reklama
 
 

Aféra Serenagate? Nejde o její chování, spíš o reakci na něj, tvrdí české feministky

26. 9. 2018 6:15
Zatímco kauza Sereny Williamsové z finále US Open stále hýbe Spojenými státy, česká veřejnost má vůči chování bývalé světové jedničky jednotný postoj. "V české společnosti zatím asi nejsme úplně zvyklí zamýšlet se nad tím, jestli je odlišný přístup k ženám a mužům vždy namístě a kde všude se projevuje," tvrdí Veronika Šprincová, předsedkyně Genderové expertní komory ČR, v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Jak hodnotíte vystupování Sereny Williamsové z pohledu českých feministek?

Žádnou výraznější reakci ze strany českých feministek k této kauze jsem dosud nezaznamenala. Nicméně z feministického pohledu lze říci, že kauza "Serenagate" je jednou z řady projevů dvojího měřítka uplatňovaného vůči ženám a vůči mužům. A to nejen ve sportu. Otázka ani tak nestojí, jestli bylo, či nebylo chování Sereny Williamsové a následný postih namístě. Celá kauza je spíše o tom, zda by se stejné reakce ve stejné situaci dočkal i muž. Řada světových tenistek i tenistů se nechala slyšet, že na kurtu je stejné chování hráček a hráčů posuzováno a postihováno rozdílně. Jinými slovy, co mužům ještě projde, je už u žen trestáno.

Myslíte si, že tahle její prezentace povede k nějakému pozitivnímu cíli?

Ve výsledku je pozitivní, že tenhle konkrétní případ opět vyvolal obecnější debatu o postavení žen a mužů ve sportu, nejen v tenise. Sport je jednou z oblastí, do které ženy dlouho neměly vůbec přístup. Například ještě v roce 1967 byla Kathrine Switzerová napadena při účasti na bostonském maratonu manažerem závodu. Dneska už nejsou překážky takto viditelné, přesto se ženy ve sportu s řadou z nich setkávají. Stává se, že už malé holčičky nejsou přijaty do sportovních klubů s argumentem, že "holky hokej nehrajou". Ve výsledku pak dívky i ženy pravidelně sportují méně často než chlapci a muži.

Nemáte pocit, že takové extrémní chování, kdy Williamsová křičí na rozhodčího a označuje ho za zloděje, celé debatě o rovnoprávnosti mužů a žen nepomáhá, a naopak škodí? Že posiluje předsudky vůči feminismu?

Jak jsem říkala - z pohledu feminismu je důležitá spíš reakce na chování Sereny Williamsové než její chování samotné. Jestli bylo, nebo nebylo za hranou a nakolik byl či nebyl oprávněný trest, je spíše otázka pro sportovní komentátory a komentátorky. Problém je v tom, že je takové chování označováno jako "extrémní", ačkoli řada sportovců, a to včetně tenistů, se při hře chová a mluví o poznání drsněji a prochází jim to. Pokud je toto extrém, jakým slovem bychom pak označili proslulé eskapády Johna McEnroea? Předsudky vůči feminismu spočívají právě v nepochopení toho, že rovnoprávnost není o tom, že se všechny ženy budou chovat agresivně. Ale o tom, že budeme stejné chování posuzovat bez ohledu na to, kdo se ho dopouští, a měřit ženám a mužům stejně.

Rozhodčí pouze postupoval podle pravidel. Kdyby na umpiru seděla žena, byl by to také sexismus?

Nemyslím si, že jde o to, kdo seděl na umpiru, ale o výklad a uplatnění pravidel. Pokud by žena na umpiru stejné chování u hráčů tolerovala, ale u hráček postihovala, šlo by o sexismus úplně stejně.

Neměli by se "opinion lídři", jakým Serena Williamsová je, soustředit spíš na seriózní debatu o skutečně důležitých tématech (tolerance ke zneužívání žen, zastoupení žen v politice atd.)?

