Peking /Od našeho zvláštního zpravodaje/ - Uprostřed všeho toho olympijského mumraje a šílení stojí v srdci Pekingu na náměstí Tchien-an-men budova, kde je absolutní ticho a přítmí.
Kde je slyšet i pád jehly na podlahu.
V mauzoleu tady spočívá pravidelně opravované tělo prvního vůdce komunistické Číny Mao Ce-tunga.
Jeho velký portrét vše sleduje z Brány nebeského klidu, která vévodí severní straně náměstí. Známý obraz teď ovšem na několik týdnů poněkud upozadilo provizorně vztyčené obří logo Olympijských her.
Před ním se nyní fotografuje víc lidí než před visícím portrétem vůdce.
Co by asi bývalý diktátor olympiádě ve "své" zemi říkal?
Ptal jsem se několika Číňanů: někteří se diplomaticky tvářili, že na takovou otázku nejde odpovědět. Někteří tvrdili, že by byl určitě rád a kdyby žil, sám by sportovní svátek v Pekingu prosazoval.
Vůdce je už dvaatřicet let mrtvý, Čína se od jeho dob změnila i nezměnila.
Za Maova panování byla země do značné míry uzavřená. Cizinců jezdilo málo a Číňané, kteří s nimi bez povolení hovořili, se vystavovali nebezpečí zatčení.
Maova Čína byla chudá a kvůli realizaci jeho fantasmagorických vizí - jako byl takzvaný Velký skok na konci padesátých let a později Kulturní revoluce - miliony lidy trpěly nebo zahynuly hlady či v důsledku "revolučního" násilí.
Diktátor olympiádám nikdy nepřišel na chuť. Čínští sportovci se zúčastnili první her až po jeho smrti v roce 1984 v Los Angeles.
O tom, že by snad země za Maa pořádala nějaký mezinárodní sportovní svátek a otevřela své brány tisícům cizincům, nemohlo být ani řeči.
Obyvatele by to vystavilo nebezpečí buržoazní, kapitalistické a kontrarevoluční propagandy.
Dnešní Čína je už řadu let na ekonomickém vzestupu. Hospodářskými reformami, které se dávno vzdálily Maovým marxistickým rovnostářských ideálům, sáhá po titulu globální supervelmoci.
A olympiáda tuto ambicí má potvrdit.
To by se na druhou stranu asi megalomanskému "Velkému kormidelníkovi", jak byl diktátor ve své době nazýván, líbilo.
Co se v Číně až tolik nezměnilo, je represivní povaha režimu, který po Mao Ce-tungovi jeho následovníci zdědili.
Čtěte dále: Čína zažívá boom. Lidé se touží naučit anglicky
Čínská komunistická strana je největší stranou světa. Má zhruba sedmdesát milionů členů.
Ekonomické změny odmítla doprovázet politickými. Dál rozhoduje o všem, jako tomu bylo za Maa, i když je mnohé jinak a asi všichni Číňané potvrdí, že hlavně k lepšímu.
"Kritika Mao Ce-tunga je dnes do určité míry povolena. Smí se říkat, že dělal chyby a nebyl to učiněný anděl. Ale nesmí se překročit bod, kdy kritika začne zpochybňovat samotný režim, jehož byl Mao zakladatelem," tvrdí Čech, který už několik let pracovně pobývá v Pekingu.
Pokus o demokratizaci skončil před devatenácti lety právě na Tchien-an-men. V okolních ulicích tady armáda v noci z třetího na čtvrtý červen 1989 ukončila protesty studentů. Několik stovek jich zahynulo, řada z nich pod pásy tanků.
V současnosti je náměstí plné nenápadně se tvářících mužů mladého a středního věku, kteří pózují jako náhodní návštěvníci. Mnozí jsou policisty v civilu, monitorující jakýkoliv projev protestů.
Režim ale zcela opustil někdejší bombastické oslavování sebe sama. Propagandistické billboardy nebo plakáty tvářemi těch současných čínských předáků nejsou nikde k vidění.
Revoluční minulost nicméně v Pekingu přece jen trochu dýchá. V muzeu Čínské lidové armády. Kromě bombastických Maových portrétů a revolučních obrazů se tadi předvádí starší i moderní čínská vojenská technika.
Včetně tanků, letadel, raket i makety atomové bomby. Tady válka s imperialismem, jak ji hlásal Mao, nadále zuří.
Nutno ještě dodat, že jinak normálně přístupné Maovo mauzoleum úřady na dobu olympiády raději zavřely. Co kdyby se někdo rozhodl protestovat přímo v místě odpočinku samotné stranické ikony číslo jedna.
Přesto návštěvník her na bývalého diktátora narazí často.
Trička s jeho tváří, stejně tak jako zapalovače, čepice, tašky či další cetky, jsou k dostání v mnoha obchodech a na tržištích.
A rudých knížek - legendárních soupisů Maových citátů - je pro všechny dost v angličtině i čínštině.
