Siniaková vs. Navrátilová? Katka ji prožene, ale v něčem jsou nesrovnatelné, míní Lojda

Tahle tenisová sezona je zkrátka neskutečná. Máme po posledním grandslamu sezony a zase se to neobešlo bez českého titulu, dokonce dvou titulů, v mixu i ženském deblu.

Jasně. Po té wimbledonské parádě v ženském singlu se to zdá možná málo, ale musíme být zase trochu skromní. Nemůžeme čekat, že odteď bude hrát Linda Nosková finále pokaždé.

I když minimálně k semifinále nebyla daleko. Proti Aryně Sabalenkové odehrála další fantastický zápas. Nejdřív se zase skvěle zvedla po prohraném prvním setu, ve třetím dokonce vedla s brejkem, ale nedopodávala.

Ani se nedá říct, že by si to prohrála nějakou svou chybou. Běloruska se v koncovce třetí sady ohromně zvedla, byla aktivnější, agresivnější a i když tam Linda v super tie-breaku měla jeden smolný forhend, který poslala těsně do pásky, stejně to bylo spíš o vysoké úrovni ze strany Sabalenkové.

Česká jednička pak byla smutná, ale pořád hrála pekelně vyrovnaný zápas s holkou, co to tam dvakrát za sebou celé vyhrála. Jasně ukázala, že s ní Wimbledon nijak nezacloumal, ba naopak, že do absolutní světové špičky právem patří.

Na US Open se ale hluboko do historie zapsala Kateřina Siniaková, když podruhé v kariéře dotáhla kariérní grandslam s jinou parťačkou.

Už teď jí ve 30 letech říkají „legendo“. A právem. Na kontě má 12 trofejí, další z mixu, dvě olympijská zlata. A post světové jedničky na konci roku jí nejspíš neuteče už pošesté v kariéře. Další unikát, který se dosud nikomu nepodařil.

Ono se to v jejím případě často zlehčuje, že dokáže vyhrát s každým, že kteroukoli tenistku dotáhne k titulu. To je samozřejmě přehnané. Těžko by s nějakou 150. tenistkou světa ovládla US Open. I ta parťačka musí něco umět.

A nejen to. Pokud chcete vyhrát všechny čtyři prestižní podniky s jednou holkou, musíte si sednout i lidsky. Myslím, že v případě Taylor Townsendové se to podařilo ještě o něco víc než s Bárou Krejčíkovou.

S Američankou se dobře znají od juniorek. Townsendová působí jako taková pohodářka, která na kurtu odvede maximum a Katku pro její úspěchy respektuje. Naopak ta je schopná jí zkušenostmi na kurtu podržet a navzájem se doplňují.

Tahle spolupráce může přinést ještě spoustu dalších úspěchů a Katka by mohla dál nahánět další rekordy. Zbývá jí 37 týdnů a překoná Martinu Navrátilovou v délce pobytu na světovém trůnu.

Jenže srovnávat tyhle dvě dámy je hrozně těžké. Současný tenis je úplně jiný, fyzicky náročnější už jen tím kalendářem. I proto hrají šampionky jako Sabalenková nebo Coco Gauffová debl jen minimálně. Takže se nedozvíme, kolik titulů by Katka měla, kdyby hrály i hvězdy singlu.

Oproti tomu Navrátilová zvládala na top úrovni současně dvouhru i čtyřhru, byť třeba ne s tak natřískaným kalendářem turnajů.

To ale nijak nesnižuje Katčiny výkony. V mých očích je to zaslouženě nejlepší deblistka světa, která si na síti počíná jak chlap a ničeho se nebojí. Klobouk dolů.

Zatímco v deblu je na špičce rankingu neotřesitelná královna z Hradce Králové, v singlu se nám to proměnilo. Jelena Rybakinová měla tenisový trůn jistý už před finále, ale stylově na to dala razítko ještě skalpem Sabalenkové a mečbol proměnila esem stejně jako na Australian Open.

Ve finále to bylo tak trochu vabank, jak to dopadne, ale Rybakinová si to zasloužila tím, že byla aktivnější a víc si šla za vítězstvím.

Letos finálové bitvy obstaraly na grandslamech jen Evropanky. Přestože Američanky mají v první stovce 17 hráček, žádná z nich to nedotáhla na vrcholných akcích úplně nejdál.

Vyhraný grandslam má na kontě Coco Gauffová, která teď hledá nějakou stabilitu, ale Jessica Pegualová nebo Amanda Anisimovová podle mě ještě nedospěly k tomu, aby byly grandslamové šampionky.

Zase můžeme být rádi, že je první desítka tak otevřená, že tam není nějaká dominantní Američanka jako za doby Sereny Williamsové. Je to šance i pro naše holky a třeba i pro tu Káju Muchovou, aby si konečně také uzmula nějaký ten titul z akcí velké čtyřky.

To u kluků je to jiná písnička. Když jsou zdraví Jannik Sinner a Carlos Alcaraz, slaví většinou jeden z nich. Ale tentokrát byl první mimo a druhý se teprve vracel po zranění.

I když i tak bylo pro mě překvapení, že Ben Shelton porazil Alcaraze a dostal se až do finále. Čekal jsem, že to i tak Španěl zvládne. Ale nestalo se.

V bitvě o šampiona US Open ovšem musím vypíchnout Alexandera Zvereva. Zápas proti domácímu Sheltonovi zvládl neskutečně zkušeně a klidně.

Bylo vidět, že domácí Američan trochu bojuje s tíhou okamžiku, první set byl hodně nervózní. Časem se trochu srovnal, ale bylo vidět, že Zverev už má něco za sebou, že letos v Paříži už jeden grandslam získal, psychicky se oklepal a od té doby hrál Wimbledon i US Open s velkým přehledem.

Vyhrál drtivou většinu výměn od základní čáry jen tím, že hrál forhend křížem, a když měl čas, zahrál i po čáře. To stačilo. Pohlídal si to.

Shelton odehrál fantastický turnaj a bude zajímavé sledovat, jestli rychle přeletí do Prahy. Američané zatím mlží, uvidíme, kdo nakonec bude hrát, údajně přicestovali zatím jen Learner Tien a Martin Damm.

Tomáš Berdych se nakonec rozhodl místo Tomáše Macháče donominovat Adama Pavláska. Já jsem v minulém komentáři psal, že bych tam Machyho nechal kvůli deblu s Kubou Menšíkem.

Berďa argumentuje tím, že s Menšou jako jedničkou do deblu nepočítá, protože by to pro něj znamenalo v sobotu po deblu hrát hned singla, což je pořádný fyzický zápřah.

Takže nejspíš nastoupí Pavlásek-Rikl, což je sehrané duo, mají za sebou letos slušné výsledky, tak uvidíme, jak se to sejde v O2 areně.

Celkově se na to moc těším, čekají nás nabité reprezentační týmy. Nominaci upravila pro finále Billie Jean King Cupu také Bára Strýcová, která přizvala i Sáru Bejlek.

Mám radost, jak navzdory náročným programům chtějí všechny české hvězdy hrát a vyhrát, protože cítí šanci. A aby ne, letos prožívá český tenis skvělou sezonu, tak proč ji ještě něčím pěkným nezavršit.