráčů ale máme 180, řada z nich ještě nejsou profesionálové. Snažíme se starat i o jejich rozvoj. Máme na to kanceláře, odborníky, trenéry... Nestrkáme ale nos do práce klubů, jen se snažíme být blízko u toho. Kromě zastoupení v Česku jsme aktivní také v Rusku, v Anglii.
Rodí se vám pod rukama nový Čech, nový Rosický?
Máme Romana Macka – to je hráč, který byl ve Zlíně, pak na ročním hostování v Juventusu, před třemi týdny na něj Juventus uplatnil opci. Je jediným hráčem, který hrál v "17" Juventusu a nebyl to Ital. Teď přejde do kategorie "19". Může se chytit. Je to zdárný příklad přechodu hráče ve správný čas. Důležitá byla vstřícná pozice Zlína, souhlasili s hostováním. Za přestup takových hráčů jsou pak už slušné peníze. Za šestnáctileté talenty se, pokud to pak, jak se říká, mejknou, platí 200 tisíc a bonusy, celkem může takový obchod jít do milionů. Z takového jednoho přestupu poplatíte roční chod klubové akademie. Týmu jako takovému to neublíží, hráči aspoň mají motivaci, vidí, že je tu šance někam se dostat. Aby ale čeští hráči rovnou chodili do velkoklubů, na to podmínky moc nejsou. Velké kluby si vybudovaly v různých regionech spolupracující kluby. Třeba pro akademii Ajaxu je to Trenčín. Pokud by měl Ajax zájem o nějakého Čecha, asi ho dá nejdřív na zkoušku do Trenčína.
Platí, že je nějaká liga, kde je o Čechy větší zájem než jinde? Něco, co dřív platilo pro Turecko, Kypr nebo Rusko?
Zemi, kam by nějaká vlna hráčů mohla zajet, tak takovou teď nevidím. Zaprvé nejsou hráči, ale i trhy jsou přeplněné. Kypr už nemá zájem brát cizí hráče. Přestupy se tam dělají na hladině 100 tisíc eur. Víc ne. Dřív tam chodili hráči ve třiceti. Dnes není šance tam moc umístit ani hráče o pět let mladší. Rakousko v posledních letech nemá nákupy z Čech do Austrie, Rapidu, Salzburku. Polsko stagnuje. Neudělalo posun, který jsem očekával, že mu dá ME 2012. Mají infrastrukturu, lidi, velikost. Je tam spousta nesolventních klubů, které mají zakázané přestupy. Vezměte si Wisla Krakow, bez peněz, zadlužená. Je tam tak pět klubů, které mají smysl... To vše vede k tomu, že české kluby musí přehodnotit způsoby plnění rozpočtu a nemůžou kalkulovat tolik s přestupovými částkami.
Ty jsou tedy obecně nižší?
Rozhodně. Může výjimečně odejít hráč typu Daridy, Hušbauer ze Sparty. Zahraniční kluby pořád cítí sílu takových individualit. Když se povede z Česka nějaký transfer nad 800 tisíc eur, je to moc. Dřív moc pro mě bylo 1,5 milionu eur. Jsme na polovičce.
Je pro nás cesta třeba zmíněný Trenčín? Být farmou velkých klubů? Pokusy nebo záměry už tu přece byly. Slavia s Rusy, Dukla s německými kluby.
Velké kluby mají obrovské rozpočty, našly si kluby na různých kontinentech, v Africe, Jižní Americe, stahují si talenty odsud. Takže i v tomto máme konkurenci. Nevymýšlel bych něco jinak, než jak to dobře funguje jinde. Podíval bych se do Německa, Belgie. Následoval bych jejich model, který je prověřený, a tím bych se vydal. A když se podíváte, jak to funguje, víte všechno. To, kolik klubů mít v lize, kolik akademií, jak je financovat, jestli ze svazu, nebo z peněz klubů.
Už dlouho se u nás řeší třeba téma hráčských smluv, jejich lepšího právního ukotvení.
Ano. Musí se zjednodušit. Cestu vidím zase v Německu - základní platy, k tomu peníze za bod. Je to jednoduchá struktura. Smlouvy jsou u nás pořád na OSVČ. Dlouho se mluví o tom, že hráči mají být zaměstnanci klubů. Tak velká ekonomická síla na zafinancování toho ale u nás není. Nevím, jak takový přerod zvládnout.
Další věc, kterou agent hráči řeší (a jsme zpátky oklikou u Petra Čecha), je pojištění. Jsou v tomto nějaké trendy?
V Německu vám prvních šedesát dnů neschopnosti platí klub, pak je to na každém hráči. Výši pojistného si můžete určit. Většinou se hráči nechávají pojišťovat na tři čtvrtiny platu, za to platí zhruba 1500 eur měsíčně. V Anglii vám platí kontrakt po celou dobu smlouvy. Tam se pojišťuje klub hodně a na spoustu věcí, třeba i na to, že se nedostane do Ligy mistrů. U nás dnes téměř všechny kluby říkají, že základní odměna se bude snižovat po třech měsících neschopnosti. Někdo má sešup na osmdesát, někdo na sedmdesát procent. Když je hráč třeba rok pracovně neschopný, mohou kluby smlouvu vypovědět. To je věc, která taky v Česku není nejrozvinutější.
