"Česká Kurnikovová" letí vzhůru. Menší postava může být i výhoda, do peněz nesahá

Začneme od konce. Sezonu jste ukončila na turnaji ITF v Dubaji smolně tím, že jste odkulhala z dvorce. Co se stalo?

Hrála jsem na kurtu, kde nikdo nechtěl hrát. Dělníci nad ním opravovali mrakodrap, svařovali tam a prach padal na kurt. Do toho to bylo blízko pláže, takže tam vítr nafoukal i písek. Byla jsem na to připravená, vzala jsem si nové boty. Když jsem tam před tím trénovala, nepřišlo mi, že by to klouzalo. Ale v tom zápasovém zápalu mi to přece jen podjelo a bohužel to dopadlo, jak to dopadlo.

Jak jste tedy na tom?

Není to nic vážného. Už z kurtu jsem se zvedla a odešla normálně na lavičku, ale v koleni mě píchalo, nechtěla jsem nic riskovat a zápas raději skrečovala. Nemám se zraněními kolena takové zkušenosti, neznám, co může znamenat ta míra bolesti. A i fyzioterapeut mi říkal, že si není jistý, jestli je to poraněný meniskus nebo jen pochroumaný vaz.

V jaké fázi přípravy teď jste?

Dělám kondici, zatím jen horní poloviny těla, ale příští týden začnu zatěžovat i koleno a budu se snažit dát rychle dohromady. Nemělo by to být na dlouho.

Když odhlédneme od zranění, prožila jste skvělý závěr roku korunovaný reprezentační účastí v baráži Billie Jean King Cupu. Byla to pro vás vzpruha?

Stoprocentně. Mohla jsem tam vidět Lindu Noskovou spolu s Tomášem Krupou, který je i můj trenér. Viděla jsem ostatní starší a zkušenější holky, jak se rozcvičují. Bylo to moc fajn. Užila jsem si to. Byla tam velká sranda, to jsem ani nečekala.

A střihla jste si i sparing s budoucí kapitánkou Barborou Strýcovou. Máte podobný styl hry, taky umíte hrát i skvěle debl. Je vám tenisově blízká?

Strašně moc. Hodně lidí nás i srovnává. Obě jsme menší postavy, obě jsme podobě dynamické. Byla mým vzorem odmalička, takže jsem byla i nervózní se proti ní postavit, ale Bára to skvěle odlehčila. Byl to trénink k nezaplacení, doteď z toho pořád čerpám.

Podle zpráv z vašeho okolí jste si hodně podobné i lidsky, jste prý taková zdravě přidrzlá. Je to pravda?

Říká to hodně lidí. Moc se mi líbí, jak Bára všechno řekne narovinu, nemá vůbec žádný filtr. Je skvělé ji vidět, jak ji lidi berou. Jaká je osobnost. A tenis pořád skvěle umí, asi nikdy v životě jsem se při tréninku tak nezpotila jako právě s ní.

A pojí vás i láska k Wimbledonu, který jste letos v juniorské čtyřhře vyhrála a v singlu došla do semifinále. Čím to, že vám přirostla k srdci právě tráva?

Na trávě je klíčový pohyb a ten já i Bára umíme. Navíc je to povrch, kde nejlépe využijete variabilitu tenisu, různé rotace. Letos na Wimbledonu jsme se tam náhodou i potkaly a prohodily pár vět, když se Bára chystala na zápas legend. Přišla i na můj semifinálový duel ve dvouhře, ten se mi tedy moc nevyvedl, ale to se stává.

Máte na okruhu ještě nějaké vzory, které pořád hrají?

Mým největším tenisovým vzorem je Belinda Bencicová. Potkala jsem ji i osobně na Slovensku, je to moc hodná holka, nepoznáte na ní, že to je světová hvězda. Dokáže se bavit s každým. Líbí se mi i jak hraje a vůbec mě nepřekvapuje, že se po mateřské pauze vrátila v tak skvělé formě. Uvidíme, jestli se mi poštěstí si proti ní na nějakém turnaji zahrát.

Jak už jsme zmiňovali, patříte k menším tenistkám. Vaše kolegyně Sára Bejlek má 157 centimetrů a říkala, že to vnímá v určitých situacích i jako výhodu. Jaký máte pohled vy?

Já měřím 165 centimetrů. Současný tenis se stále zrychluje a servis v něm hraje stále větší roli, takže vyšší hráčky s dobrým podáním to mají snazší. Nemusí nic moc předvést navíc, když dají skvělý první servis a kvalitní první balón. My menší se oproti tomu snažíme si to odpracovat od základní čáry a míče spíš umisťovat a postupně si vytvořit tlak. Zase máme výhodu v lepším pohybu, o kterém jsem mluvila. Nicméně servis je to, na čem určitě teď v nejbližší době budu hodně pracovat.

