Strýcová otevřeně promluvila o brzké svatbě, nechuti k tenisu i děsivé nehodě otce

av av
25. 3. 2020 20:31
Barbora Strýcová se objevila v oblíbeném projektu Behind The Racquet. Tenisté se v něm svěřují se svými nejniternějšími problémy a odhalují doposud nepříliš známé příběhy, které zásadně ovlivnily jejich život a kariéru.
Barbora Strýcová po návratu z loňského Wimbledonu.
Barbora Strýcová po návratu z loňského Wimbledonu. | Foto: ČTK

Tenista na první pohled k nepoznání, vyfocený za výpletem svého herního nástroje. A jeho vlastní slova, popisující klíčové momenty života.

To je projekt Behind The Racquet, který vymyslel a uvedl do praxe Noah Rubin, stále aktivní, teprve čtyřiadvacetiletý americký tenista. Na své originální platformě, dostupné třeba i na Instagramu, přináší čerstvý a syrový pohled do životů tenisových hvězd i těch, kteří z různých důvodů na nejvyšší mety nedosáhli.

Nejnovějším přírůstkem do palety příběhů je ten od Barbory Strýcové. Česká tenistka v něm připomněla, jak její kariéra visela na vlásku. Ale pěkně popořádku:

"Když mi bylo dvanáct, musela jsem se rozhodnout mezi tenisem a krasobruslením. Rozhodla jsem se pro tenis. Byla to má volba, ne mých rodičů," píše semifinalistka loňského Wimbledonu a popisuje odvrácenou stranu života profesionální tenistky. 

"Nejsou to pořád jen krásné hotely a cestování po pěkných místech," upozorňuje.

Vrací se do minulosti. Když jí bylo šestnáct let, byla světovou juniorskou jedničkou. Do roka se dostala až na 56. místo žebříčku WTA. "A potom šlo všechno z kopce."

Vzpomíná na to, jak se v pouhých dvaceti letech provdala za trenéra Jakuba Herma-Záhlavu. "Byla jsem tak zamilovaná. Před svatbou jsme se znali jen tři měsíce. Byli jsme tehdy velmi mladí, ale bylo to něco, co jsem opravdu chtěla," pokračuje Strýcová. Přiznává, že měla chuť s tenisem skončit.

"Byla jsem jedna z těch mála dvacetiletých, kteří by raději měli děti, než aby cestovali a vídali ostatní hráče. Chtěla jsem ukončit kariéru a už nehrát. Nechtěla jsem to dál dělat," svěřuje své někdejší pocity.

Už prý nemohla snést stěhování z hotelu na hotel, navíc si brala víc k srdci porážky, na které z juniorského věku nebyla zvyklá. Začala zpochybňovat své tenisové schopnosti. "Každý má tyhle myšlenky. Sebedůvěra je ztracená. Pak jsem spadla na 220. místo, stalo se to hrozně rychle," vrací se do minulosti.

Chuť do tenisu znovunalezla až v pětadvaceti letech. "Naštěstí jsem kolem sebe měla správné lidi. Teď je mi čtyřiatřicet a tenhle sport miluji víc, než kdy předtím."

Strýcová se naučila vážit si tenisu. "Snažím se připomínat si, jak moc mi bude chybět, až ho jednou dělat nebudu," píše.

Za vůli a vnitřní sílu vděčí rodičům. A zmiňuje ošklivou nehodu, kterou měl její otec ještě než se narodila. "Doktoři mu řekli, že už nikdy nebude chodit. Pracoval v dolech a všechno na něj spadlo. Vytáhli ho a rychle poznali, že jeho nohy nefungují. V nemocnici mu trvalo dva roky, než jim ukázal, že se mýlili," popisuje Strýcová, jak se její otec učil znovu chodit. "Jeho odhodlání nevzdat se mě motivuje po celý můj život," vyznává se tenistka.

Strýcová si v závěru svého textu pochvaluje štěstí a vnitřní pocit uspokojení z posledních dvou let. Vybírá si jen turnaje a místa, na kterých se cítí šťastná. "Když jsem nadšená, že tam jsem, vydám ze sebe to nejlepší. Skrz štěstí hraju svůj nejlepší tenis."

