Jednatřicetiletá olympijská medailistka se pomalu ocitá na životní křižovatce. O případném konci kariéry mluvit nechce a stále se aktivně pokouší o návrat k profesionálnímu sportu.
Na druhou stranu si však uvědomuje limity, které jí určuje vlastní tělo.
"Ve velkém biatlonu jsem byla dlouho a zřejmě mi tak tělo dává najevo, abych změnila svůj životní směr," naznačuje Vítková, že stát se může cokoli.
Na konkrétní důvody nepříjemných stavů vyčerpání nepřišli ani lékaři. "Příčinou je opotřebení mého těla," uvědomuje si biatlonistka.
Sní o dalších závodech, ale nikoli za každou cenu. "Na jaře bych se ideálně chtěla vrátit, ale uvidíme, jak to půjde. Momentálně nejsem ve stavu, kdy bych to nějak lámala přes koleno," tvrdí.
Její zdravotní stav se v posledních měsících výrazně nezlepšuje. Na tělo se stále nemůže stoprocentně spolehnout.
"Zatím mám volnější režim. Nic nemusím, ale na druhou stranu se snažím pořád něco dělat. Když tělo povolí, tak jdu," říká v rozhovoru, který zprostředkovala Toyota coby partner Českého olympijského výboru.
Závod si chtěla zkusit v lednu, kdy startovala na Českém poháru v Jablonci nad Nisou. Naděje ale rychle pohasly.
"Nebyl tam ani kousek dynamiky, vůbec jsem nebyla schopna udělat něco s tempem, zrychlit. Jako bych celý závod odjela se zařazenou trojkou. K maximálnímu výkonu jsem se ani nepřiblížila, ale přitom jsem se brzy unavila," vysvětlovala tehdy a vyloučila návrat do Světového poháru. "V tomhle stavu tam nechci. Nemělo by to smysl, ani by to nebylo fér vůči týmu."
Vítková má nyní dostatek času na mimosportovní aktivity, a tak ve středu své zkušenosti předávala dětem na základní škole v Měříně.
"Na dětech bylo vidět, že je to baví. Společně jsme si trénink užily. Mladým sportovcům bych hlavně doporučila dbát na své zdraví a poslouchat své tělo, aby se jim vyhýbala zranění," říká bronzová olympionička z Pchjongčchangu a členka bronzové smíšené štafety ze Soči.
Směrem k ochotě nastupující generace sportovat byla optimistická.
"Z mého pohledu je to nahoru dolů. Jsou děti, které sednou k počítači nebo k mobilu a tráví čas doma, ale je i dost těch, kteří sportují rádi. Mám pocit, že se to začíná vracet k tomu, co jsme měli my, a chuť dětí k pohybu je a začíná je to bavit. To je hlavní," usmívá se Vítková.
