Dostává auta, ale řidičák stále nemá. Parkování v Praze se ráda vyhnu, říká Plíšková

Miroslav Harnoch Miroslav Harnoch
6. 11. 2019 17:20
Skončila v semifinále Turnaje mistryň, ukončila sezonu a spěchala do Prahy, aby si odbyla sponzorské a mediální povinnosti. Tenistka Karolína Plíšková už přemýšlí, co by změnila pro příští rok, aby konečně dosáhla na grandslam.
Karolína Plíšková
Karolína Plíšková | Foto: Reuters

Co se ale nemění, je váš partner pro další sezonu, prodloužila jste smlouvu s Mototechnou. Jak pokračuje váš příběh o zařizování řidičského průkazu?

Je to pořád téma. Ale není to nic, co by bylo vyřešeno během dne, ale jelikož v Česku netrávím ani týden v roce, tak je těžké si ho udělat. Vím, že to je ostuda, je mi 27 a ještě pořád neřídím, ale věřím, že brzo se to stane. 

Auta dostáváte i od sponzorů na turnajích, je to velká motivace si konečně zařídit?

Láká mě to, protože se dostanu ke spoustu autům, je to škoda, ale na druhou stranu, když to v Praze vidím, řešit parkování a tak, to mě moc neláká. Tím, že mám řidiče, i manžel mě vozí, nemusím to moc řešit. V budoucnu, až budou děti, je ale dobré to auto mít. 

Když má tenistka po posledním zápasu sezony, co cítí?

Je to úleva, že už je po všem. Sice mě čeká velké trénování, a to celý prosinec a půlka listopadu, ale spíš, že nebudou turnaje, nebude tolik cestování. Na druhou stranu jsem zápasový typ, takže mi za chvíli budou turnaje chybět. Teď budu mít povinnosti, které se mi za ten rok nastřádají, bude to trochu pracovní, pak trochu dovolená a trochu volno.   

Končíte jako druhá hráčka světa, byla to vaše nejlepší sezona?

Určitě. Měla jsem i nejvíc titulů v téhle sezoně. Jediné, co se nepovedlo je posun na jedničku a grandslam, ale zažila super chvíle, poprvé končím jako dvojka, takže to hodnotím pozitivně.

Jak už jste říkala, grandslam vám stále chybí a v Šen-čenu jste přiznala, že kvůli jeho zisku chcete v příští sezoně něco změnit. Už máte rozmyšleno, co?

Ještě úplně ne. S některými členy týmu jsme mluvili, ale žádná velká rozhodnutí nejsou. Sotva jsme skončili, takže si chci nechat projít některé věci hlavou. Je lepší se nad tím zamyslet a neřešit další sezonu v momentě, kdy prohrajete poslední zápas. To nebývá dobrý. Takže rozhodnutí o příští sezoně budeme asi dělat někdy v průběhu příštího týdne.

Nicméně změnu chcete hlavně kvůli velkým zápasům, které rozhodovaly o tom, že turnaj z velké čtyřky ještě nemáte, co se kvůli nim dá změnit? Hrát méně akcí?

Nevím, jestli to úplně jde, protože jich už teď nehraju tolik. Vždycky nějaký přípravný turnaj a pak ty velké. Určitě se na to chci podívat a víc se na grandslamy připravit. Co se týče antuky nebo trávy, asi není moc prostoru, kde ubrat, vždycky je lepší před velkým podnikem nějaký ten zápas na takovém povrchu odehrát.

Kromě Paříže jste na všech letošních grandslamech vypadla po třísetových bojích, které rozhodlo pár míčů. Jak se z toho dá poučit? 

Člověk ani nemusí udělat extra nic špatně, ale prostě to nevyjde. Nebudu si stěžovat na tuhle sezonu, pár zápasů asi mohlo dopadnout jinak, neříkám, že kvůli absenci štěstí, ale i kvůli mě. Jenže tak to je, udělala jsem maximum. Příští sezonu třeba bude míň titulů, ale nějaký ten velký zápas zvládnu. 

Může vám pomoct nějaká analýza s psychologickým koučem Marianem Jelínkem? 

Dneska se s ním zrovna uvidím. Pár turnajů ročně se mnou jede a pomáhá mi osobně, jsme kdyžtak na telefonu. Někdy se cítím víc nervózní, jindy míň. Jsem s ním v kontaktu a řešíme to.

Takže rozebíráte konkrétní prohry?

Jak kdy. Teď tu poslední asi ani řešit nebudeme. Když soupeřka zahraje dobře, tak ani není co řešit. Na Wimbledonu třeba se mnou byl, tak tam jsme si něco řekli. Zvlášť, když je to v momentech, kde jsem to zkazila sama. To pak řešíme, na co jsem konkrétně v tu chvíli myslela a tam je podle mě prostor na zlepšení.

Trenérka Conchita Martínezová o vás říká, že tenis sledujete pořád i v televizi. Nacházíte i tam nějakou inspiraci? 

Někdy je to na škodu, že na tenis koukám až moc. Trávím tím hodně času. Možná, že třeba od chlapů, kteří jsou tenisově dál, si něco vzít můžu, ale spíš to sleduju pro zábavu, než, že bych tam hledala inspiraci, že odteď tak budu hrát či tak. Podle mě se toho moc odkoukat nedá.

Příští rok jsou na programu olympijské hry, na těch posledních jste nebyla, máte tedy v plánu Tokio?

V hlavě to zatím mám, ale to je asi tak všechno. Na plán je ještě brzo. Minule jsem ji taky měla naplánovanou do poslední chvíle, ale nedopadlo to. Uvidíme, jak na tom bude tělo. Bude to těžké v tom, že po Wimbledonu se pojede do Tokia, pak zase zpátky do Ameriky. Není to ideální plán pro nás pro všechny. Uvidíme, co bude priorita v létě. 

Už v dubnu bude finále Fed Cupu s novým formátem, chcete si ho zahrát?

Ještě jsem to neřešila. S Petrem Pálou jsme seděli v New Yorku, ale zatím je to daleko, stejně jako olympiáda. Jsem docela ráda, že se Fed Cup zkrátil. Je blbý, že se nebude hrát doma a ani tam není ta možnost. Teď vyšlo pořadatelství na Budapešť, tak možná v dalších letech. Ale jinak jsme toho na konci sezony vždycky měly plné zuby. Už takhle je sezona dlouhá a pořád se natahuje, takže je fajn, že je finále dřív. 

Dubnový termín vám tedy vyhovuje?

Termín se vybral dobře. Tím, že je příští rok i olympiáda, to ani později nešlo. Dá se s tím kalkulovat v sezoně a rozmyslet si, co v dubnu hrát za turnaje. Je tam Stuttgart, je tam Praha. Pokud pojedu Fed Cup, tak nepojedu jiné turnaje. Bude se hrát v hale, což je pro nás Češky asi dobře, tam nám to jde.    

 

Právě se děje

Další zprávy