reklama
 
 

Tenisový pár snů, žádné podřadné odvětví. A svět se dokola ptá: Proč pořád ty Češky?

16. 7. 2018 11:16
Barbora Krejčíková a Kateřina Siniaková jsou dokonalým příkladem naplněného potenciálu. Grandslamy vyhrávaly jako juniorky, teď stejně pokračují mezi dospělými.

Praha - Dvaadvacetileté české tenistky ovládly po French Open i slavný Wimbledon. To se jinému páru nepovedlo během uplynulých patnácti let.

Podruhé v krátkém časovém úseku se polaskaly s grandslamovou trofejí, atakují nejvyšší příčky světového deblového žebříčku a co je úplně nejpozoruhodnější: ještě zdaleka nedosáhly svého výkonnostního maxima. 

"Víme, že se ještě můžeme hodně zlepšovat," shodují se Barbora Krejčíková s Kateřinou Siniakovou. 

Přesto už nyní lze bez zaváhání říci, že Česku vyrostl tenisový pár snů. Což ani zdaleka neznamená, že je růst u konce. Siniaková je druhá na světě, Krejčíková čtvrtá. Premiérovou účast na Turnaji mistryň mají české tenistky s předstihem jistý. Letos jsou jasně nejlepší. Zářná budoucnost je pro ně otevřená.

Zlé jazyky tvrdí, že je tenisová čtyřhra jakýmsi méněcenným odvětvím. Že v ní často uspějí ti, kteří nemají valnou šanci jako jednotlivci. I kdyby šlo na takovém tvrzení najít určitý reálný základ, úspěch Krejčíkové se Siniakovou to nemůže a nesmí nijak devalvovat. 

Obě disponují velkým potenciálem i ve dvouhře. Siniaková pravidelně prokazuje, že dokáže porazit kohokoli. Její cesta žebříčkem vzhůru je možná o něco pozvolnější, než se čekalo, v současné široké a extrémně vyrovnané špičce to ale ani nejde jinak. 

Krejčíková zatím zůstává za elitní stovkou rankingu, i ona ale stále častěji ukazuje sílu. Třeba nedávno v Paříži, kde prošla z kvalifikace do hlavní soutěže a v prvním kole pořádně potrápila českou jedničku Karolínu Plíškovou.

Debl není ničím podřadným. Pokud je čas a prostor kombinovat dvouhru se čtyřhrou, neexistuje rozumný důvod, proč toho nevyužít. Zvlášť, když je dvojice spoluhráček tak výborně sestavená. Nechávat tohle "deblové ferrari" v garáži by byla velká chyba.

"Co je klíčem k úspěchu? Myslím si, že je to naše komunikace. Cítím, že dokážeme komunikovat v případě, že se nám daří, i v případě, že to zrovna nejde. To je klíč k tomu, že hrajeme tak dobře," přináší Krejčíková svůj pohled na výjimečnost téhle letité spolupráce.

Dvojice si dokonale rozumí, klidná Krejčíková umí dobře korigovat leckdy škodlivě nadměrné emoce Siniakové, ostatně jeden takový moment přineslo i sobotní finále.

Rozhodně ale nejde jen o komunikaci. Hráčky tvoří symbiózu i díky rozdílným způsobům hry.

"Katka je opravdu silná, hraje tvrdé údery. Na druhé straně, já jsem pravý opak. Ráda hraji s rotací, mám ráda variace. Když tohle spojíme dohromady, opravdu to sedí. Pro soupeřky je těžké proti nám hrát," vysvětluje Krejčíková. A má samozřejmě pravdu.

Poznaly to už nejlepší světové juniorky před pěti lety. Tehdy český pár v jediné sezoně ovládl French Open, Wimbledon i US Open. O totéž se letos může pokusit mezi dospělou elitou. Už teď se Češky zapsaly do historie. Jako první hráčky dějin zvládly vyhrát wimbledonskou čtyřhru mezi juniorkami i v dospělé kategorii.

"Znamená to pro mě strašně moc. To, že jsme dokázaly navázat na juniorské úspěchy. Je to prostě úžasné," rozplývá se Siniaková.

Jejich věhlas roste. A otázka na to, proč jsou Češky v tenise neustále tak dominantní, prostě po finálovém klání nemohla nepřijít. Od zahraničních žurnalistů už je to na grandslamových tiskových konferencích skutečný folklór.

"Každý nám pokládá tenhle dotaz, ale my prostě nevíme," směje se Siniaková. "Nevíme proč to tak je," potvrzuje její spoluhráčka.

"Ale je to úžasné. Tak malá země a tolik skvělých hráček. Ale těžko v tom hledat nějaké paralely, každá má svou odlišnou cestu. Každá pracujeme velmi tvrdě a snažíme se být nejlepší. Je fajn, že jsme ze stejné země," uzavírá Siniaková po dalším obřím českém tenisovém úspěchu.

autor: Aleš Vávra | 16. 7. 2018 11:16

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama