Výrazný úspěch českých tenistek provází všechny letošní velké akce. Karolína Muchová nejprve došla přes světovou jedničku Ashleigh Bartyovou do semifinále Australian Open, potom už přišla velká finále.
Barbora Krejčíková šokovala triumfem na French Open, Karolína Plíšková skončila těsně pod vrcholem na Wimbledonu, Markéta Vondroušová zase přivezla stříbro z olympijských her v Tokiu.
První otázka, samozřejmě s určitou mírou nadsázky, je tedy nasnadě. Která z českých hráček bude ve finále tentokrát?
Tak na řadě je Petra Kvitová teď, ne? Teď vážně, je tam několik neznámých. Kája Muchová, která zahrála skvěle začátek sezony, se pořád potýká s bolavým břišním svalem. Hrát bude, ale jestli je schopná vydržet tu zátěž takového obrovského turnaje, těžko říct. Karolína Plíšková se zdá být ve velmi dobré formě, zrovna tak jako Markéta Vondroušová. Plíšková má šanci určitě a Markétě strašně psychicky pomohla olympiáda. Zdá se mi teď nesmírně v pohodě fyzicky i psychicky. Ale pozor, to samé platí o Kateřině Siniakové. U Petry Kvitové popravdě nevím, výsledky jsou letos kolísavé, spíš horší než lepší. Ale překvapit umí.
Co Barbora Krejčíková?
Jistě, asi jsem ji vynechal spíš ze zvyku, protože jsme ji léta brali jako deblistku, což už samozřejmě neplatí. Dokázala obrovské věci. Uvidíme, jak jí to půjde na betonu.
V Cincinnati prošla poměrně suverénně do čtvrtfinále, zdálo se, že s betonem nemá vůbec žádný problém. Může mít ty nejvyšší ambice skutečně na všech površích?
Myslím si, že ano. Její obrovské zkušenosti z debla ji předurčují k tomu, že bude dobrá i na tom nejrychlejším povrchu. Má komplexní rejstřík, včetně servisu. Zásadní roli navíc teď u ní hraje sebevědomí. Dostat se během roku do světové desítky, to už je něco. Někoho to sváže, někdo se uspokojí, pro někoho je to naopak motivace navíc. U ní to má, jak se zdá, jen ty pozitivní důsledky. Ale zase měla strašně náročnou sezonu, uvidíme, jak si poradí s logicky vzrůstající únavou.
Ano, několikrát si na posledních turnajích stěžovala na nabitý program, v souvislosti se čtyřhrou. Nemůže toho na ni být moc, obzvlášť pokud bude v New Yorku vedro a ona bude zřejmě vesměs hrát ty denní zápasy? Pořád ji totiž pořadatelé velkých turnajů neberou za takovou hvězdu, aby nastupovala v příjemnějších večerních časech.
To je pravda, to jste trefil přesně. Je to trošku vada. Ona zatím není typově tou hráčkou, kterou by vybírali na ty nejatraktivnější časy. Oni tam radši dají samozřejmě své domácí naděje, i když nemají zdaleka takovou výkonnost. Když pak má hrát v jednom dni singl i debl, tak je to špatné. Na grandslamu je to zásadní, co se týče úbytku sil. Pokud postupuje turnajem do závěrečných kol, začíná být debl na obtíž.
Řešíme to pokaždé, že by samozřejmě byla velká škoda rezignovat na čtyřhru, nicméně měla by to do budoucna nějak zvažovat?
Škoda to je, bezesporu. Jenže ve chvíli, kdy postoupíte v singlu do první desítky a dvouhra je najednou vaší hlavní obživou, potom si přece jen myslím, že to začne být na obtíž.
Zastavme se u Karolíny Plíškové, která v Montrealu i v Cincinnati potvrdila, že je skutečně v pohodě. V New Yorku s sebou nejspíš nebude mít trenéra Saschu Bajina. Je to něco, co může hrát negativní roli?
