Liberec - Minulý rok na paralympiádě v Riu de Janeiru slavil svůj největší sportovní úspěch. Stolní tenista na vozíku si svým výkonem řekl o bronzovou medaili. Největšího životního úspěchu však JIří Suchánek dosáhl už na přelomu tisíciletí. V sedadle spolujezdce v září roku 1999 přežil těžkou autonehodu, po které si musel zvykat na invalidní vozík. Po složitých chvílích po havárii se však stal soběstačným.
Své zkušenosti předává dál
"Na spinální jednotce v libereckém špitále jsem pracoval od roku 2003," vzpomíná Suchánek na začátky svého zaměstnání v pozici instruktora. Věnoval se lidem, kteří krátce po úraze neměli potuchy, jak se stát soběstačnými. "Člověk má po úraze i problémy psychické. Musí však od znova učit své tělo, jak má samo sebe obsloužit," popisuje sportovec potřeby pacientů, se kterými pracoval. Prováděl s nimi základní trénink samostatného usazení se na vozík, stravování, přesun z vozíku do postele nebo jízdu na vozíku jako takovou.
Důležitou součástí každodennosti jsou i venkovní přesuny. "Ideálně se pacient po třech měsících v naší péči dokázal po ranním probuzení přesunout na vozík, provést ranní hygienu i s osprchováním a vyjet do terénu, kde mu nedělalo problém překonávat nízké obrubníky a kopečky," shrnuje Suchánek.
Podle českého reprezentanta ve stolním tenise bylo vždy klíčové, aby v něj pacient získal důvěru a pustil ho do svého života. "Část lidí, se kterými jsem pracoval, se například příliš upínala na to, že nemohou používat nohy. Já s nimi byl proto, abych je naučil využívat jejich momentálního tělesného potenciálu," říká.
Nyní pomáhá zdokonalovat mechanické vozíky
Jako instruktor soběstačnosti Jiří nepracuje od letošního ledna. Pomoci vozíčkářům se však nevzdal. Pracuje ve firmě, která konstruuje mechanické vozíky pro tělesně postižené. "Nejde však jen o montování vozíků. Momentálně pracujeme na několika věcech, které lidem mohou pobyt ve vozíku zlepšit," prozrazuje. Snaží se například zdokonalovat opěrky tak, aby byl sed handicapovaného stabilnější a vyhovoval zakřivení jeho páteře.
Zahodit zkušenosti z instruktorských let by však byla škoda. "Rýsuje se spolupráce s autoškolou, kde bych mohl handicapované učit řidičské soběstačnosti. Spousta lidí chce řidičský průkaz i přes svůj handicap," říká Suchánek, který je sám řidičem. Kromě učení samostatnosti by Suchánek také navrhoval úpravy již samostatným řidičům tak, aby pro ně řízení automobilu bylo co nejjednodušší. "Stav a schopnosti některých lidí se mohou v řádu měsíců zlepšit. Je proto důležité, aby svému tělesnému potenciálu řízení přizpůsobili," uzavírá manžel a otec, kterému nejsou lhostejní lidé ve stejně těžké situaci, jako byl před lety on sám.
