


„Člověk už si říká, čím to může být, že právě Češky zranění tak kosí. Mluví se o náročném kalendáři, že mají tenisté i tenistky málo času na regeneraci, ale taková Aryna Sabalenková je zdravá, i když hraje hodně zápasů,“ přemítá v tradičním tenisovém komentáři Aktuálně.cz bývalý hráč Dušan Lojda.

Uteklo to. Máme tady novou tenisovou sezonu a s ní tradiční začátek v rozpálené Austrálii.
Poslední čtyři roky obstarává program úvodního týdne United Cup, týmová soutěž u protinožců, do které naskočí smíšená družstva z celého světa, včetně toho českého.
Loni skončili Češi v semifinále, letos o fázi dřív. Ale myslím, že to i tak splnilo účel.
Stihl jsem si na dálku trochu popovídat s Jirkou Novákem, trenérem Báry Krejčíkové, který tam plnil roli nehrajícího kapitána. Organizaci si nemohl vynachválit, bylo o ně skvěle postaráno. Zafungovalo to jako výborná příprava před prvním grandslamem roku.
Hráči a hráčky se aklimatizují, mají v základní skupině garantovaný počet zápasů s kvalitními soupeři a k tomu jako bonus body do žebříčku i slušné prize money.
Ti, co zrovna nehrají, mají kvalitní sparing a ideální podmínky na doladění formy po krátké zimní pauze. Což bylo krásně vidět na Lindě Fruhvirtové, byla tam s tatínkem, zahrála si sice jen debl, ale vyladila formu tak, že pak úspěšně prošla grandslamovou kvalifikací.
Bylo skvělé vidět hrát Báru Krejčíkovou po tom podzimním zranění nohy. Zase dokazovala, jak tenis neskutečně umí, sršela z ní touha si zase zahrát.
Jenže pak se s týmem přesunula do Hobartu, kde ji prý v prvním kole znovu píchlo v tom problémovém koleni, a teď se snaží dát dohromady v Melbourne, aby byla v co nejlepší kondici pro první kolo.
Roli mužské jedničky tam plnil Jakub Menšík, který si připsal slušný skalp Caspera Ruuda, další dva zápasy pak prohrál. Těžko z toho úplně něco usuzovat. Menša prý první tři dny bojoval se zvýšenou teplotou, byl nějaký nakřáplý.
V Aucklandu se pak vrátil na vítěznou vlnu, dokonce si zahraje finále, tak uvidíme, jak si to přenese do prvního kola v Melbourne.
Na koho jsem na Australian Open zvědavý, je určitě Karolína Muchová, která si v Brisbane připsala dvě výhry nad hráčkami z Top 10.
V prosinci jsem byl na obědě s jejím trenérem Vaškem Šafránkem, který si pochvaloval, jak jim všechno funguje, jak je Kája zase zdravá a ready hrát s těmi nejlepšími. Sám si uvědomoval, jak je to křehká věc a klepal to na dřevo, aby to nezakřikl.
Ale mají to dobře rozmyšlené. Muška hrála Brisbane a pak v klidu přejela do Melbourne, nechtěla přepálit začátek. Je super, že jim ta spolupráce takhle klape.
Šafrc je do tenisu zažraný, mladý, pořád hraje na slušné úrovni, takže je pro ni kvalitním sparingpartnerem.
Když vydrží zdravá, věřím, že letos urve nějaký velký titul. Je to jasná hráčka top 10. A třeba se jí zadaří už na prvním grandslamu. Už tam jednou hrála semifinále, mohlo by jí to sedět.
Ale je to pořád dokola skoro u všech českých holek, záleží na tom, jestli vydrží jejich tělesná schránka. Vysoko by mohla pomýšlet i Markéta Vondroušová, ale u té se zase ozvalo rameno. Problémy se stehenním svalem má i Linda Nosková.
Člověk už si říká, čím to může být, že právě Češky zranění tak kosí. Mluví se o náročném kalendáři, že mají tenisté i tenistky málo času na regeneraci.
Ale to má třeba i Aryna Sabalenková, která loni odehrála 78 zápasů, přesto drží zdravá. I když i ona kritizuje náročnou sezonu a plánuje hrát letos méně akcí.
Bude to asi mix různých důvodů. Roli hraje věk, somatotypy hráček i smůla. Vyloučil bych nějaké podcenění ze strany holek. Všechny za sebou mají skvělý tým.
Bára Krejčíková přijela do Austrálie nejen s Jirkou Novákem, ale i s kondičním koučem a fyzioterapeutem. Přesto ji zase postihlo zranění. Někdy prostě i když uděláte všechno, jak máte, tomu nezabráníte.
U českých holek se to často spíš vrací, obnovují si stará zranění, než že by se jim kupila nová. I Linda Nosková se prý s tím stehnem trápila už v prosinci na extralize. Ta si opravdu ze všech holek odpočinula nejméně, protože pomáhala vyhrát reprezentaci baráž.
Samotného by mě to zajímalo, čím to je, že Češky tak často zradí tělo. Je to velká škoda, protože nebýt toho, tak se tu nejspíš teď nebavíme o tom, že Muška má ve skoro 30 letech pořád jen jeden titul.
Teď jen držet palce, aby zvládli australské podmínky. Počasí tam je strašně specifické. Mezi tenisty se traduje, že v Melbourne se vám během jednoho grandslamu vystřídá skoro celé čtvero ročních období. Jeden den máte vedro a 40 stupňů, druhý den je zataženo a sotva dvacet stupňů, pak vám zase strašně fouká.
To je pro tělo extrémně složité a každý tenista musí myslet na regeneraci. Ve vedrech využívat ledové lázně, v chladu zase svaly pořádně prohřát a protáhnout. A do toho myslet na vitamíny. Hráči hodně doplňují potřebné látky pitím iontových nápojů, aby se vyhnuli nemoci z těch neustálých přechodů z vedra do zimy.
Když bude teplo, sucho, věřím, že by to mohlo sedět našim klukům Jirkovi Lehečkovi nebo Kubovi Menšíkovi. Ale na kurtu jsou velké rozdíly i v tom, jestli hrajete odpoledne nebo večer.
Do toho záleží na losu a ten tedy k Lehymu nebyl úplně milosrdný. Už na třetí kolo se mu tam rýsuje Američan Taylor Fritz, což takhle brzy není nic moc. A ve druhém kole by klidně mohl potkat Stana Wawrinku, což by zase mohl být velký zápas na velkém kurtu.
Lehy se z generálky na Australian Open odhlásil kvůli bolavému kotníku, který si pochroumal v zápase s Tomášem Macháčem, ale věřím, že by na první kolo měl být připravený. Snad se tím pádem i potvrdí, že mu to v Austrálii sedí a třeba se i postará o nějaké to překvapení.
Když jsme naťukli Wawrinku… Po New Yorku dostal divokou kartu i v Melbourne. Přiznám se, že na US Open se mi to moc nelíbilo, přišlo mi, že bere šanci mladým. Ale tady mi to dává smysl.
Australian Open byl jeho první vyhraný grandslam, na konci roku prohlásil, že tohle je jeho poslední sezona a navíc na United Cupu ukázal, že i když mu bude už 41 let, pořád je fit a stačí i těm nejlepším.
Co moc nechápu, je divoká karta pro Američanku Venus Williamsovou. Chápu, že to je legenda, a od organizátorů marketingový tah, ale v 45 letech poté, co za poslední čtyři roky vyhrála všeho všudy asi čtyři zápasy. Většinu roku ani nehraje, tak co si chce dokázat?
Věřím, že v Austrálii je plno mladých tenistek, které celý rok pracují, trénují, objíždějí menší turnaje a takovou šanci by si zasloužily víc.
Ale ať nekončíme negativně. Vrací se nám opět téma grandslamové rivality Jannika Sinnera a Carlose Alcaraze. Celý svět řeší, zda Španěla ovlivní podivný rozchod s dlouholetým trenérem Juanem Carlosem Ferrerem.
Já si myslím, že ne, že už má tu přípravu na velké turnaje tak zažitou, že ho to nijak zásadně neomezí. Samozřejmě tím netvrdím, že nemůže v Austrálii klopýtnout. Všichni víme, že jestli tenhle grandslam někomu z těch dvou sedí, tak je to Ital.
Tenisový komentátor Aktuálně.cz
8. března 1988 v Ivančicích
bývalý profesionální tenista (161. místo na ATP)
vítěz juniorky US Open 2006
na kontě má celkem 19 titulů na podnicích challenger a ITF
nyní trénuje tenistu Jana Jermáře, dříve spolupracoval například s Jiřím Veselým



