Jak se cítíte v poslední fázi přípravy?
Upřímně řečeno dost na houby, protože jsem hladový (úsměv). Dost řešíme váhu, v poslední době není můj příjem kalorií zrovna vysoký. Ale jinak po zdravotní a fyzické stránce se cítím skvěle.
Souboj s Canem Aslanerem vás čeká 30. prosince, tedy krátce po vánočních svátcích. Na smaženého kapra a bramborový salát jste asi letos mohl zapomenout, že?
Bohužel, ke štědrovečerní večeři jsem měl pět bílků a jen jsem sledoval, jak všem kolem mě chutná. Ale nechci si stěžovat, tak to prostě je. S dietou jsem začal lehce pozdě, před měsícem a půl a postupně jsem stravu utahoval, jak váha padala, nebo nepadala. Jen za poslední týden jsem shodil jedenáct kilo.
Podle sázkových kanceláří máte se svým soupeřem na setinu stejný kurz. Vy sám na sebe byste vsadil?
O mém soupeři toho moc dohledatelného není, ale co jsem měl možnost vidět, tak by mi měl stylově sedět a měl bych být favoritem. Zápas, který jsem sledoval, mi jeho nejsilnější stránky zrovna neprozradil, spíš je to komplexní zápasník. Nepřišlo mi, že by nějakou jednou věcí vyčníval.
Po červnové porážce od Ahmeda Vily jste na sociálních sítích slíbil pro příští zápas jiný výsledek a atraktivnější podívanou. Platí to stále?
Je to tak, s posledním soupeřem jsme si stylově vůbec nesedli. Tentokrát to bude jiné, a i když je soupeř pasivnější, není tak silově vybavený jako Vila. Určitě by to mělo být zajímavější.
Takže se ho budete snažit ukončit co nejdříve?
Já ani moc taktický zápasník nejsem. Je to klišé, ale prostě si dělám to svoje a uvidíme, jak to dopadne.
Svůj nejdůležitější zápas ale už máte úspěšně za sebou, od roku 2018 jste se dával zdravotně do kupy, za tři roky jste podstoupil šest operací. Můžete se ještě jednou vrátit k tomu, co přesně se stalo?
Na tréninku jsem seskakoval z bedny a přetrhl jsem si přední zkřížený vaz. Šel jsem na operaci a do kolena se mi dostala infekce, která vyžrala všechno okolo. Jak vaz, tak chrupavku, takže mi ji lékaři museli transplantovat. Bylo to velmi těžké, popravdě jsem nevěděl, jak na tom budu dál. Doufal jsem, že se dám zdravotně dohromady, aspoň na takovou úroveň, abych mohl běhat s dcerou. Díkybohu, že se všechno podařilo a já můžu zase plnohodnotně trénovat.
Dokonce vám kvůli infekci hrozila amputace. Co se člověku prožene hlavou, když něco takového uslyší?
Popravdě řečeno mi bylo tak blbě, že jsem na nic nemyslel. Člověk si ani moc nepřipouští, že by mohlo dojít k tomu nejčernějšímu scénáři. V nemocnici jsem nakonec strávil dva měsíce. Mým soupeřem byla bakterie, která je rezistentní vůči veškerým antibiotikům a hrozně těžko se s ní bojuje.
Navíc se živíte jako policista u pořádkové jednotky. Pokud by vám zůstaly zdravotní následky, ohrozilo by vás to i v zaměstnání…
I když jsem se dal po zdravotní stránce dohromady a dokonce jsem už plnohodnotně trénoval, stálo mě velké úsilí, abych dostal příslušné razítko a nevyhodili mě z mého útvaru. Moc jsem to nechápal, cítil jsem se dobře, po fyzické stránce jsem na tom byl lépe než ostatní kolegové, ale policie má svoje tabulky. Naštěstí jsem příslušnou lékařku přesvědčil, že jsem zdravý člověk.
Pomohl vám v tom sport?
Pomohl mi v rekonvalescenci. Nejsem líný zajít do posilovny, vím, jaké cviky dělat, takže jsem dostatečně posílil. Mám za sebou poctivou rehabilitaci. Za ty roky své tělo znám a vím, jestli je nějaká bolest normální, nebo už přirozená není.
Máte rodinu, malou dceru. Je to o to těžší, když člověk necítí odpovědnost pouze sám za sebe?
Musíte žít v situaci, kterou vám život připraví. V první řadě jsem se chtěl dát dohromady do té míry, abych celý život nenaříkal na koleno. Po finanční stránce to bylo složitější, ale vždycky jsme na rohlíky měli, takže v tomhle ohledu jsem výrazněji nestrádal.
Změnilo vás tohle období?
Nerad bych, aby to vypadalo, že díky tomu, čím jsem si prošel, můžu rozdávat nějaké motivační rady a citáty. Ale pochopil jsem, že v životě jste skutečně jednou nahoře, jednou zase dole a je třeba ho brát takový, jaký je. Nehroutit se z toho, že si člověk nemůže koupit luxusní triko, může jít ven v lacinějším oblečení. Je třeba zůstat vyklidněný a nesnažit se pořád se za něčím hnát, protože ze dne na den může být všechno úplně jinak.
