Nosková přejímá model Kvitové, míní Lojda. Český tenis opět provází záhadný jev

Zase ten Berlín. Po loňském tažení Markéty Vondroušové a před třemi lety i Petry Kvitové to tu k titulu dotáhla i Linda Nosková, která tím zároveň rozrazila brány do první desítky.

V první řadě mě to vůbec nepřekvapilo. Dlouhodobě říkám, že Linda je budoucí hráčka top 10, a teď se to stalo i skutečností. Na trávu má výbornou hru. Hraje aktivně, má nízko těžiště, je těžké ji odtlačit od základní lajny.

Za poslední rok se dost zlepšila v přechodu na síť, což je věc, kterou nejspíš natrénovala i v deblu, který teď hraje častěji. A když k tomu přidá i svůj tradičně dobrý servis, tak jí to na trávě píše. Což ostatně ukázala i minulý rok na Wimbledonu, kde došla do osmifinále.

Říká se, že třeba německá tráva je trochu jiná než typický anglický pažit, ale vůbec bych se nebál, že by si Linda nepřenesla formu do All England Clubu. Klidně bych jí věřil, že bude takovým černým koněm a může do nějakého čtvrtfinále, nebo dokonce semifinále projít.

O jejím potenciálu se mluví už dlouho, přestože jí je teprve 21 let. Pořád se říkalo, že stačí, aby ještě dospěla, dostala do hry víc konzistence, a bude vysoko.

Myslím, že už je načase si přiznat, že Linda asi nikdy nebude hráčkou, která by se úplně obešla bez výkyvů, bez nějakých překvapivých konců v prvních kolech turnaje. Že by každý týden hrála pravidelně až do závěrečných kol.

Roste z ní hráčka typu Petry Kvitové, o které všichni věděli, že se může pár turnajů trápit, ale pak všechny vystřílí na Wimbledonu. V tomhle je pojí i podobný aktivní, agresivní herní styl. A rozhodně to není špatně.

Linda v Paříži skončila hned v prvním kole. Prohrála nečekaně s Marií Sakkariovou, byla obrovsky zklamaná, ale zase z toho vytěžila delší čas na travnatou přípravu a podívejte se – je z toho titul v Berlíně.

Sebevědomí do sebe před Wimbledonem napumpovala i Maruška Bouzková. Ta předvádí zase úplně jiný herní styl než Linda, je to takový vyhlášený tenisový dělník. Hodně toho naběhá, vydá velké množství energie, což se pak projevuje tím, že mezi zápasy hodně spí, klidně i 12 hodin v kuse.

A teď zjevně nastavila tělo výborně, protože první set ztratila až ve finále s Emmou Navarrovou. Mary se na trávě skvěle pohybuje a skvěle čte hru, to je základ, to spousta holek neumí.

Navíc mi přijde, že v poslední době nehraje jen takového toho defenzivního zanďoura, ale je aktivnější, víc chodí na síť a diktuje hru. Což je to, co se, obzvlášť na trávě, nosí.

Oproti Lindě vyhrála „jen“ turnaj z kategorie WTA250, ale pořád k tomu potřebovala přejít přes slušné soupeřky, jako krajanky Terku Valentovou nebo Káju Plíškovou, a i Navarrová je někdejší hráčka top 10.

Maruška si tak vylepšila žebříčkové maximum a věřím, že i na Wimbledonu může dojít daleko. Tou svou tenisovou pečlivostí by mohla pěkně potrápit i některé favoritky.

Ale poslední týdny se na trávě daří i dalším českým holkám. Vypíchl bych Báru Krejčíkovou, která smolně onemocněla před finálovým zápasem v Hertogenboschi, ale v Londýně už by měla být fit, a jestli nechytí nějaký smrtící los tím, že bude nenasazená, i od ní můžeme čekat slibný výsledek.

Pochvalu zaslouží i Kája Plíšková, která se vrátila na kurty ve velkém stylu. Popravdě jsem nevěřil, že se jí to povede až takovým způsobem.

Je na ní vidět, že si teď tenis užívá, hraje s lehkostí, asi je tak nějak smířená s tím, že na top 10 to při vší úctě k ní už nebude, takže nemá žádná velká očekávání a neřeší nervozitu. Ale odehrát po více než roční pauze devět turnajů a dostat se do první osmdesátky, to klobouk dolů.

Radost mám i z Nikoly Bartůňkové, která byla blízko tomu, aby vyřadila i světovou jedničku Arynu Sabalenkovou. Chyběly jí k tomu dva gamy, ztratila vedení 4:0 ve druhém setu. Bohužel si vybrala slabší chvilku a to takovým soupeřkám stačí, aby se herně zvedly a úplně otočily vývoj.

Nikola si ale ve 20 letech ověřila, že může hrát i s takovou tenistkou vyrovnanou partii, a jak i Běloruska sama říkala, roste z ní opravdu superhvězda.

