Radku, co vy a boulder?
Samozřejmě je to obrovsky vzdálená disciplína k tomu, co já jsem dělal, to znamená výškové horolezectví. Ale začátky mého lezení byly na skalách a s tím je samozřejmě spojený taky i bouldering. V době, kdy já jsem začínal, tak u nás nebyly žádné umělé stěny, natož tzv. bouldrovky, tedy tréninkové nízké lezecké stěny. A tak jsem si jednu takovou doma na půdě udělal svépomocí. Asi jsem byl jeden z mála, kdo takhle v Československu mohl trénovat.
Takže jste takovým průkopníkem boulderu v Česku?
Asi to tak můžeme říct. Tehdy to ale nebyla samostatná disciplína, spíš takový doplněk v tréninku. Závody v boulderingu totiž nebyly vůbec, soutěže na obtížnost se začínaly organizovat na přírodních skalách. Dokonce si pamatuju, že jsem na jedněch z prvních závodů byl a byl jsem i na bedně.
Jak se podle vás od té doby boulder změnil?
Mohutně. Přišel obrovský rozvoj umělých stěn, které vznikaly ve starých továrních halách a tělocvičnách. A právě v rámci těchto velkých lezeckých stěn se začaly dělat i ty zmiňované bouldrovky a teď je ten rozmach fakt obrovský.
Máte radost?
Samozřejmě, že mám. Já si myslím, že jakýkoli rozvoj sportu je dobrý. Lezení je navíc moderní sport, o který je zájem. Díky Adamu Ondrovi, Martinovi Stráníkovi patří Česko ke světové špičce. Ti kluci tomu sportu dělají úžasné jméno. Je to už i na olympiádě a mám radost, že je z toho takový boom.
Když byste měl srovnat horolezectví, kterému jste se věnoval vy, se závody Světového poháru, je to velký rozdíl?
Obrovský, téměř nesrovnatelný. Já vždycky říkám, že mezi mnou a Adamem Ondrou je rozdíl jako mezi sprinterem Usainem Boltem a keňskými vytrvalci, kteří běhají maraton. Já jsem si sice tu boulderovou disciplínu ochutnal, ale samozřejmě jen na amatérské a tréninkové úrovni. Na druhou stranu si troufám tvrdit, že Adam Ondra teď zase nemá ambice lézt na Mt. Everest nebo K2. Každý děláme jiný sport, ve kterém vynikáme.
Když jsou to tedy dvě úplně jiné disciplíny, jak vnímáte právě závodní lezení, byl jste někdy třeba na Světovém poháru?
Na Světovém poháru jsem, přiznám se, nikdy nebyl. V Praze to bude moje premiéra.
Jakou očekáváte atmosféru?
Určitě bouřlivou. Češi umí fandit a lezení rozumí. Takže já si myslím, že to tam bude skvělé po všech stránkách. Navíc to bude další popularizace tohoto sportu. Tím, že se stal olympijskou disciplínou, má šanci přitahovat spousty mladých lidí, kteří mají o důvod víc na sobě makat.
Na co se vy osobně nejvíc těšíte?
Na všechno. Budu upřímný, ale moc závodů Světového poháru jsem neviděl ani v televizi. Takže jsem sám zvědavý, co mě čeká. Já jsem třeba neviděl ani olympijský závod Adama Ondry v Tokiu. Nebylo to ale dané mou ignorací, ale naopak zase láskou k horám v jiné podobě. Pamatuju si, že jsem byl tehdy na cestě do Rakouska do Alp a přenos jsem poslouchal v rádiu. Jak to bylo napínavé, tak jsem dokonce přejel křižovatku a zabloudil.
Už jste říkal, že závodní lezení zažívá obrovský boom i díky Adamu Ondrovi. Právě on je jeden z nejlepších lezců světa. Vy se znáte dobře, že?
Já Adama znám odmalička. Jeho rodiče jsou totiž stejně staří jako já a patřili mezi absolutní českou špičku. Adama jsem vídal jako malého kluka, který se naučil v podstatě lézt dřív než chodit. A i díky tomu je tak dobrý. Přičichl si k lezení už jako malý kluk, měl skvělé geny a samozřejmě taky hraje roli to, jak ten sport má rád. Evidentně lezení miluje. Navíc, když se k tomu přidal fakt, že je tento sport na olympiádě, tak to je věc, kvůli které se vyplatí dřít a trénovat.
Adam Ondra bude právě patřit k hlavním hvězdám Světového poháru v Praze. Na Letné ale budete i vy coby ambasador, je to tak?
Stoprocentně tam budu a předpokládám a doufám, že mě atmosféra tak pohltí, že tam zůstanu i do neděle, když už mám tu možnost. Můj finální program s organizátory ještě ladíme.
Kromě samotné akce jste ambasadorem také nové písničky Hory od skupiny O5 a Radeček, která bude mít v sobotu 3. června během akce premiéru. Uslyšíme vás zpívat?
To byste nechtěli. (smích) Ale jsem rád, že to dopadlo. Skupinu O5 a Radeček znám už déle. Když mě oslovili, jestli bych nechtěl být ambasadorem nové písně s názvem Hory, potěšilo mě to. Je to písnička o horách, o lásce k nim a o tom, co by měly hory lidem přinášet. Tedy radost a potěšení venku.
Takže další důvod, proč do Prahy na Světový pohár v lezení přijet?
Rozhodně, myslím, že to bude nejen pro horolezecký svět nezapomenutelná událost. Třeba to navíc někoho inspiruje k tomu, aby se začal tomuto sportu věnovat. Protože lezení je aktivita, který se dá provozovat do pozdního věku, přináší radost a naplňuje člověka pořád!
