Letos uteklo 15 let, co jste ukončil hráčskou kariéru, blesklo vám od té doby někdy hlavou, že to bylo brzo, že jste mohl ještě chvíli pokračovat?
Určitě ne. Já už byl vážně vyčerpaný, neměl jsem sílu dál hrát. Dva roky jsem si pak dával pauzu a tenis vůbec nehrál.
Jak jste si tedy našel cestu k trénování?
Nejdřív jsem studoval. Udělal jsem si bakaláře v oboru rekreologie v Olomouci. Pak jsem nějak postupně začal trénovat juniory, mezi nimi byl tehdy už i Lukáš Rosol. Až se to postupně nabalilo tak, že doteď trénuju v brněnském klubu.
Nebo donedávna právě Lukáše Rosola, se kterým vás pojí i to, že jste v kariérách dosáhli stejného maxima, 26. místa v žebříčku. Letos ale vypadl ze stovky a trápí se. Vy jste ve stejném věku končil, vidíte u něj pořád ten drajv a chuť hrát?
Na podzim jsem s ním byl docela dost v kontakt, chuť do tenisu pořád má. Asi už to nebude na úplnou špičku, že by se v tomhle věku dostal do dvacítky nebo něco podobného, ale pořád to v sobě má. Když si to dobře rozvrhne a bude si tenis víc užívat, tak ještě něco ukáže.
Čím si u něj tuhle krizi vysvětlujete?
Tak jak jsem s ním mluvil a i jsem ho viděl, tak mi přijde, že si na sebe zbytečně vytváří moc velký tlak. Měl by si tenis víc užívat, že je pořád fit, že pořád může hrát. Je pořád hrozně moc ambiciózní a to je podle mě špatně.
Stejně starý je i Tomáš Berdych, který pořád doufá ve vysněný grandslam, myslíte, že se mu to ještě podaří?
S postupem času se ta šance snižuje. Tomáš je ale profík a dělá pro to opravdu maximum. Zkouší změnu trenérů, realizačního týmu, což je určitě správně, když ta možnost je, proč to neudělat. V tomhle věku se ta pravděpodobnost rychle zmenšuje. Bude to už mít těžké.
Někteří tenisoví odborníci si myslí, že měl Tomáš prostě smůlu, že se narodil do takhle výjimečné tenisové éry s Federerem, Djokovičem, Nadalem či Murraym, souhlasíte?
Ne. Já se vždycky směju, když se tenhle důvod uvádí a mluví se o současné generaci jako té nejsilnější, která byla. Tak to není. Vždycky přicházejí noví a noví hráči, o kterých se říká, že jsou nejsilnější v historii. Dřív byla generace McEnroe, Lendl, Borg, za nás zase vládli Sampras, Agassi, Becker, teď jsou tu tihle. V každé generaci jsou silní hráči, kteří to mají od boha.
"Davis Cup? Světovou skupinu bychom měli udržet"
Nicméně jednatřicátníky Rosola s Berdychem jsme už probrali, Radek Štěpánek se blíží dokonce čtyřicítce, jak vidíte budoucnost českého daviscupového týmu?
Takový rok zpátky jsem z toho měl větší obavy, protože tam byla větší propast za hráči, co jsme měli ve stovce. Teď vidím, že už se tam derou ti mladší jako Šátral, Kolář, Šafránek. To je to, co potřebujeme, aby to pořád někdo doplňoval.
A mohou to být vedle už zkušenějších Veselého nebo Pavláska ti potřební lídři?
Doufám. Snad ano. Asi už to bude těžké vyhrávat. To, co se v minulých letech povedlo, bylo neuvěřitelné. Z velké části to viselo na Tomášovi s Radkem, na to bude těžké navázat. Ale do Světové skupiny patříme a tu bychom měli udržet.
Fedcupový tým tyhle problémy vůbec řešit nemusí, tam je záplava mladých talentů. Čím to, že je v posledních letech tolik dobrých tenistek a už ne tolik tenistů?
To je opravdu zvláštní, často jsem o tom přemýšlel. Ale neumím si to vysvětlit. Podmínky mají holky i kluci stejné. Určitě se tu nijak neznevýhodňuje mužský tenis.
A nemůže to být kvantitou, že přeci jen pro dívky je tady tenis jedna z prvních voleb, kdežto čeští kluci raději jdou na fotbal nebo hokej?
Náš brněnský tenisový klub je zrovna špatný příklad, u nás se paradoxně daří vychovávat spíše kluky než holky, u nich máme problémy. Že by nám ty šikovné kluky přebíraly jiné sporty, si úplně nemyslím. Fotbal a hokej tu byly dominantní vždycky a dobří hráči se tu našli. Proč se to teď nedaří, netuším.
