Štvanice bez české šampionky? Moc nechápu, přiznal Lojda. Krejčíková ukázala dvě zbraně

Každá série někdy končí. Až po šesti týdnech se stalo, že česká tenistka chyběla ve víkendovém finále nějakého turnaje WTA. Bylo to výjimečné období korunované grandslamovým úspěchem Lindy Noskové.

Paradoxně se s českou tenisovou hegemonií na ženském okruhu loučíme v týdnu, kdy se hrál turnaj v Praze. To jsem nečekal. Vzhledem k tomu, kolik domácích hráček se ho účastnilo a že se jich do čtvrtfinále protáhlo hned pět, by mě nenapadlo, že si žádná z nich nezahraje o titul.

Moc nechápu, jak se to stalo, ale v závěru asi chyběla potřebná energie. Nebo alespoň v případě Báry Krejčíkové určitě. Po prohraném semifinále s osmnáctiletou Rakušankou si ze sebe utahovala, že už je stará, že už takový zápřah nezvládne.

Odehrála 9 zápasů ve 13 dnech, v Aténách se kvůli vedru hrálo až večer, takže chodila spát ve dvě nebo ve tři v noci. V pondělí nad ránem přeletěla do Prahy a druhý den hrála.

To není nic snadného pro žádného tenistu, tělo potřebuje regenerovat. Sám si to pamatuju, že jsem potřeboval být v deset v posteli, jakmile jsem se nevyspal, druhý den jsem to cítil, byl jsem rozlámaný.

Takže si naopak myslím, že tou šnůrou ukázala, že na tom fyzicky není vůbec špatně. Ona je tou hráčkou, která nepotřebuje tolik trénovat, protože má neskutečný cit na míč a přehled, a spíš si musí držet herní rytmus a kondici.

V mých očích její výkony z posledních dvou týdnů odhalily dvě věci. Zaprvé je na tom velmi dobře psychicky. Od té doby, co v Hertogenboschi došla až do finále, vyhrála spoustu těžkých zápasů. Porazit ve finále v Athénách Řekyni Marii Sakkariovou, to není zrovna lehký úkol. Všichni byli proti ní, ale ona to skvěle zvládla.

Zadruhé mi přijde, že je čím dál pečlivější v tom, jak se o své tělo stará. Ve 30 letech má za sebou už spoustu promaroděných měsíců, a tak si začala po turnajích vozit poměrně široký tým. Doprovází ji i kondičák Tomáš Breicetl nebo fyzioterapeutka Lenka Škochová.

Trenér Jirka Novák o ní říká, že se vrátila proto, aby ještě vyhrála něco velkého, třeba další grandslam. Je jasné, že tituly z turnajů WTA 250 ji asi uspokojit nemůžou, když vyhrála Paříž, Wimbledon a byla druhá na světě.

K tomu, aby vyhrála třetí grandslamový titul, je ale podle mě ještě dlouhá cesta. I když jsem její kondici chválil, na US Open to bude zase něco úplně jiného. Náročnější podmínky, vlhko, dusno, těžší zápasy, kterých potřebujete zvládnout sedm.

Nedivil bych se, kdyby tam zase byla třeba ve čtvrtfinále, hru i zkušenosti na to má. Ale že by se dostala ještě dál, to už by pro mě bylo překvapení a muselo by se jí sejít úplně všechno.

Pro turnaj v Praze bylo super, že se hecla a ukázala se tam. Celkově mám radost, že se podnik přesunul ze Sparty na Štvanici. Ne že by se pořadatelé nesnažili a neudělali to tam hezké, ale ten areál měl své limity.

Oproti tomu na Štvanici velký tenis patří. Je to historický areál, který má ale pěkné zázemí i kurty. Centrální kurt je krásně opravený a nabízí pro hráče výbornou kulisu.

Hrály se tu velké turnaje ATP i slavné finále Fed Cupu před 40 lety, na které se tam letos vzpomínalo.

