Reklama
Reklama
Sport

Už přerostl Berdycha. Český obr letí vzhůru i díky zásadnímu rozhodnutí před třemi lety

Miroslav Harnoch
Miroslav Harnoch
Miroslav Harnoch

Vyhrál tři challengery, během měsíce poskočil ze sedmé stovky žebříčku do té druhé a teď sní o tom, že si zahraje prestižní Next Gen Finals. Devatenáctiletý tenisový talent Jan Kumstát v exkluzivním rozhovoru pro on-line deník Aktuálně.cz líčí, kde se vzala jeho nenadálá forma i proč nakonec neskončil u hokeje jako jeho tatínek, někdejší extraligový obránce.

Jan Kumstát
Jan KumstátFoto: Lebeda Pavel – ČTK / Lebeda Pavel
Reklama

Zprvu to ale na tenisovou pohádku zrovna nevypadalo, že? Ještě v červenci jste byl na 612. místě v žebříčku.

Je to tak. Zpočátku roku jsem hrál malé turnaje z kategorie Futures a pořád jsem se na nich nějak nemohl chytit. Přibrzdila mě i nějaká zranění a do toho jsem na jaře končil školu, maturoval jsem. A možná právě to nejvíc pomohlo. Když jsem v květnu odmaturoval, najednou jsem se mohl soustředit jen na tenis a chytil jsem se na prvním domácím turnaji v Prostějově. Pak už přišlo semifinále v Nizozemsku a tři vyhrané challengery.

Potvrdilo se, že tenis je hlavně o hlavě?

Je to tak. Potřebujete věřit v sebe a svou hru. Sám jsem měl na začátku roku o sobě pochybnosti, ale od června, kdy přišly výsledky, jsem začal mít větší herní sebevědomí a to mi pak pomáhalo v koncovkách setů na všech těch vyhraných turnajích.

Aktuálně spolupracujete se známým mentálním koučem Janem Mühlfeitem. Jak jste k tomu dospěl, že potřebujete zapracovat na téhle oblasti?

Přišlo to někdy na konci roku 2023, kdy jsem se chystal na tour po juniorských grandslamech a cítil jsem, že i na téhle úrovni v juniorské špičce je to něco, co by mi mohlo pomoct zvládat vypjaté momenty na kurtu. Tehdy jsme začali na zkoušku a spolupracujeme doteď. Rozhodně cítím, že mi to pomáhá a že určitě ještě je kam to posouvat.

A jak takový mentální trénink vypadá?

Většinou se týká zápasových věcí. Říkáme si, jak se co nejvíc uklidnit při střídání stran, jak ušetřit čas a vydýchat se před dalším bodem, jak příliš nemyslet na předchozí pokažený úder a nastavit hlavu na výměnu, která je před vámi a podobně. Musím říct, že si neumím moc představit, jak bych některé zápasy teď mezi dospělými zvládal, kdybych neměl tuhle mentální průpravu.

Reklama
Reklama

Vaši rodiče oba dělali kolektivní sport, táta Pavel hrál hokejovou extraligu, máma volejbal. Proč jste si vybral tenis? Lákalo vás naopak, že budete na kurtu sám za sebe?

To ani ne. Já jsem těch sportů dělal víc. Hrál jsem fotbal, k tomu tenis v Prostějově a ten mi byl časem bližší. Celkově ale bylo výhodou, že rodiče sportovali, měl jsem od nich skvělé zázemí a doteď mě hodně podporují.

Nemrzelo někdy tátu, že z vás není hokejista?

Ne. Nikdy jsem od něj žádnou výčitku neslyšel. Bruslit jsem byl asi dvakrát, podruhé jsem si strašně namlel, tekla mi krev z nosu. To jsem řekl, že na to kašlu a na led už se nepostavím. Což jsem mimochodem dodržel a doteď bruslit neumím.

Přitom s vaší výškou by z vás byl skvělý hokejový obránce přesně ve stylu vašeho táty. Kolik teď měříte?

Podle posledního měření úplně přesně dva metry.

To už jste asi o čtyři centimetry přerostl Tomáše Berdycha a o dva Jiřího Veselého. Je v současném tenisu taková výška výhodou?

Má to své plusy i mínusy. Těžím z toho samozřejmě na servisu, pak i při přechodu na síť, protože mám velké rozpětí rukou a oproti většině soupeřů můžu pokrýt větší část kurtu. Nevýhoda je v pohybu, v obratnosti. Ale to jsou věci, na kterých pracuju, a myslím, že navzdory výšce se pohybuju poměrně slušně.

Reklama
Reklama

Trénuje vás Petr Kovačka, někdejší výborný deblista, také tatínek dvou nadějných českých juniorek Aleny a Jany. Co se vám snaží vštípit?

Abych co nejvíc chodil na síť. Neustále zlepšovat servis, hrát agresivně a posouvat se dopředu. Tím, že hrál debl, tak mi toho ohledně volejů a hry u sítě může ještě hodně dát.

Minulý týden jste se vrátil na okruh po měsíc a půl dlouhé pauze. Co se stalo?

Díky té vítězné šňůře jsem za jediný měsíc odehrál asi 20 zápasů. To se mi nikdy v životě nepodařilo. Ale cítil jsem se dobře, tak jsem toho chtěl využít a jel jsem ještě na turnaj do italského Coma. A tam jsem hned v prvním kole při jednom z úderů nějak blbě cuknul a udělal jsem si něco se zády. Vyšetření pak ukázala, že to je malá trhlina ve svalu a musím si tak dát přestávku.

A teď už se cítíte v pořádku?

Ano a snad to dlouho vydrží. Mám za sebou i nějaké zápasy, tak snad už to teď bude všechno zase jen lepší. Potřebuju zase získat nějaké zápasové tempo.

A taky nějaké body. Momentálně jste na hraně kvalifikace pro prestižní turnaj Next Gen Finals, kde hrají ti nejlepší mladíci do 20 let. Je pro vás velkou motivací si tenhle podnik v prosinci zahrát?

Je. Sledoval jsem Kubu Menšíka nebo Jirku Lehečku, když ten turnaj v minulých letech hráli, a říkal jsem si, že bych si to chtěl taky vyzkoušet. Musí to být skvělá zkušenost.

Reklama
Reklama

A taky finanční pomoc. Jen za účast se loni rozdávalo přes 150 tisíc dolarů, což je srovnatelné třeba se startovným na grandslamech…

To by byla velká pomoc. To už je suma, kterou pak člověk může investovat do přípravy, do týmu, taky by mě to posunulo.

Loni ten turnaj hráli Learner Tien, Rafael Jódar nebo Alexander Blockx, kteří se do roka vypracovali v hráče první dvacítky a třicítky. Myslíte, že by vás to taky takhle nakoplo?

Určitě bych měl velkou motivaci. Už jen to, že se poměřím s těmi nejlepšími vrstevníky, které znám už od juniorů. Věřím, že bych z té zkušenosti čerpal i do dalších turnajů a další sezony.

Jaký je tedy váš plán na sehnání dostatečného počtu bodů?

Ve čtvrtek odlétám do Asie, čeká mě turnaj v Soulu, pak v Tchaj-peji a uvidíme, jak na tom tou dobou budu s body, případně je ve hře i cesta na dva turnaje do Austrálie. Bude to hodně cestování, naštěstí s tímhle žádný problém nemám.


Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?
Přidat jako preferovaný zdroj
Reklama
Reklama
Reklama