Lehečka měl na Sinnera dobrý plán, míní Lojda. Otázky budí záhadný rozpad českého deblu

Zase to Miami. Po roce tu mluvíme o dalším českém tenisovém úspěchu. Po Kubovi Menšíkovi to do finále Masters dotáhl i Jirka Lehečka. Tentokrát to sice titulem neskončilo, ale přesto je co chválit.

Na druhé straně sítě stál totiž Jannik Sinner a to je těžký kalibr pro téměř všechny hráče na okruhu.

Skóre dvakrát 4:6 vypadá vyrovnaně, ale Ital měl v podstatě celé finále pod kontrolou. Sice tam Jirka vybojoval hned v úvodu tři brejkboly, ovšem Sinner pak dal pět prvních servisů a nebyla šance s tím něco udělat.

Nedá se říct, že by český tenista zahrál něco vyloženě špatně. Vlastně měl i dobrou strategii, snažil se být aktivní, zkracoval výměny, hrál hodně u čáry, chodil si k síti pro voleje, ale stejně si favorit věděl rady. Navíc Ital na jeho poměry nadstandardně podával, prostě nedal nic zadarmo.

Nabízí se otázka, jak to, že Kuba Menšík před měsícem Sinnera porazit dokázal a Lehy ne. Srovnávat se to ale moc nedá. Ano, Menša tehdy hrál možná svůj životní zápas, Jannik byl v únoru trochu rozhozený ještě z Austrálie, oproti tomu v Americe to byl úplně jiný tenista, hrál ve větší pohodě a zaslouženě si došel pro Sunshine Double.

Jirka má za sebou ale výborný turnaj. Konečně. Po té super přípravě, kterou si pochvaloval, a doléčení zranění si to konečně sedlo a zase se našel. U něj to byla jen otázka času.

Zlomový zápas byl s Taylorem Fritzem, ten možná teď není v top formě ani kondici, ale pořád je to hráč top 10, který má obzvlášť doma velkou motivaci.

Následující čtvrtfinále s mladým Španělem Martinem Landalucem bylo spíš ubojované, ale zvládnuté v koncovkách. To nejlepší ze sebe Lehy vydal v semifinále proti Arthurovi Filsovi. To byl možná nejlepší zápas, který jsem v jeho podání viděl.

Francouz je přitom na vzestupu, má v zádech skvělé výsledky, před měsícem s ním prohrál v Dauhá. Lehy byl ale celé utkání soustředěný, bez emocí, fantasticky servíroval.

Věřím, že mu to teď před antukovou sezonou pomůže zastabilizovat výkony a půjde ještě nahoru. Už je z něj světová čtrnáctka, což je super.

Kubovi Menšíkovi nevyšla obhajoba, ale není to nic, z čeho by se měl hroutit. Trvám si na svém, že letos hraje dobře, předvádí aktivní tenis, díky kterému by se měl zase dostat do horních pater žebříčku.

Prohrál těsný zápas s Francesem Tiafoem, se kterým je to vždycky nepříjemné, obzvlášť před jeho domácím publikem. Rozhodly to dvě dvojchyby v tiebreaku, ale i to se může v napjatém tříseťáku stát.

Důležité je, že Kuba chytil začátek sezony. Teď má před sebou období, kdy byl loni spíš v útlumu, tolik toho neobhajuje, takže může i na antuce hodně získat. Řekl bych, že s tím, jaký tenis teď předvádí, se mu to i povede.

Další fantastický turnaj prožila v Miami Karolína Muchová, když došla až do semifinále, kde bohužel narazila na neoblíbenou soupeřku Coco Gauffovou.

Zápas jsem viděl celý a není pochyb o tom, že velkou roli hrála právě psychika a vědomí, že Muška hraje proti někomu, koho ještě neporazila.

Snažila se do toho chodit, ale dělala hrozné chyby. Už v Indian Wells prožila podobný zápas s Igou Šwiatekovou, se kterou nemá dobrou bilanci, ale tam k tomu přispěla i skvělá hra Polky.

Tady bylo vidět, že si Muška nevěří, Gauffová naopak věděla, jakou s ní má bilanci a měla větší sebevědomí. Výsledkem bylo, že Kája uhrála jen dva gamy.

Bohužel v tenise to tak někdy bývá. Pamatuju si, že Jirka Novák měl takhle Itala Gianlucu Pozziho, který mu neseděl, a nemohl ho porazit, přestože papírově byl mnohem lepší.

I Muška by na Coco měla jasně mít i vzhledem k tomu, jakou má teď fazónu, vyhrála velký titul a blíží se první desítce. Ale prostě si s ní neví rady, nemůže na to přijít ani ona a zřejmě ani trenérský tým.

Ale jede se dál. V rankingu pro Turnaj mistryň je momentálně pátá a do antukové části sezony vstupuje zdravá, což je obzvlášť u ní skvělá zpráva.

O velkou českou radost se opět přičinila Katka Siniaková, která po Indian Wells vyhrála spolu s Taylor Townsendovou i čtyřhru na Floridě.

Jak se říká, na tohle je snad i škoda papíru. Katku chválím pořád a jen bych se opakoval. V jejím podání to vypadá, jako by vyhrávala nějaké céčkové turnaje, ale ona takhle válí na Masters. Je to brutus.

Sunshine Double získal tedy i Sinner a Aryna Sabalenková. Což ale neznamená, že by to bylo něco normálního. I když se hraje v Americe, panují na obou turnajích úplně jiné podmínky.

V kalifornské poušti byl suchý vzduch, vedro, tady každou chvíli pršelo, bylo vlhko, létalo to pomaleji. Je tam velký přelet. Udržet měsíc v kuse tu koncentraci. Přesto to Katka s americkou parťačkou zvládly a staly se teprve šestým párem, kterému se to podařilo.

Ukazuje to na výjimečnost hráčů. Sinner je spolu s Alcarazem momentálně hodně uskočený od konkurence, stejně tak Sabalenková dejme tomu ještě s Jelenou Rybakinovou a česko-americké deblové duo je teď taky asi nejdominantnější.

V české čtyřhře se vůbec dějí zajímavé věci. Po úspěšné cestě do čtvrtfinále Australian Open a reprezentaci v Davis Cupu se rozdělil pár Patrik Rikl a Petr Nouza.

Přiznám se, že to je pro mě překvapení. Oba se vypracovali z challengerů na největší turnaje, hráli spolu skvěle. Ale tento týden už budou hrát každý na jiném turnaji s novým parťákem. Jeden v Bukurešti, druhý v Marrakéši.

Je to zvláštní. Rikl bude hrát s dalším krajanem Adamem Pavláskem, který je na tom žebříčkově podobně. Ale i herně, jsou to oba hráči, kteří jsou spíš takoví šikulové, kteří to uklízejí na síti.

Nouza býval tím, který dobře servíroval a tvrdil muziku odzadu, skvěle se doplňovali. Ten teď bude hrát s Belgičanem Joranem Vliegenem. Takže ani pro něj to neznamená, že by si nějak polepšil a hrál na větších turnajích.

Na druhou stranu je určitě pozitivní, že do nějaké první šedesátky žebříčku má český tenis už čtyři hráče. Ke zmiňované trojici se přidává Matěj Vocel, kterému se daří na challengerech a stoupá vzhůru. To je skvělé vidět, protože jsme vždycky měli šikovné deblisty a po letech útlumu se zdá, že přichází renesance.