Peking /od našeho zvláštního zpravodaje/ - Čínská metropole a pořadatel letošní olympiády není městem pro ty, kteří trpí fobií z výškových nebo masivních budov.
Do veškerých úprav investoval Peking v uplynulých šesti letech v přepočtu přes čtyřicet miliard dolarů.
Ohromit svět se rozhodli Číňané i roztodivnými architektonickými kreacemi. V Pekingu si podávají ruce nejrenomovanější architekti, aby tady realizovali svoje nejdivočejší sny.
Olympiáda se stane výkladní skříní, v níž chtějí vystavit své exkluzivní zboží.
A oči návštěvníka her jsou vystaveny útokům jedné bombastické stavby za druhou.
| Zvláštní zpravodaj Aktuálně.cz v Pekingu Martin Novák pro vás z Pekingu bloguje. Jeho deníček naleznete pod názvem "Pekingský blog: Pěsti v metru, Faust a ulice záchodků" zde |
Nakročený obr
Už při cestě z letiště nelze přehlédnout novou budovu čínské státní televize CCTV. Dvě šikmé, 234 metrů vysoké věže ze skla a oceli, které se spojují v posledních několika patrech do pravého úhlu.
Působí jako nakročený hranatý obr. Ještě není dokončen, dolní partie zakrývá oplocení.
Čínská televize, která vysílá na patnácti programech, se tak stane vlastníkem údajně druhé největší budovy světa po Pentagonu.
Originální konstrukci vymyslel nizozemský architekt Rem Koolhas. Stavba za 800 milionů dolarů musela projít speciálními zkouškami, aby vydržela zemětřesení.
Ze všech velkých nových projektů ale budí televize zřejmě nejmenší nadšení.
"Bylo by lepší, kdyby byla dále od centra," tvrdí jedna slečna u východu stanice metra Guomao, kde se cestujícím zjevuje mrakodrap už při výstupu do schodů.
Opodál stojí další gigant. Budova Čínského světového obchodního centra.
Peking je velmi staré město, ale při projížďce ulicemi to vypadá, jako kdyby snad bylo založeno před nějakými deseti lety.
Jeden masivní a vysoký dům vedle druhého. Les oceli a skla, kam oko dohlédne.
Skanzeny minulosti
Staré čtvrti úzkých uliček pozvolna mizejí, zatímco stalinistická architektura z doby budování komunismu v padesátých a šedesátých letech už zůstává jako skanzen jen na několika místech.
Ještě v osmdesátých letech minulého století vévodily městu nízkopodlažní šedivé budovy. Od té doby Peking úplně změnil svoji tvář.
Typická ukázka stalinistické architektury - obrovitá budova Všečínského lidového shromáždění z roku 1959 - také dostala před olympiádou futuristického souseda.
Nové národní divadlo. Stříbrné polokouli Číňané přezdívají "vejce". Francouzský architekt Paul André jej umístil doprostřed umělého jezera, které čety uklizečů neustále čistí.
Snaha o originalitu a dostatek peněz daly vzniknout i dvěma hlavním olympijským sportovištím.
Ptačí hnízdo zblízka nevypadá tak obrovitě jako na fotografiích nebo televizních záběrech. Díky ocelovým prutům spíš připomíná velkou továrnu na zpracování čehokoliv.
Tady hry začnou i skončí. Soutěžit tu budou atleti a fotbalisté zde odehrají finále svého turnaje.
Početné skupiny dokončují uvnitř i v okolí poslední přípravy. Kromě řeky a květin lemuje stadion i dlouhá řada přenosných toalet. 8. srpna musí být vše připraveno.
Modré záření
Nedaleko přes tříproudovou silnici stojí Národní stadion pro vodní sporty, známý ale hlavně jako Vodní kostka.
Její povrch zdobí plastové bubliny, které mají chránit kovovou konstrukci před korozí. Jde o společné dílo čínských a australských architektů. Stavba trvala přes pět let.
Design se nezdá být zcela původní, trochu to připomíná - díky bublinám - fotbalový stadion Bayernu Mnichov
V noci kostka září modře.
Vzhledem k velkému počtu jeřábů a stavenišť člověka v Pekingu napadá jedno: souvisí pekingská architektonická smršť jen s olympiádou, nebo bude pokračovat i po ní ?
Ať to bude jakkoliv, olympijská výstavba už se dotkla desetitisíců Číňanů. Museli se rozloučit se svými byty, protože kvůli novým projektům byly jejich domy určeny k demolici.
Podle ženevského Centra pro právo na domov jde dokonce o statisíce lidí. Někteří dostali kompenzaci a spokojeni odešli do nového, někteří se naopak bouřili.
Statisíce dalších Číňanů ale olympijské budování naopak přivítaly. Dalo jim na několik let práci na stavbách. Teď už ale dělníci, kteří stadiony a další budovy stavěli, v Pekingu nejsou. Olympiádu na vlastní oči neuvidí. Vláda nařídila, aby se vrátili domů do svých provincií.
