Komentář: Češi spílají Plíškové. Nasávat know-how je ale její jediná šance

Aleš Vávra Aleš Vávra
12. 11. 2019 6:09
Další změna na trenérském postu? Rozhodnutí Karolíny Plíškové vzbudilo výraznou nevoli. Oblíbená Španělka Conchita Martínezová končí, přestože si spolupráci s ní česká tenistka prakticky neustále pochvalovala.
Karolína Plíšková.
Karolína Plíšková. | Foto: Reuters

"S jejím mentálním nastavením, nemotorným pohybem a tak dále může být šťastná, že to dotáhla takhle daleko. Ta dravost tam není, takže nějakou stabilitu a vítězství na grandslamových turnajích očekávat nemůžeme."

"Tenisově na to má, ale problémem je hlava. V rozhodujících chvílích to prostě po psychické stránce nedává a s tím si žádný tenisový trenér neporadí."

"Karolína má skvěle vypilovanou hru, ale chybí jí důraznost. Nakonec vždy sklouzne k opatrnosti. Bojí se chyb. Z rozhovoru je patrné, že tenis na riziko nikdy neuznávala. Proto nikdy nepřekvapí."

Tolik letmý pohled do diskusí. Čeští tenisoví příznivci na nečekaný krok Plíškové povětšinou reagovali kriticky. Hlavní důvod ukončení spolupráce s Martínezovou, kterým byla snaha tenistky dál se posunout a atakovat vysněný grandslamový titul, tvrdě shazovali. Dokonce i twitterový fanouškovský účet Team Plíšková uvedl, že rozhodnutí skoncovat se Španělkou nechápe.

S novým koučem už se údajně jedná. Spekuluje se o hvězdném Saschovi Bajinovi. Muži, který dotáhl ke grandslamovým titulům Naomi Ósakaovou. Němec po pouhých šesti měsících ukončil působení u Francouzky Mladenovicové, rozchod přitom neproběhl v dobrém.

"Zradil mě," prohlásila raněná Kiki. Mluvilo se o přestupu Bajina ke krajance Angelique Kerberové, ještě hlasitěji ale k vracející se legendě Kim Clijstersové. Ta si ovšem před pár dny zranila koleno a přípravu ani úvod sezony nestihne.

Snaha o angažování ceněného pětatřicetiletého odborníka by dávala logiku.

Bez ohledu na to, kdo nakonec skutečně přijde, a bez ohledu na všechny kritické hlasy, se ovšem lze na celou emotivně diskutovanou záležitost podívat z jiného úhlu pohledu.

Plíšková evidentně touží po dalším kroku kupředu. Možná i s vědomím toho, že na tom, co tvrdí mnoho tenisových odborníků i fanoušků, něco je. Sedmadvacetiletá Češka skutečně nedisponuje žádnou výjimečnou vůlí, nemá v sobě nezlomnou silou tepající srdce bojovnice a šampionky.

Věří si, ale často její zdánlivě neotřesitelná sebedůvěra mizí tváří v tvář neblahým okolnostem. A v klíčových chvílích těch nejdůležitějších duelů.

Plíšková své limity nemůže nevidět. Zároveň je ale cílevědomá a tenis miluje jako málokdo. O tom nemůže být sporu. Odmítá se spokojit s tím, co už dokázala, a že toho nebylo málo. Nemůže zkrátka mávnout rukou a sama sobě říct: "Grandslam nikdy nevyhraju, protože když jde do tuhého, mám problém s hlavou."

Už proto "soda" na její adresu není fér.

S Martínezovou vytvořila Plíšková kvalitní spolupráci, naučila se novým věcem, zlepšila se v mnoha herních činnostech. Veškeré know-how od šampionky Wimbledonu z roku 1994 už ale absorbovala. Partnerství jen kvůli dobré pohodě v týmu nikdy nebylo jejím stylem. "Bylo to strašně těžké rozhodnutí. Ale chci se zase ještě posunout," prohlásila.

Plíšková během čtyř let postupně nabrala znalosti od Jiřího Vaňka, Davida Kotyzy, Tomáše Krupy, Rennae Stubbsové i Conchity Martínezové. Teď zatoužila po další inspiraci, po dalším odlišném pohledu. S vědomím, že kariéra je krátká a času ubývá.

Plíšková tak může postupně nasát tolik praktických dovedností a herních variant, tolik různých pohledů na tenis jako takový, že jakousi abstraktní auru rozené šampionky nemusí nutně potřebovat. Dost možná je v takové filozofii její jediná šance, jak vytouženou grandslamovou trofej do své vitríny přece jen umístit. Všem pochybovačům a škarohlídům navzdory.

Anebo si svůj velký sen nikdy nesplní. Důležitější než konečný cíl nicméně může být samotný proces, tak jak o tom v nedávném rozhovoru pro DVTV hovořil kouč Marian Jelínek, jehož radám Plíšková naslouchá.

Na sledování postupného luštění téhle velké hádanky se můžeme těšit, protože krása sportu spočívá mimo jiné v tom, že se v něm může stát cokoli.

Zpochybňovat zvolenou cestu světové dvojky ale není namístě.

Obzvlášť ne takto předčasně.

 

Právě se děje

Další zprávy