Praha– Zuzana Přibilová je jedinou ženou ve florbalové reprezentaci vozíčkářů. Od dětství ji rodiče vedli ke sportu a ani po úraze, který se ji stal před 13ti lety při nepovedeném skoku na lyžích, se aktivního života nevzdala.
"Florbalu jsem se hodně dlouho bránila, protože jsme ho na základní škole museli hrát povinně a mně to tehdy moc nesedlo. Pak jsem se ale náhodou jela podívat na zápas a úplně mě to dostalo. Ta hra byla neuvěřitelně dynamická a hlavně atmosféra v hale byla bezvadná,“ popsala Přibilová jako začátek své florbalové kariéry.
Florbalistka Tatranu Střešovice na sobě během kariéry zatím neměla jiný dres než ten s "téčkem“ na hrudi a reprezentační barvy. Do jiného týmu ji to ani neláká. Sport s plastovou hokejkou a míčkem bere jako zábavu, vše ale musí ještě sladit se zaměstnáním a ostatními koníčky.
"Je pravda, že letos kromě dvou týdnů ve Francii padla velká část zbylé dovolené na florbal. Mám také štěstí, že většinou nemusím sedět od rána do večera v kanceláři. Vím, co a kdy musí být hotové a jestli na tom pracuji ve středu dopoledne nebo v neděli večer je celkem jedno, tak se mohu přizpůsobit.“
Důležité nejsou jen florbalové dovednosti, ale také zpěv
Všichni hráči bojují o nominaci na turnaj European Wheelchair Floorball Tour 2016, který proběhne na konci října v Praze. Reprezentace má za sebou soustředění v hale TJ Ruzyně.
"Poslední soustředění bylo hodně intenzivní. Trénovali jsme technická cvičení, různé herní situace a zaměřovali jsme se na rychlost. Proběhla také soutěž střelců, kterou jsem prohrála. Za "odměnu“ jsem pak večer musela zbytku týmu zazpívat - hodně od té doby řeším, jestli mám trénovat víc střelbu nebo zpěv,“ komentovala s úsměvem.
Češi budou na neoficiálním mistrovství Evropy patřit mezi favority na zisk prvenství, takže malé cíle si rozhodně nedávají. "Budeme bojovat s nejlepšími týmy, zejména se Švédy to bude hodně zajímavé, ale ambice máme samozřejmě nejvyšší. Navíc hrajeme doma, chceme ukázat ten nejlepší florbal, který se aktuálně v Evropě hraje,“ prozradila Přibilová ambice českého národního týmu.
"Růže mezi trním“
Ve florbalové extralize vozíčkářů hraje pouze pět žen, nestačilo by to tedy ani na jeden tým. Všechny se tak musely zapojit do mužských celků. "Nevím, jak to vnímají kluci, ale já tohle moc neřeším. Každý z nás má jiný handicap, takže ani kluci na tom nejsou všichni stejně a jsou různými způsoby omezeni. Já jsem možná menší a slabší, než někteří z nich, ale oni třeba zase mají jiný druh postižení, které je může znevýhodňovat vůči mně. S kluky je to navíc fajn a rozhodně se nenudím.“
Problémem není ani společná šatna, jak by se na první pohled mohlo zdát. "Na hale se vždy najde místo, kde se můžu schovat. Vlastně jediný, kdo mě kdy opravdu "nachytal“ byla paradoxně šéfka reprezentace, druhá a poslední žena u národního týmu,“ dodala ke společnému působení v jednom týmu s muži Zuzana Přibilová.
