„Pojďme jim to ukrást.“ Němci i Britové závidí Česku, hvězda žasne nad nevídaným jevem

Český ženský tenis: produkt, který malé zemi ve středu Evropy závidí i největší světoví giganti. Po nedávném Wimbledonu, kde ve finále dvouhry porazila Linda Nosková svou krajanku Karolínu Muchovou, míra všeobecného obdivu dramaticky vzrostla. Během uplynulého týdne vyvolala značnou pozornost emotivní debata mezi slavnými tenisovými osobnostmi USA, Velké Británie a Německa.

Mohlo by to začínat jako nějaký staromódní vtip. Sejdou se Američan, Brit a Němka. A se špetkou přiznané žárlivosti velebí český tenis. Jenže tohle se opravdu stalo.

Všechno odstartovala otázka slavného trenéra Brada Gilberta, který vstoupil do pořadu stanice Tennis Channel a zeptal se protagonistů na aktuální tenisové téma, které mu nedá spát.

„Chci se vás zeptat na nekončící úspěch českých tenistek. Neustále produkují vynikající hráčky. Je to neuvěřitelně působivé. Jak je to možné? Co dělají jinak? A je to něco, co byste se vy v Německu a Velké Británii mohli naučit taky?“ vyzval někdejší kouč Andre Agassiho, Andyho Roddicka či Coco Gauffové přítomné experty, kterými byli Brit Mark Petchey a Němka Andrea Petkovicová.

Následovala vzrušená debata plná zajímavých názorů.

„Je zřejmé, že Česko boxuje mimo svou váhovou kategorii. Dosahuje výsledků, které neodpovídají jeho velikosti. Jenže podobně jako nedávno Itálie našlo recept na úspěch,“ zahájil Petchey, bývalý hráč a nyní renomovaný komentátor a analytik.

Nejvíce Česko pochválil za decentralizovaný systém založený na spoustě klubů rozesetých po celé zemi, ve kterých pracují trenéři plní vášně a znalostí.

„Existují tam tréninkové základny, které už fungují samy o sobě. Nejsou závislé na federaci, ta je ale podporuje a pomáhá jim. Nezáleží na tom, jak moderní nebo luxusní máte areály. Pokud v nich nemáte ty správné lidi, nebudou z nich vycházet technicky výborně připravení hráči,“ podotkl s tím, že Češi mají spoustu veřejných kurtů, takže začít s tenisem není drahé. V létě hrají na antuce a v zimě na velmi rychlých površích.

„Právě proto u hráček jako Nosková, Muchová, Krejčíková vidíme takovou herní pestrost,“ uvedl a jako velkou výhodu českého tenisu zmínil geografickou polohu.

„Češi mohou poměrně levně cestovat autem nebo vlakem na turnaje do okolních zemí. To jim výrazně pomáhá,“ dodal.

Petkovicová se zastavila u decentralizovaného systému. „Je to přesně tak, jak to popisuješ. Ani Česko, ani Itálie nemají vysoce centralizovaný profesionální systém, a přesto právě odtud pocházejí nejlepší hráči,“ souhlasila s tím, že má do českého systému jedinečný vhled. Během covidu se totiž v Evropě hrál prakticky jen klubový tenis v Česku a Petkovicová přijela hrát za pražskou Spartu.

„Jedinými dvěma zahraničními hráčkami, které tam nastupovaly, jsme byly Iga Šwiateková a já. Náš klub Sparta nastoupil myslím proti Prostějovu. Existují tři opravdu silné kluby a všechny největší talenty nakonec skončí v jednom z nich,“ zavzpomínala Petkovicová a přiznala, že ji strhla rivalita, která v českém klubovém tenisu panuje.

„Obyčejná, zdravá soutěživost. Pamatuji si, že první tři dny jsem chtěla hlavně hrát zápasy, protože během covidu nikdo nehrál a já potřebovala znovu probudit soutěžního ducha. A třetí den jsem najednou říkala: ‚Musíme porazit Prostějov!‘ Přitom jsem ani pořádně nevěděla, kde Prostějov leží,“ smála se někdejší světová devítka a zmínila jev, který ji přijde úžasný a málo vídaný.

„V klubech tam působí nejlepší trenéři v zemi. A mají jednu mimořádnou schopnost: dokážou své hráče naučit technicky perfektní základy, aniž by je připravili o jejich individualitu,“ podotkla.

„Zmínil jsi Noskovou a Muchovou. Jsou to dvě naprosto odlišné hráčky. Vondroušová hraje jinak než Kvitová. Plíšková hraje úplně jinak než Krejčíková. Čeští trenéři umějí naučit pevné technické základy, o které se každý hráč může opřít, ale přitom nepotlačí jeho osobitost. Naopak ji ještě zdůrazní a pomohou rozvíjet vlastní styl hráčky,“ vysvětlila Petkovicová.

„V Německu máme rčení, že si člověk „vypěstuje zuby“, než se zakousne do skutečné kořisti. A přesně to Češi dělají. Nejdřív si vypěstují zuby a pak se zakousnou do té skutečné kořisti na světové tenisové scéně,“ dodala.

Podle Petcheyho je pro Velkou Británii i Německo „danajským darem“, že disponují obrovskými finančními prostředky.

„Člověk si totiž může dovolit dělat špatná rozhodnutí, protože ho to ve skutečnosti tolik nebolí. Když ale musíte hospodařit efektivně a s omezenými prostředky, nemáte luxus dělat chyby,“ prohlásil.

Za obrovskou chybu britského tenisu považuje fakt, že je všechno soustředěné do obřího Národního tenisového centra. Navíc se objevují návrhy na jeho další zmohutnění.

„Jsem jednoznačně proti tomu. Hráče velmi rychle stahujeme pod federaci, což zároveň demotivuje klubové trenéry hledat další talenty, protože o ně stejně brzy přijdou. Jsem velkým zastáncem decentralizace. Potřebujeme rozšířit základnu. Věřím na osobnosti a na silný domácí turnajový kalendář. A přesně to podle mě udělaly Itálie i Česko,“ dodal.

Petchey na závěr vyjádřil nepochopení nad tím, proč Britové či Němci prostě český systém nepřevezmou.

„Máme přímo před sebou model, který očividně funguje. Omlouvám se, ale proč bychom ho nemohli ukrást? Mně to připadá jako naprosté šílenství. Vždyť i velcí umělci to tak dělají. Podívají se na obraz, něco si z něj vezmou, ukradnou ten nápad a přetvoří ho ve vlastní dílo,“ řekl bývalý 80. hráč světového žebříčku.

„Když se dívám na Itálii a na Česko, musím přiznat, že jim závidím. Říkám si: Tohle bychom přece mohli dělat také, ale neděláme to. Patří jim za to velký kredit. Mají dost pokory na to, aby do systému zapojovali všechny, kdo jím prošli, aby zůstali jeho součástí. Díky tomu se zlepšuje celý systém a společně posouvají svou zemi dál. Je to opravdu obdivuhodný úspěch,“ uzavřel Petchey.