Medailí z paralympiád ubylo přes 80 procent. Chybí mládež a vadí i spory, říká nový šéf ČPV

Jakub Šafránek Jakub Šafránek, Veronika Macková
30. 5. 2017 14:10
Čeští handicapovaní sportovci jsou na paralympijských hrách, co se týče medailí, stále méně úspěšní. Přečtěte si v rozhovoru s novým šéfem českého paralympijského výboru Ondřejem Sejpkou proč.
Arnošt Petráček je jediným zlatým českým paralympikem z Ria. O čtyři letní olympiády dříve získalo Česko zlatých medailí patnáct.
Arnošt Petráček je jediným zlatým českým paralympikem z Ria. O čtyři letní olympiády dříve získalo Česko zlatých medailí patnáct. | Foto: archiv Arnošta Petráčka

Čeští handicapovaní sportovci získali v roce 2000 na paralympiádě v Sydney 43 medailí, loni v Riu bylo medailí jen sedm. Čím si tento propad vysvětlujete?

Příčin je celá řada, přičemž některé jsou objektivní a na nás nezávislé. Například se slučují jednotlivé kategorie a je méně medailových disciplín. Tendence je omezovat počty medailových disciplín tak, aby se na paralympiádě nerozdělovaly stovky medailí třeba jen v atletice. Takže logicky je méně medailí pro všechny, i pro nás.

Další věc je, že v posledních letech je tam silný nárůst zemí, jako je Čína a Rusko, které ještě koncem devadesátých let a na začátku tisíciletí nebyly moc silné, ale tím, že pořádaly olympiády a v návaznosti i paralympiády, tak se na ten sport handicapovaných začaly zaměřovat. Jsou to státy, které ty prostředky mají.

Další fakt je ten, že u nás ubývá mládeže. V těch letech 2000 a 2004 byly na vrcholu silné populační ročníky ze sedmdesátých, osmdesátých let. Teď jsme se posunuli a měli bychom mít na vrcholu sportovce, kteří se narodili v devadesátých letech. Tehdy ale nastal populační propad. Dalším důvodem je, že se ustupuje od institucionalizace péče o handicapované. Dříve jsme měli jednoty u léčebných zařízení či lázní, kde bývala spousta dětí, které jsme přiváděli ke sportu. Dnes je tendence děti spíš integrovat do běžných škol, aby zůstávaly doma, a na léčebné pobyty dochází v mnohem menší míře. Takže i pro nás je těžší se k nim dostat.

A pak jsou tu bohužel ty táhnoucí se spory v paralympijském hnutí, které ten paralympismus u nás poškozují, hlavně z hlediska marketingu.

Pojďme popořadě. Podle veřejně dostupných zdrojů pokles celkového počtu udělovaných medailí mezi Riem a Sydney byl v řádu jednotek procent, zatímco pokles českých medailí je více než osmdesát procent…

My netvrdíme, že to je jediný důvod. Je to jeden z těch důvodů.

Pojďme tedy k dalšímu bodu, který jste zmiňoval. Udělal jsem si přehled zemí srovnatelných s Českem, kde ten propad medailí není zdaleka tak výrazný. Například Slováci jsou na tom stále víceméně podobně a Polákům také zisky neklesají. Čím to?

Tam je rozdíl v tom, že Slováci nebyli v té době tam, kde jsme byli my. Česko se v letech 2000 a 2004 pohybovalo mimo rámec zemí své velikosti.

Sydney Atény Peking Londýn Rio
ČR 43 31 27 11 7
SR 13 12 6 6 11
Polsko 53 54 30 36 39
Čína 73 141 211 231 239
Rusko 35 41 63 102 -
Ukrajina 37 55 74 84 117
Disciplín 550 519 472 503 528

Počty medailí na jednotlivých, paralympiádach. Zdroj dat: IPC

Vraťme se k tomu výčtu, Polsko a Slovensko zůstalo na svém zisku, Ukrajina z 37 v Sydney vyrostla dokonce na 117 v Riu, což je na zemi v občanské válce pozoruhodný výkon. V čem se tedy liší situace Česka a těch jmenovaných zemí, u kterých propad nenastal, nebo tam byl dokonce nárůst?

Já neznám detailně situaci v Polsku nebo na Ukrajině, takže já můžu komentovat jen ten vývoj u nás.

Počty sportovců klesají

Třetí důvod, proč klesá počet získaných medailí z paralympiád, který jste zmiňoval, byla klesající základna handicapovaných sportovců v Česku. Mohl byste ten pokles vyjádřit čísly? Řekli jsme si, že propad medailí byl o zhruba 80 procent, bude to podobné číslo i mezi počty sportovců?

Na přesná čísla bych se musel podívat do historických análů, ale takový propad to určitě není. Medaile ale vytváří úzká skupinka vrcholových sportovců. Když se podíváte na Sydney, tam jsme měli účast 57 sportovců, v Riu to bylo 39. Na tom vidíte, že ten pokles tak dramatický není. Čili není tam přímo pokles v počtu sportovců, ale spíše ve výkonnosti získávání medailí na těch nejvyšších akcích.