Celkově je to až zarážející, co s českým tenisem dokáže udělat tráva. Po Paříži, kde po třetím kole už nebyla žádná Češka, je to zase jak polití živou vodou.

A opakuje se to s naprostou pravidelností. Čím to je? To je tak trochu záhada. V Česku nemáme na každém rohu travnatý kurt, abychom to měli v krvi. Přesto se nám na nich historicky daří.

Asi to bude kombinací více faktorů. Kdo se poroučel z Paříže v prvních kolech, měl o týden až dva víc času na přípravu, což je při těch rozdílech oproti antuce určitě znát.

Pak je tu důležitý bod, že se českým holkám na trávě dlouhodobě daří, tím pádem se na ten přechod těší a mají víc zkušeností. Je super, že se přidávají i ty mladší, které když vidí, že jejich starší kolegyně z klubu na trávě vyhrávají tituly, tak se toho taky nebojí.

Celkově je skvělé, že se po takové roční pauze, kdy jsme viděli, že chybí českému ženskému tenisu taková ta mladší dravá generace hráček, které by v budoucnu mohly nahradit ty Kvitové, Plíškové, Krejčíkové atd., se derou nahoru nová jména.

Nově je ve stovce i Darja Viďmannová, která vyhrála turnaj WTA125 v Portugalsku. Hodně vysoká hráčka, která staví tenis na výborném prvním servisu, navzdory vytáhlé postavě se i slušně hýbe.

Šla cestou americké univerzity, ve 23 letech je určitě taková zdravě hladová, jde si postupnými krůčky za svým, takže věřím, že se tam nejen udrží, ale bude se ještě posouvat.

Škoda toho příběhu Markéty Vondroušové, nehraje, vypadly jí body za titul v Berlíně, jinak by český tenis měl rekordních 11 hráček ve stovce, takhle je to „jen“ vyrovnání maxima.

V pondělí vyběhla dokonce zpráva, že kvůli neodevzdanému vzorku antidopingové komisařce si Markéta nezahraje čtyři roky.

Je jasné, že udělala chybu, porušila pravidla a spíš než o strach šlo o nějaké uražené ego, že komisařka přijela v jinou hodinu, než měla nahlášeno v systému WADA.

Na druhou stranu čtyři roky za tohle je opravdu moc, to by bylo na konec kariéry. Ale popravdě si nemyslím, že to tak skončí. Určitě se odvolá a přijde nějaké zmírnění a ještě to pro ni předčasný sportovní důchod znamenat nebude. Přeci jen je mladá.

Ale pojďme zpátky k optimističtějším tématům. Že je český ženský tenis na vzestupu ví evidentně i Serena Williamsová, která obepisovala Češky, jestli si s ní nezahrají čtyřhru.

I když návrat Američanky v jejích 44 letech nechápu, zvlášť když vidí, jak se v tom její starší ségra plácá. Ale slouží jí ke cti, že neoslovila jen tak někoho, ale světovou deblovou jedničku Katku Siniakovou a pak na síti superšikovnou Karolínu Muchovou.

Z toho je vidět, že o tom přemýšlela i herně a chtěla někoho, s kým má šanci zahrát slušný zápas.

Serena každopádně dostala i divokou kartu do Wimbledonu, což se asi dalo čekat. Zatím jsem moc nerozklíčoval, co se za tím skrývá, jestli jde o nějaký marketingový tah, nebo ji to opravdu naplňuje. Ale nečekám, že by její comeback měl dlouhého trvání.

U kluků to už tak optimistické není. Kuba Menšík trochu doplatil na to, že po senzačním semifinále Roland Garros neměl na trávě moc času na přípravu, v podstatě po nějakých čtyřech dnech šel hrát proti Mannarinovi, který je sice už starší ale výborný travař.

Teď ale bude hrát exhibici v Londýně, kterou pojme i jako přípravu na Wimbledon. Má s sebou kondičáka i trenéra, takže se snad dobře nachystá na další grandslam.

Jirka Lehečka obhajoval finále v Queen´s Clubu, to se mu nepovedlo, ale nějaké zápasy posbíral už ve Stuttgartu, kde prohrál semifinálovou třísetovou bitvu s Benem Sheltonem, což je náročný soupeř, levák, na trávě.

U Lehyho je to vždycky o sebevědomí, tak snad ho nasbíral dostatek, protože tráva je určitě povrch, na kterém by to mohlo jít.

Skvělá zpráva na závěr je, že se při absenci zraněného Tomáše Macháče do hlavní váze Wimbledonu dostal Víťa Kopřiva a Dalibor Svrčina, který se to dověděl na poslední chvíli po odhlášce Reillyho Opelky. Pro takové kluky je každá taková účast velká vzpruha, a i finanční, co si budeme nalhávat.