Nerovnosti mezi muži a ženami se projevují v celé řadě oblastí a všude jsou příčiny v zásadě podobné. Ženy jsou - mnohdy podvědomě - stále vnímány jako ty slabší, pasivní, neprůbojné. Tahle představa jim pak znesnadňuje uplatnění v oborech, které z podstaty vyžadují opačné vlastnosti. To se týká jak politiky, tak sportu. Myslím, že bychom měli vést seriózní debatu především právě o přetrvávajících předsudcích vůči ženám a mužům a o dvojím měřítku, které na ně často uplatňujeme.

Zatímco americkou společnost Serena Williamsová rozděluje, česká společnost ji převážně odsuzuje. Proč?

Myslím, že to hodně souvisí s předsudky vůči feminismu, které jste zmiňoval. V Americe se vede diskuse převážně o tom, zda by rozhodčí reagoval zcela stejně i v případě hráče. U nás se diskuse vede spíše o tom, jestli bylo chování Sereny Williamsové v pořádku. A to jsou dvě různé věci. V české společnosti zatím asi nejsme úplně zvyklí zamýšlet se nad tím, jestli je odlišný přístup k ženám a mužům vždy namístě a kde všude se projevuje.

Serena Williamsová se chová stejně agresivně i vůči ženám - rozhodčím, soupeřkám. Dokážete připustit, že hlavním motivem jejího chování mohou být manýry globální sportovní hvězdy, které schovává za celospolečenské téma?

Fakt, že je Williamsová světovou hvězdou, v celé kauze určitě může hrát svoji roli. Zároveň jistě platí, že v takto prestižních turnajích jsou hráči i hráčky vystaveni velkému tlaku a nelze se asi úplně divit tomu, že jim občas lidově řečeno ujedou nervy. Opět se ale vracím k tomu, že diskuse se rozvířila nikoli okolo samotného faktu, že se zachovala agresivně, ale na základě toho, že podobně agresivní chování je u žen zpravidla hodnoceno přísněji než u mužů. I z řad samotných tenistů a tenistek zaznívá, že podobné reakce, jaké se Williamsová dočkala za to, že označila rozhodčího za zloděje, by se muž dočkal spíše až v situaci, kdy by použil nějaký nepublikovatelný výraz.

Její chování ale nejvíce "ublížilo" Naomi Ósakaové, která vyhrála svůj první grandslam…

S jistou nadsázkou by se možná dalo říci, že i přes všechna příkoří bude její vítězství nezapomenutelné. Ale máte pravdu, určitě to její radost z vítězství poznamenalo. A myslím, že i samotná Serena Williamsová si toho byla vědoma.

V čem spatřujete největší problémy v oblasti sportu, co se týká přístupu k mužům a ženám?

Ženský sport je často vnímán jako "druhořadý" a s tím souvisí i menší pozornost veřejnosti, médií i sponzorů. Také mezi trenéry, ve sportovní žurnalistice a v rozhodovacích orgánech sportovních organizací jsou ženy v menšině, takže není jejich zkušenost tolik vidět a nemají moc možností poukazovat na problémy, jako je například nerovné odměňování, a podílet se na jejich řešení.

Registrujete nějaké pokroky ve sportu?

Z hlediska vrcholového sportu je jasným pokrokem to, že se ženám otevírá stále více dosud výhradně mužských disciplín. Z širšího hlediska je důležitá rozvíjející se podpora společného sportování dětí, chlapců a dívek, a to především v kolektivních sportech. Pokud nebudeme dětem klást překážky hned na začátku, je pravděpodobné, že si ke sportu vytvoří kladný vztah a z něj pak budou těžit i v dospělosti. A zároveň budou brát opačné pohlaví spíše jako spoluhráče než jako soupeře, což může přispět k pokroku i v řadě dalších oblastí.

autor: Jiří Škuba | 26. 9. 2018 6:15

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama