Těsně po zápase jste ani nešel dělat rozhovory, jak bývá zvykem, a dal jste si čas na zotavení se. Tolik vás horko zmohlo?
Dneska jsem se pekl zaživa, byly to náročné podmínky. I ty okolnosti po mém náročném programu, co mám za sebou. Byl to především boj sám se sebou a hlavně se tam neuvařit.
Chlazení během zápasu nepomáhalo?
Na kurt dost svítilo. Snažil jsem se používat všechny chladící prostředky, ručníky, led, dodržovat pitný režim. Bylo i pravidlo, že je na záchod pět minut, a kdyby byla rozhodující sada, tak máme i deset minut pauzy. Využíval jsem každou volnou chvilku, abych se zchladil a mohl nastoupit na kurt, ale byl to prostě extrém.
Svou roli asi hrálo i to, že proti vám stál devátý nasazený tenista, že?
Samozřejmě. Dokazuje, že má skvělou formu na všech površích, a dneska to nebyla výjimka. Je to cenná zkušenost. Fyzická kondice je strašně důležitá, tenis je pohybový sport, a když nemáte na to se pohybovat na sto procent, tak je těžké hrát s kýmkoliv.
Jak se dá na zápas v takovém vedru připravit?
V Česku samozřejmě blbě, protože při přípravě před sezonou máme u nás pod nulou, takže hrajete v zimě. Jezdíme do teplejších zemí jako Španělsko nebo Dubaj a v prosinci makáme tam. Hlavně co nejvíce tréninků a zápasů a kondiční přípravy odmakat v teplejším počasí.
Tady v Paříži tomu nepomáhají ani ekologičtí Francouzi, kteří do vesnice ani nenainstalovali klimatizace, že?
Je tam větrák, o to je to náročnější. Nemáte se kde zchladit, jen možná tady v areálu, jinak ve vesnici není "klima" nikde. A oproti grandslamovému turnaji, kde je zázemí lepší, je to něco jiného. Být na olympiádě je kouzlo, ale není to takový luxus jako na jiných turnajích.
Spousta tenistů z těchto důvodů raději pod pěti kruhy ani nestartuje. Co si z této zkušenosti odnášíte vy?
Já jsem si to i tak užil, i když tu nejsou podmínky jako na ATP turnajích. Byl jsem součástí svátku sportu mezi ostatními olympioniky. Nepřiletěl jsem s tím, že bych mířil do luxusu. I když jsem si to pořádně neuměl představit. Člověk je zvyklý na kvalitu na každém rohu z Roland Garros, přijede sem, tady je rýže s masem jediné jídlo a k tomu omezené prostory. Je to fakt hustý. Ale pořád je to svátek, olympiáda.
Však jste se také stal vášnivým sběratelem odznáčků jiných výprav. Kolik jich máte?
Mám jich dost. Celou akreditaci propíchanou. Bude jich i pár desítek. Na krku už je to těžký, tak ji držím v ruce. Sbírám odznáčky zemí, jako je třeba Nauru. Díval jsem se, že je to ostrov někde za Austrálií v Tichém oceánu. Má to rozlohu dvacet kilometrů čtverečních, žije tam deset tisíc obyvatel a je tady jeden sportovec. Takže jsem uloupil jeho odznáček. Pak třeba Maledivy, Omán. Zajímavé země.
