Londýn (od našeho zpravodaje) - Divoký soupeř Alejandro Davidovich Fokina napálil míček k nebi a proměnil předchozí varování v trestný bod. Bylo po zápase a český tenista si pořádně oddechl.
Španěla, v tu chvíli už hořce litujícího, u sítě objal a dokonce se mu za podivný závěr omluvil. Sám byl ale šťastný. Už popáté v kariéře prošel mezi 32 nejlepších tenistů slavného Wimbledonu.
Na všech ostatních grandslamech dohromady se přitom osmadvacetiletému Jiřímu Veselému podobný úspěch povedl pouze dvakrát, na US Open 2015 a Roland Garros o dva roky později.
Zažil jste někdy podobný závěr zápasu?
Ne. Myslím, že se něco takového vidí jednou za život.
Vypadalo to, že jste vůbec neviděl, co se přihodilo…
Ne, já ani nevím, zač trestný bod dostal. Nevšiml jsem si, co udělal. Utíral jsem se v rohu a slyšel hlášení. Rychle jsem zdrhal k síti a rychle pryč, než si to rozhodčí ještě rozmyslí.
Davidovich Fokina clearly deserved that point penalty after already having the warning for audible obscenity. The umpire had no other choice 🤷🏻♂️ pic.twitter.com/5NxnlVELIA
— Truth Teller ❌🧢 (@endofdiscuss1on) June 29, 2022
Co vám prolétlo hlavou, když rozhodčí Carlos Ramos najednou oznamoval konec zápasu?
Abych pravdu řekl, pro mě to byla spíš úleva. Ani nevím, jestli bych to dohrál. Šancí bylo tolik… Průběh byl na jednu bránu, přesto jsem prohrával 1:2 na sety. Měl jsem brejk ve druhém i ve třetím. Vlastními chybami jsem mu pomáhal. Bojoval jsem sám se sebou. Byl to takový můj psychoteror.
Vzpomenete si, za co dostal Davidovich Fokina první varování?
Za sprostá slova. Myslím, že v pátém setu nadával. Vím, že je trochu pošuk. Je tím známý. Bojovník, trošku beckerovský typ. Skáče rybičky, nadává… Tenisová úroveň je samozřejmě někde jinde.
U sítě jste se spolu zastavili. Řekli jste si něco?
Řekl jsem mu jenom sorry. Ten závěr mě mrzí. Cítil jsem obrovskou úlevu a štěstí, ale nechtěl jsem se nějak zvlášť radovat. Na druhou stranu to pro něj musela být dost přísná koncovka.
Jaké to je být ve třetím kole grandslamu?
Kdyby to bylo kdekoli jinde, tak bych řekl, že neskutečné. Tady jsem byl už dvakrát ve čtvrtém, dvakrát ve třetím. Jsem samozřejmě rád, že na Wimblasu dokážu stabilně podávat výkony, které mě dostanou do dalších kol. Jsem spokojený, protože poslední měsíce byly hodně těžké hlavně po zdravotní stránce. Natrhnul jsem si úpon v hamstringu, po té euforii v Dubaji přišla totální stopka. Nebylo kde se chytit. To, že tady nejsou body, je obrovská škoda.
Body nejsou, ale jak vás láká udělat si osobní grandslamové maximum a zaútočit třeba na první čtvrtfinále?
Bylo by to fajn. Mám tady nejstabilnější výkony, tráva mi sedí. Co si budeme povídat, druhý týden grandslamu má extra kouzlo.
O postup do osmifinále budete bojovat s Američanem Tommym Paulem. Jaký je to soupeř?
On je nepříjemný na každém povrchu, hraje velice inteligentní tenis. Budu muset výborně podávat, mít tu převahu, tlak, nenechat ho tvořit. Vždycky jsme hráli těžké boje. Bylo to o tom, jestli jsem dokázal udržet tlak. Když jsem ho nechal tvořit, přebírat tu iniciativu, tak se mi z toho špatně dostávalo. Tommy umí všechno, oba údery, přechody na síť, dobře využívá servis s rotací ven z kurtu. Bude to těžké utkání.
Říkáte, že klíčové bude vaše podání. Nejste s ním spokojený?
Nemohl jsem se na něj úplně spolehnout, z čehož plyne nervozita. Já se o něj potřebuju opřít. I proto mám smíšené pocity. Jsem šťastný, že jsem vyhrál. Na posledních dvou turnajích jsem prohrál 6:7 ve třetím. Kdybych tady prohrál 6:7 v pátém, byla by to hořká rozlučka s travnatou sezonou.
Kdybyste proměňoval šance, zápas mohl být o dost jednoznačnější…
Je to tak, s hlavou se peru úplně šíleně. Na trávě bych se svým podáním, které mi bohužel moc nešlo, měl vyhrát jasněji. Kdybych zápas nakonec nedotáhl ke šťastnému konci, mohl bych si ho opravdu hodně vyčítat.
