Hořký Wimbledon přinesl nečekaného hrdinu. Berdych byl největším rivalem poloboha

Aleš Vávra Aleš Vávra
17. 7. 2017 12:06
Obrovské naděje vkládané do Karolíny Plíškové a Petry Kvitové se na Wimbledonu záhy rozplynuly. České grandslamové zklamání ale přece jen zmírnil pozoruhodný výkon Tomáše Berdycha.
Tomáš Berdych sehrál v Londýně výborný turnaj.
Tomáš Berdych sehrál v Londýně výborný turnaj. | Foto: Reuters

Praha - Už to málem vypadalo, že český tenis zažije historický Wimbledon. Ten, do něhož jde s vůbec nejoptimističtějším očekáváním v dějinách. A také ten, z něhož odchází pokořen, rozplakán, rozložen na molekuly.

Jen si to vezměte. Karolína Plíšková a Petra Kvitová byly považovány za největší favoritky ženské dvouhry. Byť druhá jmenovaná to tak rozhodně necítila a dělala dobře. Nadšení z jejího pohádkového příběhu přebilo zdravý rozum především ve světě médií, ne však v její hlavě.

Přesto se čekalo víc, než postup do druhého kola. Už proto, že Kvitová ovládla přípravný turnaj v Birminghamu. V Eastbourne zase triumfovala Plíšková. Velká očekávání tedy byla pochopitelná. A hořké zklamání z brzkých vyřazení logické.

Tenisová deprese se ještě prohloubila po nezdarech ostatních. Český tenis měl v prvním kole dvouher dvanáct zástupců. Úvodní dějství vyšlo náramně: 10:2 ve prospěch Čechů a Češek. Jenže druhá runda zápasů přinesla fiasko: 1:9. Mezi dvaatřicet nejlepších postoupil pouze Tomáš Berdych.

Nevadí, povede se v deblu, chtělo se zvolat! Jenže záhy tuhle naději rozčísl srdceryvný řev Bethanie Mattekové-Sandsové. Po boku americké světové jedničky měla dosáhnout na čtvrtý grandslamový titul za sebou Lucie Šafářová. Vysušená tráva, vykloubená čéška a zpřetrhané vazy byly proti.

Ve chvíli, kdy bylo vše v troskách, vystoupil ze stínu Tomáš Berdych a zachránil, co se dalo. Nejlepší český tenista byl v posledních měsících terčem stále větší kritiky. Jeho výkony z poslední doby, stejně jako už trochu přehnané veletoče na trenérském postu, nevzbuzovaly žádné naděje.

Jednatřicetiletý tenista ale ukázal všem, jak moc se mýlili, když tvrdili, že jeho další pád žebříčkem už prakticky nelze zastavit. Lze. A dost dobře. Berdych na Wimbledonu povstal z popela a sehrál jeden z nejlepších grandslamů své dlouhé a úspěšné kariéry.

Posedmé v kariéře dosáhl na turnajích velké čtyřky na semifinále. Potřetí to dokázal na Wimbledonu. Porazil vycházející hvězdu Dominica Thiema v epické pětisetové bitvě. Vyhrál první sadu nad svým nejméně oblíbeným soupeřem Novakem Djokovičem. A co potěšilo nejvíc, byl nejvážnějším soupeřem pozdějšího vítěze, tenisového poloboha Rogera Federera.

Čísla hovoří jasně. Švýcarovi na sedmi schodech do wimbledonského nebe nikdo nesebral set. Berdych k tomu měl jasně nejblíž, dvakrát dostal šampiona do tie-breaku. Jako jediný ho zdržel na kurtu přes dvě hodiny, konkrétně 138 minut. A jako jediný s ním dokázal odehrát přes 200 výměn, konkrétně 233.

Podobně nedokázali Federerovi vzdorovat ani takoví ranaři jako Milos Raonic, Grigor Dimitrov nebo poražený finalista Marin Čilič.

Berdych hrál vynikající tenis, na servisu nenápadně zářil. Nesázel esa jako na běžícím pásu, naopak vyrovnal své první a druhé podání, pro soupeře byl hůře čitelný než kdykoli předtím.

Čech působil klidně ve výměnách, nesnažil se zakončovat zbrkle, vynikal úderovou jistotou a kazil minimálně. Naznačil, že v podobném psychickém rozpoložení je schopen nadále konkurovat absolutní světové špičce. Očekávaný sešup na chvost druhé světové dvacítky se po obhajobě loňského výsledku nekonal. Berdych dal jasně najevo, že patří zpět do top 10.

A byť - řečeno jeho vlastními slovy - nehraje tenis pro ostatní, nýbrž pro sebe - v londýnském All England Clubu českým fanouškům znovu důrazně připomněl, že takového hráče malá země ve středu Evropy dlouho neměla. A pravděpodobně zase dlouho mít nebude.

 

Právě se děje

Další zprávy