reklama
 
 

Vetřelci z jiné galaxie. Nadal a Federer ničí sny, vynulovali celou generaci a bezmoc šíří dál

12. 6. 2018
Už rok a půl získávají grandslamové tituly jen dva muži. Ti, s nimiž se předtím už přestalo počítat.

Praha - Jejich příběh měl definitivně končit. Klesali z těžce vydobytých pozic a vzbuzovali nostalgii po časech minulých.

Nikoho v tu chvíli nenapadla možnost, že jde jen o kratičkou klinickou smrt. O hibernaci, která vlije do žil ikonických tenistů čerstvou, mocnou energií pulzující krev a vystřelí jejich nesmrtelnost do ještě mnohem závratnějších výšin.

Přesto se to stalo.

Když se v lednu minulého roku vraceli Roger Federer a Rafael Nadal k tenisu po delších pauzách zaviněných zraněními, byli do jisté míry atrakcí, zpestřením dění na tenisové túře. Měli být dekorací, atraktivním komparzem k válce tehdejších králů, Andyho Murrayho a Novaka Djokoviče.

Jejich jízda do finále Australian Open tehdy překvapila a nadchla celý svět. Sedmnáctý nasazený Federer v pětisetové bitvě o titul přehrál turnajovou devítku Nadala. Mělo jít o poslední velké finále dvou vzájemně se respektujících rivalů.

Žádné loučení ale nepřišlo. Naopak se rozjela těžko předvídatelná série triumfů jednoho či druhého.

O pár měsíců později vyhrál Nadal podesáté French Open. Bez ztráty jediného setu. Zanedlouho zvedal Federer na londýnské trávě vítěznou trofej, Wimbledon ovládl už poosmé. A v září v New Yorku zase slavil španělský matador.

Celou sezonu nedostal ke grandslamovým vavřínům čichnout nikdo jiný. A jestli si někdo myslel, že to už je maximum možného, spletl se. Australian Open v letošní sezoně znovu opanoval Švýcar, a jak dopadlo Roland Garros, netřeba připomínat, vždyť skončilo španělskou euforií teprve před dvěma dny.

Na řadě je Federer, Wimbledon v Londýně odstartuje už za necelé tři týdny.

Šestatřicetiletý hráč, stejně jako loni, vynechal celou antukovou sezonu, i proto bude znovu největším favoritem na titul. O čtyři roky mladší Nadal ovšem miluje výzvy a travnatý grandslam je pro něj velkým lákadlem. Ačkoliv jeho hernímu stylu tráva nesedí, odepisován být nemůže.

Wimbledon vyhrál dvakrát, naposledy ale před dlouhými osmi lety. Loni vypadl v osmifinále po spektakulárním boji s vysokým Lucemburčanem Gillesem Müllerem - 13:15 v rozhodující páté sadě.

Federer vs. Nadal na trávě, to je sen mnoha fanoušků. Splní jim ho dva šampioni, držitelé v součtu už 37 grandslamových titulů?

Na to si musíme počkat, už teď ale můžeme říci, komu všemu tito dva velikáni celoživotní sny zničili. Federer s Nadalem svou dominancí i loňským návratem vlastně nadvakrát vymazali naděje celé jedné tenisové generace.

Celá řada hráčů, kteří si na zisk alespoň jedné grandslamové trofeje věřili, zůstane navždy opomenuta: Tomáš Berdych, David Ferrer, Jo-Wilfried Tsonga, Richard Gasquet, Gael Monfils. Možná i další, kterým je o pár let méně a které ještě naděje neopustila: Grigor Dimitrov, David Goffin, Kei Nišikori nebo Milos Raonic.

Marin Čilič jeden titul má, Juan Martin del Potro také. I oni mohli myslet na mnohem víc. Kdyby se nenarodili do doby "federeronadalovské".

Jediným mužem, jenž se dokázal výrazněji vzepřít, je Novak Djokovič, dvanáctinásobný grandslamový šampion. Andy Murray a Federerův krajan a žák Stan Wawrinka mají po třech prvenstvích. Rovněž pozoruhodný počin.

Ostatní ostrouhali a seznam zklamaných je stále delší. Jak dlouho budou Federer s Nadalem své protivníky ještě trápit?

Na scéně už je další generace, stejně lačná jako ta předchozí. Ovšem vůči síle stárnoucích tenisových panovníků zatím úplně stejně bezmocná.

autor: Aleš Vávra | 12. 6. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama