


Někteří mu přezdívali "Nudný Pete". Oproti rivalovi Andre Agassimu byl Pete Sampras klidný, vyrovnaný tenista, který se vyhýbal excesům a na tiskovkách se málokdy víc rozmluvil. Legendární Američan, který ve středu slaví 55. narozeniny, přitom během kariéry prožíval dramatické okamžiky. Promluvil o nich ale až po kariéře.

Dnes už to v kontextu dalšího vývoje tenisové historie působí trochu úsměvně, ale na přelomu milénia to byla velká věc.
Americký tenisový „pistolník“ s řeckými kořeny překonal rekord, posunul hranice možného a posbíral celkem 14 grandslamů.
Jeho předchůdce Roy Emerson měl tehdy jasno: „Samprase sotva někdo překoná.“
To nikdo netušil, že přijdou tři pánové – Roger Federer, Rafael Nadal a Novak Djokovič –, z nichž každý posbírá přes dvě desítky trofejí z velké čtyřky.
Ale Sampras byl v devadesátých letech úkaz. Černovlasý kudrnáč měl fantastický servis, po kterém často okamžitě uháněl na síť. Však se mu přezdívalo „Pistole Pete“ kvůli jeho střelbě z podání.
Zároveň mu někteří fanoušci říkali i „Nudný Pete“. Navzdory všem velkým vítězstvím a mediální pozornosti, kterou si vysloužil i za to, že šest let za sebou končil sezonu jako světová jednička, působil uzavřeně a bez emocí.
Nikdo nevěděl, co se v něm ve skutečnosti odehrává. A právě to bylo Samprasovým záměrem.
„Cílem bylo neukázat soupeřům jakoukoli vlastní nedokonalost nebo slabinu, aby to proti vám nemohli použít,“ vysvětloval po kariéře Sampras.
Ve své autobiografii Mysl šampiona přiznal, že ke konci kariéry ho tahle psychologická strategie dostihla a naplno se u něho projevily zdravotní problémy, které léta tajil.
„Trpěl jsem talasémií, mírným onemocněním, které běžně mají muži ze Středomoří. V podstatě se jedná o nedostatek železa v krvi, který způsobuje anémii. Ti, kteří tím trpí, mají sklony v intenzivním horku ke kolapsu,“ přiznal v knize americký tenista.
A to je pro tenistu poměrně závažná komplikace, obzvlášť, pokud hrajete v Austrálii nebo na US Open. Právě v New Yorku ho při cestě za titulem v roce 1996 potkaly na kurtu zřejmě nejvážnější problémy. V pětisetové čtvrtfinálové bitvě se Španělem Alexem Corretjou dokonce zvracel na kurtu.
„Jen si vzpomínám, že jsme hráli nějakou vyčerpávající výměnu a pak mi proběhlo hlavou ´do háje, já budu zvracet před všemi těmi lidmi´,“ líčil Sampras.
Pak si ale jen opláchl obličej, vrátil se na kurt a vyhrál nejen zápas, ale nakonec celý turnaj.
„Když jsem se pořádně usadil na pozici číslo jedna v žebříčku, rozhodně jsem nechtěl zvolnit, spíš jsem dal nohu na plyn. Pak jsem ale šel na vyšetření ke svému lékaři do Tampy, který zjistil, že mám v žaludku vřed. Podle něj za to mohla kombinace stresu a léků na bolest,“ uvedl.
Nejvíc v sobě dusil emoce v době, kdy usiloval o překonání rekordu Roye Emersona. Dokonce mu začaly ve velkém vypadávat vlasy.
„Padaly mi v úplných chomáčích. Ztrácel jsem nervy, celková únava navíc přispívala k mým nekonzistentním výsledkům. Uvědomil jsem si, že už to nedokážu v sobě držet a zavolal jsem si svého trenéra Paula Annaconeho do pokoje. Poprvé jsem někomu ukázal svou zranitelnost,“ zavzpomínal Sampras.
To mu nakonec nejvíc pomohlo. Svěřil se trenérovi, spadla z něho psychická tíha a společně naplánovali, jak si během honby za rekordem co nejvíce odpočinout.
Sampras pak rekord překonal v roce 2000 svým sedmým triumfem ve Wimbledonu a 14. grandslamový titul přidal o dva roky později na US Open.



„Jednou jsi dole, jednou nahoře.“ Slova ze slavné písně Voskovce a Wericha neplatila za poslední rok pro nikoho jiného tak jako pro Lewise Hamiltona. Od naprosté bezradnosti vystoupal až k vítězství s Ferrari. Štěstí našel i v lásce. Fanoušky určitě také zajímá, kolik stál Lewisův nový pes, jak jezdci F1 trávili čas během letní přestávky a který z nich se na závodním kole proháněl po Chrudimsku.






Ze školy rovnou do praxe. Tak má nově vypadat cesta k samostatné práci klinického psychologa. Ministerstvo zdravotnictví si od změny slibuje více odborníků a dostupnější péči. Experti ale varují: nezkušený psycholog může přehlédnout těžkou depresi, špatně nastavit léčbu a ohrozit pacienta.



Rudá planeta vydala další záhadu, se kterou si vědci zatím nevědí rady. Vozítko Curiosity při cestě údolím Valle Grande narazilo na podivné díry v povrchu. Podobné prohlubně už vědci na Marsu znají, tyto jsou však jiné. Jsou nezvykle široké a mělké a na jejich dně chybí materiál či jiná stopa, která by napověděla, jak vznikly. Jejich původ tak zatím zůstává záhadou.



Čeština se proměňuje na několika různých úrovních, vychází to i z různých komunikačních situací, které lidé zažívají. Komunikace v elektronické podobě zrychluje, na mnoha místech se ustupuje od formálnosti. Ta se naopak stále udržuje v některých typech situací, jako jsou například předávání cen či promoce. Řekla to bohemistka z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Hana Dufková.