Rád si rýpnul a jezdil strašně rychle. Lendl by dnes podle Pály vyhrával Wimbledony

Aleš Vávra Aleš Vávra
6. 3. 2020 7:00
Mnozí si ťukali na čelo, když už v osmnácti sebejistě prohlašoval, že se stane světovou jedničku. Ivan Lendl ale svou abnormální ctižádost dotáhl k dokonalosti a dnes je po právu považován za jednoho z nejlepších tenistů všech dob. V sobotu oslaví šedesátiny.
Tennis - 1983 Wimbledon Championships - Men's Singles | Video: Reuters

Při vzpomínání na osmdesátá léta po boku Ivana Lendla se František Pála konstatně usmívá. Často se neubrání upřímnému smíchu. Ačkoli byl Lendl tuzemskou i zámořskou veřejností během kariéry považován za odtažitého a nudného patrona, historky jeho někdejšího daviscupového kolegy vypovídají o opaku.

Třeba ta z roku 1984, kdy československý tým vyjel do švédského Bastadu k semifinále slavné týmové soutěže.

"Hrálo se tam na konci září, byly krátké dny a tak byl začátek zápasů naplánován na jedenáctou dopoledne. My jsme tam samozřejmě přijeli o několik dní dřív a Ivan okamžitě vytáhl papír," vzpomíná Pála, otec Petra, současného kapitána fedcupové reprezentace.

"Tady to máš," podal jej tehdejšímu ústřednímu trenérovi československého tenisového svazu. "Musíme se přizpůsobit času. Takže vstáváme v šest ráno, dáme rozcvičku na pokoji, snídani vynecháme a jedeme běhat," cituje Pála Lendla.

Druhý den svá slova proměnil v činy. Lendl, který miloval rychlou jízdu a golf, zavezl Pálu sporťákem na golfové hřiště. "Jezdil opravdu strašně rychle," potvrzuje Pála zvěsti. Muž, který v předchozím průběhu téže sezony v Paříži dosáhl na svůj premiérový grandslamový titul, znovu vytáhl papír a četl: "Desetkrát sprint na dvacet metrů do kopce."

Pála se chystal Lendlovi výběhy odstartovat, ten ale vyštěkl: "Samozřejmě běžíme oba!"

Tehdy čtyřicetiletý kouč tak musel potit krev s Lendlem. "Děsně se mi potom smál, že jsem s ním prohrál," vypráví Pála.

Ivan Lendl v roce 1987.
Ivan Lendl v roce 1987. | Foto: ČTK

Legraci prý legendární "Ivan Hrozný" miloval. Vynikal suchým humorem anglického stylu. "Rád si rýpnul, to dovedl. Naopak moc dobře nesnášel, když si dělal někdo srandu z něho," směje se Pála.

Lendl byl podle něj prvním stoprocentním profesionálem tenisové historie. Vymykal se tím, jak byl sám na sebe tvrdý a jak se dokázal neustále rozvíjet.

"Podobně jako Martina Navrátilová mezi ženami. Měl kondičního trenéra, začal pracovat na správné výživě, všude s sebou nosil napsaný zdravý jídelníček. Patřilo to k němu a v té době byl podobný přístup velmi vzácný," vypráví Pála o tom, jak Lendl stravovací potíže eliminoval s pomocí dietologa a svou stravu postavil na těstovinách, rybách a kuřecím mase.

S mužem, který během 80. let strávil v roli světové jedničky 270 týdnů, čímž pokořil tehdejší rekord Američana Jimmyho Connorse, toho Pála prožil hodně. I díky tomu, že s ním Lendl velmi rád hrával. 

"Jeho ctižádost neměla hranice," popisuje jednu z nejvýraznějších osobností historie českého sportu.

Coby státní trenér byl s Lendlem v Paříži při již zmiňovaném prvním triumfu na Roland Garros. Tehdejší finále proti Johnu McEnroeovi Pála nikdy nevymaže z paměti. Byl přímým svědkem jednoho z nejúžasnějších obratů tenisových dějin.

"Byl to prohraný zápas, ale Ivan tam předvedl něco neskutečného," vzpomíná.

Lendl s jasným favoritem prohrával 0:2 na sety, přesto se zvedl a za frenetického povzbuzování pařížského publika nakonec dokonal dechberoucí obrat. Tehdy na dvorci Phillippa Chatriera prožil něco, co pro něj nebylo běžné: stal se miláčkem tribun.

"On nikdy nebyl úplně oblíbený, nebyl to typ showmana. Když byl na kurtu, byl tak soustředěný, že působil odtažitě a přísně," říká Pála.

K emigraci do Spojených států se Lendl odhodlal v roce 1986 po aféře s účastí na exhibici v Jihoafrické republice, která se tehdejšímu režimu nelíbila kvůli kritizované politice apartheidu. Když chtěl tenista účast po nátlaku zrušit, bylo pozdě, pořadatelé akce mu hrozili vymáháním škod v řádech milionů dolarů. Na exhibici odjel, na což vláda reagovala vyloučením z daviscupového týmu, pokutou a dehonestováním jeho jména.

Útěk z vlasti podle Pály neznamenal zásadní zhoršení veřejného názoru na rodáka z Ostravy. "Myslím si, že ho lidé pořád uznávali jako velkou osobnost, která si jde za svým cílem."

Jeho celodvorcový tenis, založený na fyzické kondici a nátlakové hře od základní čáry, byl nadčasový. Přezdívka "Terminátor" nebyla od věci.

Nepřekvapí proto, že Pála ani na chvíli neváhá v odpovědi na otázku, zda by Lendl hypoteticky mohl konkurovat současné nejsilnější generaci historie - velikánům Rogeru Federerovi, Rafaelu Nadalovi a Novaku Djokovičovi.

"Stoprocentně," říká bývalý daviscupový kapitán. "Myslím, že měl smůlu na dobu, ve které hrál," dodává s narážkou na jediný grandslamový turnaj, který Lendl nikdy neovládl. Na slavném Wimbledonu byl ve finále v letech 1986 a 1987, titulu se ale nedočkal. 

"Tráva tam tehdy byla strašně rychlá, hrou zezadu se tam nedalo uspět. Člověk musel jít i po druhém servisu okamžitě k síti, což nebyla jeho hra. Dnes je to mnohem pomalejší, i proto tam mohl dvakrát vyhrát Nadal," vysvětluje. 

"Kdyby hrál na dnešní trávě, jsem přesvědčen, že by vyhrál Wimbledon několikrát," dodává Pála. Se svou perfektní přípravou, profesionalitou, fyzickým fondem, dělovým forhendem a výborným servisem by podle něj Lendl mohl měřit síly s velkou trojkou.

"Myslím si, že třeba s Djokovičem by se pěkně přetahovali," představuje si Pála. 

 

Právě se děje

Další zprávy