Nyní jednačtyřicetiletá Dokičová, rodačka z chorvatského Osijeku, která ale po emigraci v brzkém věku hrála tenis v barvách Austrálie, se už roky se svým příběhem pravidelně svěřuje.
Nejen kvůli vlastní terapii, ale i proto, aby pomohla podobným případům, které se odehrávají v současnosti.
"Tady je mi šestnáct let, hraju proti světové jedničce Martině Hingisové. V tu chvíli jsem věděla, že pokud prohraju, následky pro mě budou katastrofické," vypráví Dokičová v mrazivém traileru k dokumentárnímu filmu, který půjde v listopadu do australských kin a v příštím roce celosvětově na streamovací služby.
Bývalá tenistka v něm odhalí nové detaily i dosud nepublikované záběry ze života s tyranem, vlastním otcem a trenérem v jedné osobě Damirem Dokičem.
"Bojovala jsem s depresí více než deset let a v jednom bodě mě od sebevraždy dělilo jen pár vteřin. Moc mi pomohlo, že jsem svůj příběh odhalila. Najednou jsem cítila pochopení. Nemůžu se dočkat, až film vyjde," uvedla bývalá čtvrtá hráčka světa.
Poprvé zazářila už ve svých šestnácti letech. Prošla tehdy z kvalifikace do hlavní soutěže Wimbledonu a v ní vyřadila mimo jiné světovou jedničku Martinu Hingisovou drtivým skóre 6:2, 6:0. O rok později hrála v Londýně dokonce semifinále.
Přes velké úspěchy se však neustále stávala terčem fyzických i psychických trestů otce.
"Měla to být moje zářná chvíle, ale nebyla. Po utkání mi otec řekl, že jsem ostudná a trapná. A nepustil mě do hotelu," zavzpomínala tenistka v knize na chvíle po životním Wimbledonu.
Mladá hráčka musela zůstat v areálu, ležela tam na gauči, ale našly ji uklízečky a zavolaly ostrahu. Dokičová musela jít hledat místo k přespání. Bez peněz, bez ničeho.
Dokič chtěl mít z dcery úspěšnou profesionálku a neváhal kvůli tomu sáhnout k drastickým metodám.
"Vulgární nadávky byly každodenní rutinou, ale tou lepší variantou. Jinak mě trestal koženým páskem nebo mě silně kopal do holení špičatými botami. Měla jsem často podlitiny, někdy jsem silně krvácela," popsala už dříve Dokičová.
Minulý rok na svých sociálních sítích sdílela fotografii z US Open 2000, kde už nastupovala v roli obrovské senzace, přestože jí bylo teprve sedmnáct let. Na staré fotce jsou vidět stopy po násilí.
"Oteklé, pohmožděné a krvácející holeně od bití a kopání celou noc ostrými botami za to, že jsem prohrála zápas. Tyto snímky byly pořízeny o více než dva týdny později a já byla stále silně pohmožděná," napsala v příspěvku.
Bývalá tenistka má z otcova řádění následky dodnes. Zejména na duši, ale i na těle.
"Dodnes mám z tohoto výprasku citlivé a hrbolaté holeně. Z každé rány je jizva a tyhle jsou moje. Přežila jsem, ale takové štěstí neměla nebo nebude mít každá dívka. A to je smutná realita," dodala.
Proto pravidelně vystupuje na akcích věnovaných problematice domácího a rodinného násilí. O tématu chce mluvit neustále a vracet se i ke svým vlastním traumatům. I proto souhlasila s natočením nového dokumentu.
"Čím víc o tom nemluvíme, tím víc odvracíme zrak a necháváme ženy a dívky napospas," vysvětlila.
