Je to čím dál těžší, přiznala Plíšková po direktu od Polky. Promluvila i o konci kariéry

Přidejte si Aktuálně.cz mezi preferované zdroje na GoogluPřidat Aktuálně.cz mezi preferované zdroje

Doufala, že si areál, který jí přinesl v minulosti největší grandslamový úspěch kariéry, užije mnohem víc. Nakonec se Karolína Plíšková rozloučila s Wimbledonem v druhém kole, když na cetrálním kurtu nestačila na obhájkyni titulu Polku Igu Šwiatekovou.

Londýn (od našeho zpravodaje) - S aktuální světovou trojkou uhrála někdejší finalistka travnatého grandslamu pouze tři gamy a trochu si posteskla, že na možná svém posledním Wimbledonu kariéry neměla trochu lepší los.

Čekala jste vyrovnanější průběh s loňskou vítězkou?

Nedala mi moc prostoru dostat se do zápasu. Na začátku dobře servírovala, pak jsem se trochu chytila. Ve druhém setu bylo hodně šancí, hodně gamebalů. Pak už to bylo vyrovnanější, ale ona na mě neustále vytvářela tlak a mně se proti takovému stylu nehraje dobře. Nezahraje dvakrát do stejného rohu, takže jsem byla pořád v pohybu, a to není moje nejsilnější stránka. Je to pro mě těžká soupeřka a nemám na ni úplně ideální hru.

Jak jste se na centrálním dvorci cítila?

Hodně foukalo. To je samozřejmě stejné pro obě hráčky, takže se na to nemůžu vymlouvat, ale několikrát mi míček uletěl. Dnes se mi prostě nehrálo úplně dobře. Myslím si ale, že ona zahrála velmi dobrý zápas. Když jsem ji viděla v prvním kole, přišlo mi, že nebyla úplně ve své kůži. Dnes ale hrála mnohem lépe.

Teď po návratu z dlouhého zranění jste přece jen v jiné pozici než coby světová jednička. Mrzí třeba taková porážka o něco méně?

Štve mě to pořád stejně. Každá prohra zamrzí. Některé bolí víc, některé méně. Tahle asi nebude patřit mezi ty nejbolestivější, ale naštvaná jsem po každé prohře. Pořád si myslím, že mám na to porážet kvalitní hráčky. Neříkám zrovna ji, ale v minulosti jsem s ní i s Rybakinou hrála vyrovnané zápasy. Nemyslím si, že by problém byl v hlavě. Když vezmu v úvahu, kolik jsem toho kvůli zranění neodehrála, tak je vlastně každý turnaj pozitivní. Asi jsem jen mohla mít lepší los.

Takhle brzy po prohře je to asi těžké, ale jaké jsou vaše další plány?

Zatím nebyl čas plánovat nejbližší týdny, ale konec kariéry pořád nechávám otevřený. Letos jsem si řekla, že chci určitě hrát. Díky chráněnému žebříčku se dostanu do hlavních soutěží, takže sezonu určitě dokončím. Co bude příští rok, to uvidíme.

Podle čeho se rozhodnete?

Podle nálady. Ne, dělám si legraci. Hlavně podle toho, jak na tom bude moje tělo. Je to čím dál těžší. Mám za sebou spoustu sezon, kdy jsem hrála prakticky od začátku do konce a moc jsem nevynechávala. Tělo to samozřejmě cítí. Na konci roku uvidím, jak se budu cítit fyzicky i herně.

Jinými slovy to víc a víc bolí?

Ano. Dřív jsem byla skoro deset let prakticky bez zranění. Teď se občas probudím a něco mě bolí, ani pořádně nevím proč. Mám problémy s kotníky, což jsem dřív vůbec neznala. Byla jsem zvyklá odehrát dlouhé zápasy i náročné tréninky. Trénink teď musím přizpůsobovat zdravotnímu stavu. Občas bych potřebovala trénovat víc, ale nejde to. Nechci riskovat, že pak budu muset vynechávat další turnaje. Myslím si, že bych se ještě mohla dostat do lepší fyzické kondice, ale možná by to bylo na úkor zdraví.

Myslíte i na to, abyste mohla dál bez následků normálně fungovat i po kariéře v běžném životě?

Přesně tak. Taky mě to napadá. Člověk přemýšlí, jestli to všechno stojí za to, když by pak třeba nemohl normálně chodit nebo si jít zaběhat. To bych určitě nechtěla. Věřím, že to tak nedopadne, ale s přibývajícími roky jsou ta rizika větší. Trénujete každý den a pak přijdou zápasy, ve kterých ze sebe vydám ještě víc než na tréninku. Právě v takových chvílích se může stát něco podobného jako mně při tom zranění.