Pro českého fanouška je nakonec jedno, kde se hraje. Po tenise je tady v posledních letech takový hlad, že si najde cestu kamkoliv, ale díky tomu, že se hrálo na tak ikonickém kurtu, dostal turnaj WTA ještě jiný rozměr.

Jen škoda, že to tentokrát bylo bez české šampionky. Finále si zahrály alespoň Lucie Havlíčková a Laura Samson v deblu, které ale nakonec prohrály.

I tak je to ale takové povzbuzení pro mladé české naděje, u kterých v posledních měsících a letech čekáme, kdy vystřelí nahoru i v singlu.

Laura má v 18 letech slušně našlápnuto, letos vyhrála dva turnaje ITF, je kolem 150. místa žebříčku. Co jsem se bavil s lidmi, kteří ji víc znají, je to hráčka, která ještě potřebuje víc času a víc dozrát, než se dostane třeba do stovky. I když už se o jejím talentu ví dlouho.

To Lucka Havlíčková je o tři roky starší a po tom závěru roku, kdy důležitým bodem pomohla v baráži Billie Jean King Cupu a skvěle si vedla i na okruhu ITF, se teď posouvá asi pomaleji, než bych od ní čekal.

Je to juniorská šampionka French Open, jež se loni vrátila po pauze, kterou si potřebovala od tenisu dát, aby si psychicky odpočinula. Teď se s tím pere, snaží se hrát a drží pozice kolem 230. místa.

Nevím, čím to je. Ale minulý týden porazila na Štvanici Alyciu Parksovou, 68. hráčku světa, takže level na taková patra tenisu určitě má. Jen to musí pravidelně prodávat na turnajích.

Čtyřhra nám ale dělá v poslední době radost i mezi muži. Pánové Adam Pavlásek a Patrik Rikl mají za sebou první titul ATP z Umagu.

Nebudu lhát, že jim to bude až takhle klapat, jsem nečekal. V mých očích to vždycky byli oba takoví ti šikulové na síti, kterým silovou složku obstarávali parťáci.

Ale evidentně si sedli. Od prvních týdnů mají velmi slušné výsledky, na Wimbledonu hodně potrápili první pár světa a teď mají i titul.

Pavlase jsem nedávno potkal v Prostějově, spolupráci s Patrikem si moc pochvaloval, prý je to o něčem jiném, než dosud zažil. Vždycky říkal, že k sobě potřebuje někoho, kdo hlavně dobře returnuje, kdo je aktivní, útočí a jde si na síť. Navíc si sedli i lidsky, Páťa je pohodový kluk a šlape jim to.

Těžko říct, kde mají strop, čtyřhra je teď hrozně vyrovnaná, rozhoduje pár bodů. Ale na grandslamu bych jim klidně na nějaké čtvrtfinále věřil. Třeba hned na US Open. Pořád je třeba myslet na to, že nemají takový žebříček, aby byli na velkých turnajích nasazení.

Je otázka, jak to s mužskou čtyřhrou bude v následujících letech. Asi se to bude na US Open ještě řešit. ATP chce osekat počty týmů na turnajích, chce upřednostňovat singlisty a pro ryzí deblisty už ve špičce nebude moc místo.

Vůbec nevím, co si o tom myslet. Na jednu stranu je potřeba férově přiznat, že dvouhra je to, co lidi nejvíc baví, kvůli tomu na turnaje chodí. To prodává vstupenky, reklamy, vysílací práva.

Na druhou stranu, když jste v deblovém žebříčku kolem 30. místa, jako je teď duo Pavlásek–Rikl, tak už přece jen něco umíte, na kurtu něco ukazujete a zasloužíte si za to odměnu. Kdyby to zkrouhli, jak slibují, těmhle klukům to v podstatě ukončí kariéru a z okruhu zmizí.

Nikdo neví, kolik singlistů bude mít zájem vůbec čtyřhru vedle dvouhry pravidelně hrát, takže to klidně může znamenat úpadek deblu jako takového.

Upřímně doufám, že to nedopadne tak špatným scénářem, jak se to teď jeví, a obě strany se nějak dohodnou, aby byli spokojení všichni.