Reklama
Reklama

Novotná otřásla americkým plánem, opařená Selešová zmizela z kurtu bez rozloučení

Byl to velký zápas, ostře sledovaný. Domácí hvězda Monika Selešová po něm odešla z kurtu po boku bodyguarda a ani se neohlédla, nezamávala. Do bojů o medaile na olympijských hrách v Atlantě před 30 lety postoupila Češka Jana Novotná.

Jana Novotná slaví vítězství nad Monikou Selešovou
Jana Novotná slaví vítězství nad Monikou SelešovouFoto: Profimedia – PATRICK BILLARD / AFP / AFP / Profimedia
Reklama

Na americké sportovce to byl obrovský tlak. Boje pod pěti kruhy se tu rozpoutaly v době stých narozenin olympijských her. Navíc poprvé od pádu Sovětského svazu přicestovala ruská výprava pod vlastní trikolórou.

A jestli se od někoho čekaly cenné kovy, byli to domácí tenisté. Mezi muži tehdy kraloval Andre Agassi, mezi ženami byla nasazenou jedničkou Monika Selešová, která tou dobou už dva roky vlastnila americký pas a jež poprvé od pobodání fanouškem v roce 1993 vyhrála v Austrálii grandslam.

Nic než zlato tedy nepřipadalo v úvahu. Agassi s tím neměl problém, ve finálovém zápase na tři vítězné sety smetl Španěla Sergiho Brugueru a pověsil si na krk nejcennější trofej.

I Selešová procházela turnajem naprosto suverénně. V kšiltovce s nápisem USA vyhrávala jeden zápas za druhým hladce ve dvou setech. Rozdávala úsměvy i podpisy nadšeným fanouškům.

Reklama
Reklama

Až do čtvrtfinále. To se proti ní postavila šestá nasazená Jana Novotná. Blondýnka s čelenkou ve vlasech hrála aktivně, ostře returnovala, a okamžitě přecházela na síť.

Novopečená Američanka věděla, že ji nečeká nic snadného. Však ji Novotná měsíc a půl před tím vyprovodila i z French Open.

Před domácím publikem a na tvrdém povrchu to měl být jiný zápas. Jenže přišla muka. Než se nadála, vyhrála Češka první set 7:5.

Pak si ovšem i brněnská tenistka vybrala slabší chvilku, pár míčků skončilo v síti nebo v autu, prohrála set 3:6 a bylo srovnáno.

Reklama
Reklama

Ožili i fanoušci, kteří bouřlivě slavili každý americký fiftýn. „Hrála jsem proti všem, proti soupeřce, fanoušků i vám novinářům, kteří jste předvídali, že nejsem dostatečně psychicky silná,“ rýpla si po zápase do amerických médií Novotná.

Češka si totiž s sebou stále nesla nálepku tenistky, která neustála tlak při finále Wimbledonu 1993 a rozplakala se na rameni vévodkyně z Kentu.

A zprvu se zdálo, že opravdu přijde obrat. Selešová vedla v rozhodující sadě 5:4 a stačilo jí dopodávat. Jenže nervozita spojená se zraněným ramenem, ve kterém měla už od Austrálie svalovou trhlinku, ale operaci odkládala na konec sezony, si vybrala svou daň.

Selešová při druhém servisu posílala míček přes síť rychlostí sotva 90 kilometrů v hodině. Novotná dostala snadno rivalku pod tlak a skóre dotáhla na 5:5.

Reklama
Reklama

Momentum se přelilo na českou stranu. Favoritka nestíhala tempo pestře hrající soupeřky a v závěru Novotná použila i taktickou fintu při mečbolu.

„Tentokrát jsem se nikam netlačila, zůstala jsem vzadu, nechala jsem ji hrát a minout kurt,“ citoval Novotnou The New York Times.

Bekhend Selešové vyletěl o centimetr ven a ruce české hráčky vystřelily vzhůru. Američanka byl zdrcená.

Když si pobalila věci, ani nezamávala fanouškům a po boku bodyguarda, který na ni od jejího napadení dával pozor, zamířila do útrob stadionu.

Reklama
Reklama

„Došlo mi to hned. Nezískám tady medaili. Bylo to těžké, měla jsem tam rodinu, přátele, všichni přijeli, aby mě viděli,“ vyprávěla později Selešová pro Vogue.

V semifinále už ale pak českou senzaci zastavila Španělka Arantxa Sánchezová Vicariová a Novotná brala bronz poté, co přehrála další domácí naději Mary Joe Fernandezovou. Sen o zlatu tak nakonec Američanům splnila Lindsay Davenportová.

Reklama
Reklama
Reklama