Bajin je zkušený kouč, který měl na grandslamech skvělé výsledky. S hráčkou to umí, co se týče psychiky a podpory, což je třeba u zkušené hráčky, jakou je Kája, možná to vůbec nejdůležitější. Potřebuje tam mít někoho, kdo ji bude držet psychicky nahoře a kdo zná dokonale ženský tenis. Takže určitý handicap to bude. Je to nepříjemné, ale věřím, že si s tím poradí. Nemusí to být fatální.
Když jsme u toho, Petra Kvitová půjde do US Open rovněž s určitým příběhem týkajícím se trenéra. Nedávno přiznala vztah s dlouholetým koučem Jiřím Vaňkem. Jakou podle vás tyhle osobní věci hrají roli, jak se projevují na výkonu? Když už něco takhle oznámí veřejně, může to hráčce pomoci v tom smyslu, že to třeba delší dobu nosila v hlavě, ale nebylo to dořešené směrem ven?
Asi ona sama už dozrála k tomu, aby tahle situace byla ventilovaná na veřejnost, a ne aby se o tom šuškalo v kuloárech. Po nějaké úvaze se takhle rozhodla, jestli to bude mít pozitivní vliv na její tenis, to je strašně individuální. Vzpomínám si, když Báru Strýcovou trénoval manžel, tak to moc dobrotu nedělalo, bylo to spíš o hádkách. Je složité předjímat.
Nicméně u Kvitové s Vaňkem je to trochu naopak, jejich pracovní vztah je prověřený dlouhými roky spolupráce, která funguje výborně. Čili z tohoto pohledu by to neměla být velká změna…
Přesně tak, oni spolu tráví dlouhá léta strašně moc času. Tady bych se nebál, nic zásadního se nezmění.
Dalším tématem je Karolína Muchová. Ona je oproti ostatním zmíněným malinko v pozadí, přitom její letošní výsledky jsou působivé. Už čtyřikrát porazila hráčku první světové desítky, což se jí celkem v kariéře povedlo pětkrát. Je to u ní jen otázka času, případně zdraví, než udělá něco skutečně velkého?
Předně toho zdraví. Jakmile začne být člověk limitován tím, že někde cítí nějakou bolest, a začne si při tenisu ulevovat, začne dělat něco tak, aby to nebolelo, tak na téhle vrcholové úrovni není šance zvládnout grandslam, tedy turnaj, který pro finalistku znamená sedm zápasů za dva týdny. Kája má dostatek umění i sebevědomí k tomu, aby hrála špičku, ale zatím ji často limituje právě zdraví.
Markéta Vondroušová zazářila na olympiádě, v posledních letech to však u ní je ve stylu jednou ano, jednou ne. Co jí zatím brání v tom, aby skutečně atakovala tu nejužší špičku? Asi se shodneme, že na to má, ale je to ta konzistence, nebo také zejména pevnější zdraví?
Když hrála Markéta finále Roland Garros v roce 2019, strašně jí to prospělo z hlediska finančního konta, ale neprospělo jí to z hlediska obrovských očekávání, která na ni byla najednou kladena. Těch příkladů v ženském tenisu je dost. Markétu ta zvýšená pozornost nějakou dobu limitovala. Olympiáda jí teď hrozně pomohla, potvrdila tam, že je to hráčka velkých turnajů. Teď mám navíc pocit, že je na tom velmi dobře i fyzicky, ukázala to naplno v těch vedrech v Tokiu, kde hráčky kolabovaly a ona vypadala úplně svěže.
Je u ní nějaká herní záležitost, kterou by mohla zlepšit?
Často se o tom bavím i s jejím trenérem Honzou Mertlem. Ona má skvělou obranu, skoro bych řekl, že nejlepší na světě. Problém je v útoku. Zlepšení v sobě ale má, má na to šikovnost, má na to rychlost, má na to reakci. Mám ale pocit, že si někdy myslí, že stačí dobrá obrana a její styl hry, se kterým slavila úspěchy hned od začátku. Musí k tomu - a s tím souhlasí i trenér - někdy přidat i větší míru rizika, zvlášť v těch velkých zápasech.
