Co říkáte hodnotíte vystupování Sereny Williamsové?
Žádnou výraznější reakci ze strany českých feministek k této kauze jsem dosud nezaznamenala. Nicméně z feministického pohledu lze říci, že kauza "Serenagate" je jednou z řady projevů dvojího měřítka uplatňovaného vůči ženám a vůči mužům. A to nejen ve sportu. Otázka ani tak nestojí, jestli bylo, či nebylo chování Sereny Williamsové a následný postih namístě. Celá kauza je spíše o tom, zda by se stejné reakce ve stejné situaci dočkal i muž. Řada světových tenistek i tenistů se nechala slyšet, že na kurtu je stejné chování hráček a hráčů posuzováno a postihováno rozdílně. Jinými slovy, co mužům ještě projde, je už u žen trestáno.
Myslíte si, že takový způsob její prezentace může vést k nějakému pro vás pozitivnímu cíli?
Ve výsledku je pozitivní, že tenhle konkrétní případ opět vyvolal obecnější debatu o postavení žen a mužů ve sportu, nejen v tenise. Sport je jednou z oblastí, do které ženy dlouho neměly vůbec přístup. Například ještě v roce 1967 byla Kathrine Switzerová napadena při účasti na bostonském maratonu manažerem závodu. Dneska už nejsou překážky takto viditelné, přesto se ženy ve sportu s řadou z nich setkávají. Stává se, že už malé holčičky nejsou přijaty do sportovních klubů s argumentem, že "holky hokej nehrajou". Ve výsledku pak dívky i ženy pravidelně sportují méně často než chlapci a muži.
Nemáte pocit, že takové extrémní chování, kdy Williamsová křičí na rozhodčího a označuje ho za zloděje, celé debatě o rovnoprávnosti mužů a žen nepomáhá, a naopak škodí? Že posiluje předsudky vůči feminismu?
Jak jsem říkala - z pohledu feminismu je důležitá spíš reakce na chování Sereny Williamsové než její chování samotné. Jestli bylo, nebo nebylo za hranou a nakolik byl či nebyl oprávněný trest, je spíše otázka pro sportovní komentátory a komentátorky. Problém je v tom, že je takové chování označováno jako "extrémní", ačkoli řada sportovců, a to včetně tenistů, se při hře chová a mluví o poznání drsněji a prochází jim to. Pokud je toto extrém, jakým slovem bychom pak označili proslulé eskapády Johna McEnroea? Předsudky vůči feminismu spočívají právě v nepochopení toho, že rovnoprávnost není o tom, že se všechny ženy budou chovat agresivně. Ale o tom, že budeme stejné chování posuzovat bez ohledu na to, kdo se ho dopouští, a měřit ženám a mužům stejně.
Rozhodčí pouze postupoval podle pravidel. Kdyby na umpiru seděla žena, byl by to také sexismus?
Nemyslím si, že jde o to, kdo seděl na umpiru, ale o výklad a uplatnění pravidel. Pokud by žena na umpiru stejné chování u hráčů tolerovala, ale u hráček postihovala, šlo by o sexismus úplně stejně.
Neměli by se "opinion lídři", jakým Serena Williamsová je, soustředit spíš na seriózní debatu o skutečně důležitých tématech (tolerance ke zneužívání žen, zastoupení žen v politice atd.)?
Nerovnosti mezi muži a ženami se projevují v celé řadě oblastí a všude jsou příčiny v zásadě podobné. Ženy jsou - mnohdy podvědomě - stále vnímány jako ty slabší, pasivní, neprůbojné. Tahle představa jim pak znesnadňuje uplatnění v oborech, které z podstaty vyžadují opačné vlastnosti. To se týká jak politiky, tak sportu. Myslím, že bychom měli vést seriózní debatu především právě o přetrvávajících předsudcích vůči ženám a mužům a o dvojím měřítku, které na ně často uplatňujeme.
Zatímco americkou společnost Serena Williamsová rozděluje, česká společnost ji převážně odsuzuje. Proč?
Myslím, že to hodně souvisí s předsudky vůči feminismu, které jste zmiňoval. V Americe se vede diskuse převážně o tom, zda by rozhodčí reagoval zcela stejně i v případě hráče. U nás se diskuse vede spíše o tom, jestli bylo chování Sereny Williamsové v pořádku. A to jsou dvě různé věci. V české společnosti zatím asi nejsme úplně zvyklí zamýšlet se nad tím, jestli je odlišný přístup k ženám a mužům vždy namístě a kde všude se projevuje.
Serena Williamsová se chová stejně agresivně i vůči ženám - rozhodčím, soupeřkám. Dokážete připustit, že hlavním motivem jejího chování mohou být manýry globální sportovní hvězdy, které schovává za celospolečenské téma?
Fakt, že je Williamsová světovou hvězdou, v celé kauze určitě může hrát svoji roli. Zároveň jistě platí, že v takto prestižních turnajích jsou hráči i hráčky vystaveni velkému tlaku a nelze se asi úplně divit tomu, že jim občas lidově řečeno ujedou nervy. Opět se ale vracím k tomu, že diskuse se rozvířila nikoli okolo samotného faktu, že se zachovala agresivně, ale na základě toho, že podobně agresivní chování je u žen zpravidla hodnoceno přísněji než u mužů. I z řad samotných tenistů a tenistek zaznívá, že podobné reakce, jaké se Williamsová dočkala za to, že označila rozhodčího za zloděje, by se muž dočkal spíše až v situaci, kdy by použil nějaký nepublikovatelný výraz.
Její chování ale nejvíce "ublížilo" Naomi Ósakaové, která vyhrála svůj první grandslam…
S jistou nadsázkou by se možná dalo říci, že i přes všechna příkoří bude její vítězství nezapomenutelné. Ale máte pravdu, určitě to její radost z vítězství poznamenalo. A myslím, že i samotná Serena Williamsová si toho byla vědoma.
V čem spatřujete největší problémy v oblasti sportu, co se týká přístupu k mužům a ženám?
Ženský sport je často vnímán jako "druhořadý" a s tím souvisí i menší pozornost veřejnosti, médií i sponzorů. Také mezi trenéry, ve sportovní žurnalistice a v rozhodovacích orgánech sportovních organizací jsou ženy v menšině, takže není jejich zkušenost tolik vidět a nemají moc možností poukazovat na problémy, jako je například nerovné odměňování, a podílet se na jejich řešení.
Registrujete nějaké pokroky ve sportu?
Z hlediska vrcholového sportu je jasným pokrokem to, že se ženám otevírá stále více dosud výhradně mužských disciplín. Z širšího hlediska je důležitá rozvíjející se podpora společného sportování dětí, chlapců a dívek, a to především v kolektivních sportech. Pokud nebudeme dětem klást překážky hned na začátku, je pravděpodobné, že si ke sportu vytvoří kladný vztah a z něj pak budou těžit i v dospělosti. A zároveň budou brát opačné pohlaví spíše jako spoluhráče než jako soupeře, což může přispět k pokroku i v řadě dalších oblastí.
