reklama
 
 

Nepředvídatelné dostihy. Ženský tenis je lapen v chaosu, který nemá obdoby

9. 4. 2019 8:09
Šestnáct turnajů, šestnáct různých vítězek. Takový je zatím rok 2019 na okruhu WTA. Něco takového se v historii ženského profesionálního okruhu ještě nestalo. Rekordní statistika ještě umocňuje takřka neznámý pocit z absence skutečně dominantních hvězd.

Když Naomi Ósakaová ve finále lednového Australian Open přetlačila Petru Kvitovou a získala druhý grandslamový titul v řadě, měli odborníci po celém světě vesměs jasno: zrodil se nový hegemon. Hráčka, která převezme od stárnoucí Sereny Williamsové roli nedostižné hvězdy. Roli královny, jež bude ostatní tenistky motivovat k tomu, aby se jí alespoň zčásti vyrovnaly.

Jenže jednadvacetiletá Japonka po australské parádě zcela nečekaně rozvázala spolupráci s velebeným koučem Saschou Bajinem. A začala se zčistajasna na dvorci trápit.

V Dubaji, v Indian Wells ani v Miami se nedostala přes osmifinále a její pozice světové jedničky už týdny visí na tenkém vlásku.

Ósakaová zatím těží z toho, že je zástup jejích pronásledovatelek početný, proměnlivý a v prvé řadě nespolehlivý. Žádná z dalších hvězd nedokázala špatné formy japonské komety využít. Nejblíže byla Simona Halepová, šanci promarnily také Češky Petra Kvitová a Karolína Plíšková.

Problém není pouze ve velké konkurenci, ale také v samotném přístupu hráček. Zmíněné tenistky často vyjadřují spokojenost nad turnaji, které nedotáhnou k absolutnímu triumfu. Na tom samozřejmě není nic špatného, hráčky se snaží myslet pozitivně a vážit si dílčích úspěchů.

Zároveň si ale nelze nevšimnout, že mezi nimi v tuto chvíli chybí tank, jakým byla Serena Williamsová - sebevědomím nabitá suverénka, která má jen ty nejvyšší cíle a mocně touží po jednoznačné nadvládě.

Po Australian Open se v americkém časopise The Atlantic objevil článek, který popisoval současný ženský tenis jako dvouhlavé monstrum a vyzdvihoval dominanci dvou hráček, Ósakaové a Williamsové. Šlo ale spíš o zbožné přání někoho, kdo má rád velké příběhy, než o cokoli, co by se blížilo pravdě. 

O japonské tenistce už řeč byla, u sedmatřicetileté americké legendy jde zejména o chatrné zdraví, které jí brání ve zřejmě posledním rozletu. Williamsová jak známo padla ve čtvrtfinále Australian Open, když si za příznivého stavu 5:1 ve třetím setu proti Karolíně Plíškové podvrtla kotník. Výsledkem byl jeden z nejúžasnějších tenisových obratů posledních let.

Serena se pak představila až v březnu v Indian Wells a v Miami. A ani jeden turnaj nedokončila. V Kalifornii skrečovala ve třetím kole kvůli nemoci, na Floridě před duelem ve stejné fázi ji zradilo bolavé koleno.

Třiadvacetinásobná grandslamová šampionka je jednou z pěti velkých hvězd, které překvapivě nepatří mezi šestnáct různých držitelek letošních titulů.

Žádný turnaj kromě Sereny nevyhrály ani Simona Halepová, Angelique Kerberová, Elina Svitolinová a Sloane Stephensová, tedy tenistky s těmi nejvyššími ambicemi.

Pozornost se tak nyní strhává zejména na novou vlnu. Teprve osmnáctiletá Kanaďanka Bianca Andreescuová, šokující vítězka Indian Wells je samostatnou kapitolou. Velké věci ale střídavě předvádějí také dvacetiletá Běloruska Aryna Sabalenková a v posledním období především dvaadvacetileté hrdinky turnajů v Dubaji respektive Miami Belinda Bencicová ze Švýcarska a Ashleigh Bartyová z Austrálie.

Po výrazném hypu ohledně Ósakaové je teď pro změnu v kurzu obecně favorizovat právě australskou tenisku, čerstvou členku elitní světové desítky.

Byla to ostatně i Karolína Plíšková, která měla po prohraném finále v Miami pro Bartyovou jen slova chvály. A nejen pro ni. Vyzdvihla celou zmíněnou nastupující generaci. 

"Prostě hrají hodně dobrý tenis. Však víte, kdo vyhrál Indian Wells. Je z nich cítit, že si pro to jdou. A možná na ně není takový tlak jako na ostatní," zmínila česká tenistka logickou pointu. Hráčky útočící zezadu skutečně mají psychickou výhodu spojenou zejména s obhajováním bodů.

Za rok nebo za dva se tak dostanou do stejné pozice, v níž nyní  - zatím bez fatálních následků - selhává třeba Ósakaová. 

"Například na ní, ale i na dalších hráčkách vidím, že mají trochu problém se vyvíjet. V minulosti jsme byli zvyklí na šampionky, jejichž ambice se po prvních úspěších ještě víc rozhořely. Když to ochutnaly, chtěly víc a víc. A chtěly to hned. Tehdy nebyly žádné výmluvy typu: Mám spoustu času," vyjádřila se nedávno Chris Evertová. 

Zajímavý pohled přinesl také slavný jednaosmdesátiletý kouč Robert Lansdorp. Muž, který v roce 1979 dovedl k titulu na US Open nejmladší šampionku historie, šestnáctiletou Tracey Austinovou, a během své kariéry trénoval také světové jedničky Lindsay Davenportovou, Peta Samprase a Marii Šarapovovou.

"Dnes vidíte třeba Muguruzaovou nebo Ostapenkovou a říkáte si: Co se sakra stalo? Prohrávají, ale ne proto, že by ostatní byly lepší. Prostě hrají zle. Vypadá to, že se nikdo není schopen udržet nahoře a hrát stejný tenis, jaký ho na vrchol dovedl," řekl v rozhovoru pro stanici ESPN.

Na druhou stranu uznal, že ne na každého může toto specifické bezvládí na okruhu WTA působit negativně.

"Neznamená to, že tenis není zajímavý. Třeba je lidem jedno, že nikdo nedominuje. Možná se jim to naopak líbí a vadí to jen mně, protože já vím, jaké to je mít kolem sebe ty, co skutečně dominují," dodal.

Naznačil, že pro fanoušky teď ženský tenis paradoxně působí atraktivněji. Je bezpochyby vzrušující sledovat neustále se střídající vzestupy i pády a s napětím očekávat, kdo z mnoha zajímavých hráček zrovna potáhne za delší konec provazu.

"Myslím si, že kdokoli z turnajového pavouka teď má šanci daný turnaj vyhrát. Rozdíly se pořád zmenšují a zmenšují," prohlásila sama Bartyová.

Může to být ona, kdo ukáže kýženou konzistenci a vezme tenisový trůn útokem. A také nemusí. Předvídat něco takového v rozjeté tenisové horské dráze už je skoro tak bláhové jako věštit budoucnost z kávové sedliny. Na okruhu zavládl přitažlivý chaos nemající obdoby.

autor: Aleš Vávra | 9. 4. 2019 8:09

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama