Amatér dobyl Wimbledon, učitel tenisu napsal hollywoodský příběh. Takovými titulky se to v médiích během Wimbledonu 2016 jen hemžilo. Britové oslavovali domácího pětadvacetiletého mladíka, který se jako 772. hráč světa probil až do druhého kola prestižního grandslamu.
Do té doby ho nikdo neznal. Přivydělával si jako tenisový instruktor a občas si odskočil na nějaký ten profesionální turnaj. Pak dostal divokou kartu do kvalifikace slavného travnatého podniku v Londýně a to mu otočilo život naruby.
Jak Willis odklízel z cesty jednoho kvalifikanta za druhým, jeho popularita rostla. A to přitom nikdo netušil, jak hvězdná jména budoucnosti poráží. Vždyť přehrál Rusy Andreje Rubljova nebo Daniila Medveděva, současnou světovou osmičku a trojku.
Absolutní senzaci způsobil senzačním vyřazením Litevce Ričardase Berankise, 54. hráče rankingu ATP. A pak přišla třešinka v podobě bitvy se Švýcarem Rogerem Federerem.
V ní už sice prohrál hladce ve třech setech. Na centrálním dvorci Wimbledonu ale sklízel obrovské ovace, kdykoliv se mu něco povedlo. V jednu chvíli dokonce Federera úspěšně přeloboval.
"Už vždycky můžu říct: přeloboval jsem Rogera Federera. No nic, jsem totálně vyčerpaný, spěchám na pivko, zasloužím si ho," prohlásil tehdy.
Švýcar před ním smekl. "Tenhle příběh, to je zlato. Musím říct, že mě zaujal ještě předtím, než se mě to týkalo. Má velký potenciál se ještě zlepšit," prorokoval mu tehdy Federer.
Ale to se úplně nepotvrdilo. Senzační tah londýnským grandslamem ho sice vytáhl v žebříčku blízko první třístovce žebříčku, ale to bylo všechno. Na postup mezi tenisovou elitu nedosáhl.
Loni tak ve 30 letech musel ukončit kariéru a začít se živit nějak jinak. Výrazně k tomu přispěla pandemie koronaviru. Kvůli hygienickým opatřením se nemohl naplno věnovat trénování a nemohl ani na domácí turnaje, kde mohl nějaké ty prize money uhrát.
"Měl jsem nějaké nabídky od sponzorů, chtěl jsem to zkusit aspoň ve čtyřhře, ale musel bych hodně cestovat a ani tak by to nebyla záruka, že bych vydělal dost peněz, turnajů je teď bohužel málo," posteskl si pro britský deník Daily Mail Willis.
A tak se začal živit rukama. Místo rakety chytil do ruky lopatu a přehazuje mimo jiné písek na staveništi. "Musím živit rodinu, nejsem první ani poslední, kdo musel skončit. Nechci ani domýšlet, kolik talentovaných kluků tahle nechalo tenisu," dodal třicetiletý Brit.
Manuální práce mu ale nevadí a po práci má u piva s kolegy na co vzpomínat. I když doufá, že se k tenisu zase jako trenér vrátí, až se kurty zase otevřou.
"Den, kdy jsem nastoupil proti Rogerovi, byl asi mým nejšťastnějším v životě. Byla to fantastická zkušenost," vzpomíná.
