Od začátku bylo jasné, že to bude nebezpečná expedice. Vždyť při pokusech pokořit vrchol vysoký 8611 metrů zemřelo tolik horolezců.
Po letech se ukázalo, že slavná výprava z července 1954 více než s horou sváděla souboj s vlastními egy.
Šéf skupiny Ardito Desio určil pro zdolání vrcholu Compagnoniho a Lacedelliho, přestože nejsilnějším a nejmladším členem expedice byl Walter Bonatti. A právě kolem této trojice se vyrojily kontroverzní dohady.
Dvojice horolezců měla před útokem na vrchol založit tábor ve výšce 8100 metrů. Bonattiho úkolem bylo poté spolu s pákistánským nosičem Amirem Mehdím dopravit do tábora kyslíkové láhve potřebné pro následné zdolání vrcholu.
Jenže když se před setměním doškrábali k vytyčené výšce. Nikde žádný tábor nebyl. Až díky volání zjistili, že dvojice posunula tábor mnohem výš.
"Nechte láhve na místě a sestupte zpátky, my si kyslík vyzvedneme," ozvalo se nad nimi. Pro Bonattiho to ale nepřipadalo v úvahu. Blížila se noc a Mehdí byl na pokraji sil.
Museli tak přežít noc bez stanů venku na mrazu a za svítání sestoupili do tábora, odkud před tím vyšli.
Compagnoni a Lacedelli si vyzvedli lahve a vydali se k vrcholu, kterého nakonec dosáhli i přesto, že jim v posledních metrech kyslík docházel.
Obrovskou euforii z historického zápisu ale vystřídaly hádky, mediální přestřelky a nakonec i soudní proces.
Bonatti nemohl překousnout, že dvojice je tak oslavovaná, přitom on i Mehdí za to málem zaplatili životem. "Ti dva nás nechali v zóně smrti," měl italský mladík jasno.
Mehdí tehdy kvůli omrzlinám přišel o prsty na rukách i nohou, ale v oficiální zprávě šéfa výpravy stálo, že to byla běžná oběť v nebezpečné expedici.
Podle Bonattiho Compagnoni a Lacedelli posunuli tábor výš, aby se za nimi s kyslíkovými lahvemi nedostal a nemohl podniknout útok na vrchol s nimi. Dvojice se zase hájila tím, že ve výšce 8100 metrů nebyly pro tábor vhodné podmínky.
Když se slovní napadání a obviňování stalo intenzivnější, přešli úspěšní horolezci do protiútoku. Nařkli Bonattiho z toho, že jim schválně vypotřeboval část kyslíkové lahve, aby sabotoval jejich pokus.
Tato pomluva se nakonec dostala až k soudu, který ovšem Bonatti vyhrál, protože pro svou verzi příběhu dodal nejvíce důkazů.
Compagnoni a Lacedelli však drželi celá léta při sobě a nikdy novinářům neprozradili, kdo z nich vystoupal do výšky 8611 metrů jako první. Sounáležitost jim vydržela až do jejích smrti v roce 2009, do horolezeckého nebe odešli jen půl roku od sebe.
Žádné kontroverze ale neubraly na vážnosti jejich úspěchu na K2. "Byl to poslední akt heroického horolezectví," prohlásil o nic například další legendární horolezec Reinhold Messner.
Trvalo totiž neuvěřitelných 23 let, než někdo obávaný vrchol Himalájí znovu zdolal.