Trénujete střídavě v Havířově a v Přerově, kde se o vás stará i Tomáš Krupa, který vede také Lindu Noskovou. Jak vaše spolupráce funguje?

Doma v Havířově mě trénuje Viktor Sklenka, s ním trávím na kurtu i na turnajích nejvíc času, on je pak v kontaktu s Tomášem Krupou i s Davidem Kotyzou. Když je jeden z nich doma, tak za nimi zajedeme, abychom dokonzultovali nějaké věci, jak třeba naplánovat další týdny a podobně. Na kondici pak zase pracuju s Kateřinou Štěpandovou u nás v Havířově už asi sedm let.

Tomáš Krupa, David Kotyza, to jsou asi nejzkušenější trenéři v České republice, k tomu máte tedy svého osobního kouče. Jak ke spolupráci přistupujete? Víc hlav víc ví?

Tak nějak. Od každého si beru něco, pro mě jsou všichni na stejné pozici. Nejde říct, že bych někoho poslouchala víc. Většinou se domluví mezi sebou a pak je to už o nějaké týmové práci. Spíš se snaží, abych to konečné rozhodnutí udělala já, protože o tom to je. Abych se sama rozhodla a nebyla k něčemu tlačena.

Poskočila jste za rok v dospělém žebříčku o nějakých 500 míst až ke třetí stovce. Byla jste překvapená, jak dobře ten přesun mezi dospělé proběhl?

Byla. V lednu jsme si s týmem dali malý cíl být do top 500 na konci roku, pak jsme to po prvních třech turnajích změnili na 350, v závěru jsem si to sama změnila na to, aby můj žebříček začínal dvojkou. Byla jsem od toho jeden zápas, než přišla ta má skreč. Ale to už je jedno, stejně nebudu spokojená, dokud tam nebude svítit jen jednička.

A co cíle v příštím roce, Co třeba se dostat na příčky zajišťující wimbledonskou kvalifikaci?

Bylo by to skvělé, i když bych byla ráda za jakýkoli grandslam. Budu už ale nějaké body obhajovat, tak uvidíme, jak to půjde.

Tenis je specifický v tom, že hráč musí být sám sobě i takovým finančním manažerem. Hlídáte si rozpočet, nebo vám s tím někdo pomáhá?

Pomáhají mi taťka s mamkou. Nesahám do toho. Už tak toho mám i se školou hodně, takže tyhle věci nechci řešit, abych měla co nejčistší hlavu na trénink.

Související

Jsem taková extrémistka, líčí Nosková. Po výpravě do Afriky chystá další drsnou cestu

Co studujete?

Jsem ve třeťáku. Přestoupila jsem v pololetí z osmiletého gymnázia na obchodní akademii u nás v Havířově, protože už mi nevyšli vstříc s individuálním plánem. Chtěli po mně moc testů a abych mnohem víc seděla v lavici. To nešlo. Ale nevadí mi to, i novou školu mám blízko od domu. Jsem zvyklá se učit na cestách a pak chodit dopisovat testy.

Fanoušci na vás oceňují nejen tenis, ale že vám to na kurtu i sluší. Některá média vás počastovala i přirovnáním „Česká Kurnikovová“. Vnímáte, že vrcholový sport je i o marketingu, životu na sociálních sítích a podobně?

Doneslo se to ke mně. Vím, že dnešní doba je hodně o marketingu, sociálních sítích. Snažím se to moc neprožívat, protože si uvědomuju, jak je to vrtkavé a jednou vás někdo chválí a pár dní nato vám na Instagramu píšou hejtři, protože jste prohráli. Ne, že bych na sítích netrávila vůbec čas nebo si nečetla články o mně, ale spíš tomu nepřikládám takovou váhu.

Definitivně jste opustila svět juniorů, vyhrála jsem dva dospělé turnaje ITF. Kde cítíte slabiny, abyste se příští rok zase posunula?

Budu teď pracovat na kvalitě úderů a tom zmiňovaném servisu. V plánu je, že vyzkouším i jinak vyváženou raketu. Hned 2. ledna pojedu na kondiční soustředění do Trnavy za Jožkem Ivankem (někdejším kondičním koučem Petry Kvitové, pozn. red.), tam budeme asi deset dnů, budeme tam testovat rakety. Pak začneme pilovat hru na kurtu a uvidíme, na jaký turnaj se díky žebříčku dostanu.

Na začátku února se v Ostravě hraje turnaj WTA, tedy kousek od vašeho domovského Havířova. Je reálné, že byste se tam ukázala například v kvalifikaci?

To už je asi otázka na pořadatele, protože jinak bude asi hodně silně obsazený a musela by přijít nějaká divoká karta. Ale bylo by to krásné.

Související

Dojatá Kvitová: Hormony se mnou cloumají, ale tenis mi nechybí, je to těžký život