Trvalo jí nějakou dobu, než zjistila, že nejdůležitější nejsou výsledky. "Tenisový svět je světem falešným. Mladí si myslí, že to přijde snadno a rychle, ale mě to trvalo roky dostat se tam, kde jsem teď," podotýká 31. hráčka světa.

"Musela jsem najít svůj vlastní způsob. A myslím si, že jsem našla ten pravý," uzavírá upřímnou zpověď.

View this post on Instagram

“When I was 12, I had to make a decision between tennis and figure skating; I decided to go with tennis. It was my choice, not my parents. It’s not as easy as people may think, it's so freaking hard. It's not always beautiful hotels or traveling to nice places. I was 16 and number one in the world in juniors. Within a year, I was #56 in WTA rankings and then everything went down. I went through tough times when I was 20. I was 20 years old when I got married. I was so in love. We only knew each other three months before marriage. We were together eight years before divorce. We both knew we were very young when it all started, but it was what we truly wanted. I was one of the few 20 year olds who rather have kids than travel and see players. I wanted to end my career and didn't want to continue playing. I didn't want to do it any longer. I couldn’t take traveling to different hotels every week and not remembering my room number. I was winning so often as a junior, and then it just stops. You start questioning the reason for it, that you must not be good or you don’t belong. Everyone has these thoughts. The belief in yourself is lost. That was when I dropped to 220 in the world, it happened so fast. I had to start over at 25, luckily with some good people around me. I am now 34 years old and love the sport more than ever. It also helps that this is one of the few things I know how to do well. It took some time away from the sport to realize just what tennis means to me. You start to realize, ‘Oh, my God. I miss it. I miss this adrenaline. I missed this sport.’ There is no feeling like winning a match, it’s incredible. You will never have this again in your career. I love proving to myself that I can still do it. I always found the strength in the fact that tennis is what I love, even though it seemed I hated at times. I try to remind myself how much I will miss it when I don’t have it anymore. This will and inner power comes from my parents. My father had an awful accident before I was born...” Swipe 👉 pictures to read @barborastrycova full story!

A post shared by Behind The Racquet (@behindtheracquet) on

 

Právě se děje

před 57 minutami

Junosť Minsk obhájil titul v běloruské hokejové lize

Hokejisté týmu Junosť Minsk obhájili titul v běloruské lize a získali právo účasti v nadcházejícím ročníku Ligy mistrů. V pátém finále zdolali doma Salihorsk 3:2 v prodloužení a ovládli sérii 4:1 na zápasy. Běloruská liga jako jediná z hokejových soutěží pokračovala i při současné pandemii koronaviru.

O zisku devátého titulu v historii pro Junosť rozhodl v čase 67:54 obránce Vladislav Jerjomenko. Obhájce titulu tak navázal na triumfy i z let 2004 až 2006, 2009 až 2011 a 2016. Junosť zaplnila poslední volné místo v Lize mistrů po ročník 2020/21, kde budou startovat i tři české kluby - Liberec, Třinec a Sparta.

Přehled účastníků hokejové Ligy mistrů pro ročník 2020/21:

Frölunda, Lulea, Färjestad, Rögle, Skelleftea (všechny Švédsko), Curych, Zug, Davos, Ženeva, Biel-Bienne (všechny Švýcarsko), Kärpät Oulu, Lukko Rauma, Tappara Tampere, Ilves Tampere (všechny Finsko), EHC Mnichov, Mannheim, Straubing, Eisbären Berlín (všechny Německo), Bílí Tygři Liberec, Oceláři Třinec, Sparta Praha (všechny ČR), Salcburk, Bolzano, Vídeň (všechny EBEL), Aalborg (Dánsko), Banská Bystrica (Slovensko), Cardiff (Velká Británie), Grenoble (Francie), Stavanger (Norsko), Tychy (Polsko), Junosť Minsk (Bělorusko), SönderjyskE (vítěz Kontinentálního poháru).

Zdroj: ČTK
Další zprávy