Ambice Rwandy uspořádat závod formule 1 jsou v nápadném kontrastu s ekonomickou realitou. Patří totiž k nejchudším zemím světa.
Přesto vysocí představitelé východoafrického státu dělají všechno pro to, aby své vlasti zajistili místo v kalendáři Velkých cen. Rwanda by se tak stala první africkou zemí, která by hostila závod od Jihoafrické republiky v roce 1993, a historicky teprve třetí (vedle JAR se v sezoně 1958 jelo i v Maroku).
Vláda země by ráda využila celosvětové přitažlivosti formule 1 k posílení svého mezinárodního postavení a stimulaci hospodářského růstu. To se týká hlavně cestovního ruchu a souvisejících odvětví.
Hospodářská situace Rwandy však vyvolává otázky ohledně proveditelnosti a také etičnosti tak rozsáhlé investice. Podle Světové banky činil hrubý domácí příjem (HDP) Rwandy na obyvatele v roce 2022 přibližně 822 dolarů, což ji řadí mezi nejchudší země světa. Pro porovnání, HDP na hlavu v Česku činila ve stejném roce 28 940 USD, tedy více než 35krát více.
Náklady na pořádání závodu formule 1, které by mohly snadno přesáhnout 100 milionů dolarů ročně, jsou pro tak malou a chudou zemi značnou finanční zátěží.
Přesto rwandští představitelé zůstávají optimističtí. "Věříme, že pořádání závodu formule 1 dostane Rwandu na světovou mapu způsobem, jakým to nic jiného nedokáže. Nejde jen o sport, ale o prezentaci Rwandy jako destinace pro investice, cestovní ruch a mezinárodní akce," řekla Clare Akamanziová, generální ředitelka rozvojové organizace Rwanda Development Board.
Na území Rwandy přitom není žádný vhodný okruh, který by splňoval náročné standardy Mezinárodní automobilové federace (FIA).
Snaha o uspořádání závodu formule 1 přichází v návaznosti na další kontroverzní finanční závazek: dohodu mezi Velkou Británií a Rwandou o uprchlících.
Britové africké zemi, která je součástí Commonwealthu, zaplatili v rámci migračního partnerství na přesídlení uprchlíků přibližně 700 milionů liber. Jeho cílem bylo omezit nelegální přistěhovalectví do Spojeného království.
Tento plán však čelil značnému odporu, což nakonec vedlo k jeho ukončení ze strany nové labouristické vlády. Do té doby byla přemístěna jen hrstka uprchlíků. To vyvolalo velké pochybnosti, zda by Rwanda měla upřednostňovat nákladnou show formule 1 před jinými důležitějšími, když jiné naléhavé potřeby více než 13 milionů obyvatel zůstávají neuspokojené.
Do tohoto ekonomického puzzle je třeba přidat dílek s finančním úspěchem společnosti Liberty Media, držitele práv na formule 1. Jen v prvním čtvrtletí letošního roku šampionátu firma vygenerovala příjmy ve výši více než 550 milionů dolarů.
Tato finanční síla podtrhuje obrovský komerční potenciál, který se snaží využít každá země, která si závod zajistí.
Kritici tvrdí, že formule 1 by sice mohla Rwandě přinést určité ekonomické výhody, jako je zvýšený cestovní ruch a mezinárodní publicita, ale rizika a náklady spojené s pořádáním takové akce mohou převážit nad těmito potenciálními zisky.
"Je nezbytné zvážit potenciální přínosy oproti značným finančním a sociálním nákladům. I když zviditelnění, které by mohla formule 1 přinést, je lákavé, náklady obětované příležitosti jsou vysoké, zejména když jiná odvětví zoufale potřebují finanční prostředky." řekl John Mutabazi, ekonom působící ve rwandském hlavním městě Kigali.
Rwandě se daří vzpamatovat z velkého krveprolití. Genocida vypukla v noci z 6. na 7. dubna 1994 a skončila 18. července 1994, zmasakrovali extremisté z kmenu Hutuů za 100 dní skoro milion menšinových Tutsiů a svých umírněných kmenových příbuzných.
Asi 2,7 milionu lidí muselo uprchnout ze svých domovů a na 1,6 milionu se uchýlilo do zahraničí. Zabito bylo podle odhadů na 20 procent obyvatel země a asi 70 procent rwandských Tutsiů.
Prezidentu Paulu Kagamemu, který nedávno zvolen už počtvrté, se za 24 let vlády podařilo zemi stabilizovat a vyvést ji z chaosu. Získal uznání za to, že Rwandu přeměnil v prosperující ekonomiku.