Z Ruska a Ruskem okupovaných částí Ukrajiny se do vlasti od začátku války vrátilo dva tisíce ukrajinských dětí. V úterý to podle agentury AFP řekl ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Kyjev obviňuje Rusko, že od začátku invaze na Ukrajinu odvezlo okolo dvacet tisíc ukrajinských dětí.



Byl u toho, když šla ze Slováků na olympiádě hrůza. Hned dvakrát. V obou případech to sice končilo hořce, z posledního většího turnaje nejlepších proti nejlepším si ale Marián Gáborík přeci jen odnesl medaili. Teď bývalý fantastický útočník věří, že se slovenský hokej zase zvedá. A připomíná, že Čechy není radno odepisovat.



Byla to osudová souhra náhod. Teroristický útok na jiném letišti, hustá mlha, v níž nebylo vidět na krok, a jedno rozhodnutí kapitána, který příliš spěchal. Když se 27. března 1977 na kanárském letišti Los Rodeos na Tenerife srazily dva plně naložené Boeingy 747, změnilo to letectví. Připomeňte si příběh 583 obětí tragédie, která se vůbec neměla stát.



Koncertovat v Americe bylo dlouho pro řadu hudebníků symbolem vrcholu kariéry. Dnes ale kombinace rostoucí byrokracie, vysokých nákladů a bezpečnostních obav snižuje atraktivitu Spojených států jako umělecky zaslíbené země. Vědomí jistého rizika už ovlivňuje plánování turné i velkých hudebních hvězd.


