


30. dubna 1993 se v německém Hamburku přímo na kurtu odehrál jeden z nejděsivějších momentů tenisové historie. Šílený obdivovatel německé ikony Steffi Grafové zaútočil kuchyňským nožem na její rivalku, mladičkou jugoslávskou senzaci Moniku Selešovou. Bodl ji do zad, když seděla na lavičce mezi gamy. Šokující záběry obletěly svět a tenis už nikdy nebyl jako dřív.

V pouhých devatenácti letech mířila rodačka z Nového Sadu a dcera maďarských rodičů mezi největší osobnosti tenisové historie. Na kontě už měla neuvěřitelných osm grandslamových titulů, první z nich získala na pařížském Roland Garros 1990 ve věku 16 let a 6 měsíců.
Odborníci měli jasno: Selešová velmi brzy překoná Chris Evertovou a Martinu Navrátilovou, držitelky 18 singlových grandslamových trofejí, poté bude nahánět absolutní rekordmanku Margaret Courtovou a jejích 24 titulů.
Tomu všemu ale podlý útok učinil přítrž.
„Monika byla mentálně nesmírně tvrdá, dala se v tom srovnat s Chris. Člověk ji nebyl schopný zlomit. Nikdy jste neměli pocit, že by panikařila nebo byla naštvaná. Nic. Ani její řeč těla nešlo přečíst. Byla dokonalá. A tuhle svou stránku po útoku ztratila. Přišla o sebevědomí a své ostří," vyprávěla Navrátilová kdysi pro ESPN. Proti Selešové nastoupila v kariéře šestnáctkrát a devětkrát padla.
Prohlásila také, že útočník - tehdy osmatřicetiletý Günter Parche - „změnil běh dějin tenisu“.
„Kdyby se to nestalo, vyhrála by toho mnohem víc. Jsem přesvědčená, že by Monika měla víc titulů než Courtová nebo Grafová. Steffi měla 22 grandslamů, ale bez Selešové neměla opravdovou soupeřku,“ uvedla.
Co se tedy 30. dubna 1993 na hamburském turnaji stalo?
V přestávce mezi gamy opakovala režie jednu z předchozích výměn utkání mezi Monikou Selešovou a Magdalenou Malejevovou, když se do ticha stadionu ozval řev plný překvapení a bolesti. Střih.
Tenisová šampionka se drží za rameno, po chvíli klesá k zemi a omdlévá. Diváci z prvních řad v tu samou chvíli zneškodňují osmatřicetiletého útočníka. Muže, který právě nenávratně poničil kariéru jedné z nejlepších tenistek historie.
Posedlý fanoušek Grafové využil tehdy ještě minimálních bezpečnostních opatření. Z hlediště si to namířil přímo za hráčskou lavici a vrazil nůž tenistce mezi lopatky. Chtěl se pomstít za vítězství Selešové nad Grafovou z finále Australian Open.
„Pamatuji si, že jsem tam seděla, utírala se ručníkem a pak se předklonila, abych se napila vody. Přestávka už skoro končila a měla jsem sucho v ústech. Sklenice se sotva dotkla mých rtů, když jsem ucítila strašlivou bolest v zádech. Prudce jsem otočila hlavu směrem, odkud bolest přicházela, a uviděla muže v baseballové čepici s pohrdavým úšklebkem ve tváři. Měl ruce nad hlavou a v nich svíral dlouhý nůž. Znovu se po mně vrhal. Nechápala jsem, co se děje,“ popsala v roce 2009 ve své autobiografii Getting a Grip.
Zranění naštěstí nebylo vážné, nůž se zabodl „jen“ necelé dva centimetry do těla tenistky, čepel těsně minula míchu a dalšímu útoku už zabránili pohotoví diváci.
Mnohem hlubší rány ale nadělal na její duši.
V rozhovorech i autobiografii otevřeně popisovala, jak moc jí incident ublížil. Trpěla závislostí na jídle a úzkostí z lidí. Na Hopmanově poháru ji k smrti vyděsil obyčejný sběratel autogramů. Ze sebevědomé šampionky se stal uzlíček nervů.
Dcera maďarských rodičů měla snahu se vrátit a byla i úspěšná. V roce 1996 ještě naposledy - podeváté - slavila, když ovládla Australian Open, to už byla držitelkou amerického pasu. Od WTA dostala hned dvakrát cenu za návrat roku. Nikdy ale už nepůsobila tak neohroženě jako před Hamburkem.
„Když se ohlédnu zpátky, jsem si jistá, že moje kariéra by vypadala jinak, kdyby mě nepobodal. A navždy si budu klást otázku, proč jsem jediná v historii, komu se něco takového stalo,“ uvedla.
Němcům nikdy zcela neodpustila. Problematická jí přišla celá řada věcí.
„Byla jsem přesvědčená, že turnaj po útoku okamžitě ukončí. Ale ne, všechno pokračovalo, jako by se nic nestalo. Tenis je jen další byznys, ve kterém jsou peníze na prvním místě,“ řekla magazínu L'Équipe v květnu 2009.
Do Německa už nepřijela hrát nikdy, zejména kvůli tomu, jak naložili s pachatelem. Parche odešel od soudu jen s dvouletou podmínkou, byl totiž shledán duševně zaostalým. Jeho obhájci se navíc podařilo prokázat, že Selešovou nechtěl zabít, ale pouze poranit.
„Do Německa už se nevrátím. Nikdy tam dostatečně nepotrestali útok nožem zezadu jako zločin. Nerozumím tomu,“ vysvětlovala o pár let později.
Parche žil dlouho v domově pro seniory v oblasti Durynska a zemřel v srpnu 2022.
Jeho útok na levorukou hvězdu změnil tenis. Bezpečnostní opatření se po něm výrazně zpřísnila, aby se podobný horor už nikdy neopakoval. Od té doby hráče bedlivě sleduje ochranka nejen během přestávek při změně stran, ale i při pohybu po areálech.



Spojené státy možná budou muset znovu zaútočit na Írán. V úterý to podle agentury Reuters prohlásil americký prezident Donald Trump s tím, že jistý si ale není. Poznamenal také, že Teherán prosí o uzavření dohody s Washingtonem. USA společně s Izraelem na konci února zaútočily na Írán s deklarovaným cílem zabránit islámské republice získat jaderné zbraně.



Nejméně dvě oběti si vyžádal noční nálet ruských dronů na Charkov a okolí druhého největšího ukrajinského města, uvedla ukrajinská prokuratura. Dříve záchranáři informovali o jednom mrtvém a šesti zraněných. Jednoho mrtvého a dva raněné hlásí ruské úřady po ukrajinském útoku na západě Ruska.



Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO) považuje propojení protidrogové politiky a politiky duševního zdraví a jejich zařazení na ministerstvo zdravotnictví za logický krok, uvedl v úterý na sociální síti X. Podobně to funguje i jinde v Evropě, napsal.



Norové porazili na hokejovém mistrovství světa ve Fribourgu nováčka Itálii 4:0 a připsali si ve skupině B druhou výhru ze tří utkání. Brankář Henrik Haukeland udržel i podruhé čisté konto. Po dvou asistencích si připsali obránce Max Krogdahl a útočník Mikkel Öby-Olsen. Italové ani napotřetí nebodovali, ve středu se utkají s Čechy.



Vítězkou literární Ceny Jiřího Ortena určené mladým autorů prozaických či básnických děl ve věku do 30 let se stala Nela Bártová za sbírku Házeliště granátů. Autorka v ní podle poroty rozehrává něco, co české poezii chybělo - rozmáchlost, ukecanost a neurvalost, která je zároveň kompaktní a kultivovaná.