Nosková v Torontu překvapila otevřenou zpovědí. Wimbledonské trofeje už měla dost

Dvaadvacet dní po senzačním wimbledonském triumfu se Linda Nosková usadila před novináře v kanadském Torontu a nechala nahlédnout do právě prožitého specifického období, které jí změnilo život a na které se nedá připravit. Na místní prestižní „tisícovce“ se nová česká superstar zkusí porvat s obřím očekáváním i vlastní touhou přidat do portfolia další úspěchy.

První turnaj v nové roli. Linda Nosková přiletěla do Toronta jako čerstvá wimbledonská vítězka a jedna z nejvýraznějších postav světového ženského tenisu.

Zájem o ni před startem National Bank Open tomu odpovídal a jednadvacetiletá Češka trpělivě a otevřeně odpovídala. Pozornost vyvolal zejména její popis uplynulých hektických týdnů.

„Moc jsem se těšila na návrat. Poslední období nebylo nic než šílenství a chaos, takže jsem ráda, že mohu tak trochu začít od nuly. Nový týden, nový turnaj, nový povrch. Zároveň se ale všechno mění, takže si na to musím zvyknout tak rychle, jak to jen bude možné,“ prohlásila Nosková na úvod tiskové konference.

Hned v úvodu pronesený výrok o „šílenství a chaosu“ se stal jejím ústředním tématem.

„Bylo toho doma v Česku hrozně moc. Pořád jsem běhala kvůli mediálním povinnostem. Ale našla jsem si čas i na dovolenou, strávila jsem pár dní v Itálii, což bylo fajn. Trávila jsem čas s rodinou, byl to mix všech bláznivých věcí a těch, které mě uklidňovaly,“ svěřila se.

Uvědomit si, čeho právě dosáhla, jí trvalo až nečekaně dlouho. Dokonce Nosková zapochybovala, zda vůbec lze mluvit o stoprocentním uvědomění.

„Chtěla jsem si to uvědomit co nejrychleji. Stalo se něco, kvůli čemu jsem tolik makala, kvůli čemu hraju celý život tenis. Ale pár dní mi to trvalo. Vlastně ne pár dní, spíš jich bylo tak deset. Možná si to ale nikdy tak plně neuvědomím,“ uvažovala. „Je to jedna z těch věcí, které se prostě stanou a vy nejste schopni se na ně připravit. Je to velký šok, ale musíte se restartovat a jet dál,“ dodala.

Stěžejním tématem teď bude motivace. Nosková přiznala, že na okruhu WTA není vždy samozřejmostí.

„Motivace se někdy může vytratit, to stoprocentně. Je to dlouhý rok, hrajeme jedenáct měsíců v kuse. Není jednoduché pořád se plně soustředit, zejména po velkých výhrách nebo těžkých prohrách,“ podotkla tenistka z Přerova. Hned ale dodala, že si v této oblasti věří.

„Cítím, že jsem v tom byla vždycky dobrá. Přirozeně. Pokud se nedokážete každý týden vracet, dostanete se do problémů. Pro mě je to ale docela jednoduché,“ uvedla.

Po Wimbledonu ji nicméně zahltily zvláštní pocity, s nimiž se musela vyrovnávat.

„Musela jsem si opakovat, že to není konec světa. Moje kariéra tady nekončí. Doufejme, že teprve začíná. Vyhrát grandslam je něco neuvěřitelného, ale zároveň je mi pořád teprve jednadvacet. A protože se mi to povedlo tak brzy, beru to jako ještě větší motivaci pokračovat dál,“ vysvětlila.

Když se jí jeden z novinářů zeptal, kde má svou repliku wimbledonské trofeje a jestli si ji náhodou nevzala s sebou do Kanady, musela se smát.

„Ne, svou trofej mám moc ráda, ale už jsem jí měla dost. Je u mě doma v obýváku, vystavená na čestném místě. Kdykoliv můžu, tak se na ni podívám,“ řekla Nosková.

V prvním kole kanadské „tisícovky“ má šestá nasazená hráčka volný los. Ve druhém se utká s vítězkou zápasu mezi Američankou Caty McNallyovou a Němkou Tatjanou Mariaovou.