Kdo ověřuje počty handicapovaných sportovců?

Ondřej Sejpka: ČPV rozděluje peníze z velké části podle počtu výkonných sportovců. Což je jasně definovaná kategorie lidí, je tam podmínka být do osmého místa v horní polovině startovního pole na paralympijských hrách nebo na mistrovství světa (či mistrovství Evropy). Členskou základnu jako jedno z kritérií používá spíš ministerstvo školství než my. My když rozdělujeme dary nebo dotace, tak to skutečně z velké části dělíme podle počtu výkonných sportovců. Ministerstvo má těch kritérií několik, ke kterým přihlíží při rozdělování dotací. Jedno je členská základna a jedno výkonný sportovec. Jestli ministerstvo dělá nějakou kontrolu, to je otázka spíše na MŠMT.

Má ČPV jako instituce plán, jak členskou základnu navýšit?

Chceme podporovat hlavně sport mládeže. Máme kvůli tomu zažádáno o dotaci, kterou bude rozdělovat ČPV, a máme v plánu přímo organizovat akce, kterých by se mládež účastnila. Tak bychom je rádi přitáhli ke sportu a svazy by následně s nimi mohly pracovat a připravovat je, aby se jednou dostali na úroveň vrcholového, výkonnostního sportu. Na výkonném grémiu se budeme zabývat právě otázkou financování sportu mládeže, kde ČPV má k dispozici finanční prostředky, a jsme předběžně domluveni, že část z nich dáme právě na mládež. Předpokládám, že v druhé polovině roku už bychom mohli něco uspořádat.

Plánuje se v této souvislosti spolupráce s Českým olympijským výborem?

ČOV pořádá olympiádu dětí a mládeže a my se snažíme do toho zapojit i naše sportovce, aby to byla akce pro široké spektrum sportovců, jak zdravých, tak handicapovaných. Takže v tomto směru spolupráce je.

Jak se obecně tváříte na myšlenku spojení handicapovaných a nehandicapovaných sportů (či svazů). Není to dobrá cesta?

Pokud jde o spolupráci se svazy zdravých, tak je to věc, která je pro nás v mnoha ohledech nutná. Protože akce na nižší úrovni pořádají jiné organizace než IPC, pořádají je mezinárodní federace zdravých, takže my musíme spolupracovat. Takhle je to u svazu lukostřelby, kde se ta smlouva bude prodlužovat. Co se týče dalších sportů, my jsme na posledním grémiu navrhli, že by se mělo několikrát do roka udělat společné jednání zástupců svazů handicapovaných a zdravých a měli bychom si tam nastavit parametry, jak by ta spolupráce měla vypadat.

Spor mezi postiženými? Snad pomůže ombudsman

Vraťme se ještě k poslednímu bodu, který podle vás ovlivňuje tu stále zmenšující se medailovou sbírku, a tím jsou spory v hnutí, čímž jste asi měl na mysli ten hlavní spor mezi tělesně postiženými, který běží už dlouhé roky…

Začalo to v roce 2004.

Jaká je současná situace? Je vše vyřešeno, případně existuje plán, jak tu situaci dotáhnout ke spokojenosti všech stran?

V roce 2012 před paralympiádou v Londýně došlo k tomu, že Český paralympijský výbor měl kvůli tomu pozastavené členství v Mezinárodním paralympijském výboru (MPV) a na několik měsíců to vypadalo, že se té paralympiády Česká republika nezúčastní. Paralympijský výbor ve spolupráci s MPV a dvěma svazy, kterých se to týkalo, sepsal memorandum o porozumění, ze kterého vyplývaly čtyři základní kroky, které se měly udělat, aby bylo obnoveno členství v Mezinárodním paralympijském výboru.

Krok jedna byl, aby všech šest členů ČPV mělo rovnoprávné postavení, kvůli čemuž se upravily stanovy. Další krok byl umožnit ČSTPS (Český svaz tělesně postižených sportovců), svazu, jehož členství řešil soud, aby mohl čerpat prostředky, které rozděluje Český paralympijský výbor. To se také stalo. Třetím bodem bylo řešení tzv. kauzy 911. V té šlo o to, že někdy v roce 2004(5) získalo ČSTPS dotaci 911 tisíc, pak ji nějak nevyúčtovalo a muselo ji vracet. Vznikl dluh vůči nadřízené organizaci a argumentovali tím, že právě kvůli sporům ty prostředky nemají. ČPV se zavázal, že to vyřeší, a nakonec ty finanční prostředky za ně uhradil.

A zůstává poslední bod, což je sloučení obou svazů. To se do dneška nestalo. Je to bod jediný, který fakticky nezávisí na Českém paralympijském výboru. Pokud se mají dvě nezávislé organizace sloučit v jednu, pak to musí provést právě ty dva svazy.

A jaká je reakce na tuhle situaci od Mezinárodního paralympijského výboru? Hrozí například, že čeští handicapovaní sportovci nebudou moci odjet na hry do Koreje?

Já doufám, že to nehrozí, protože v posledních letech zájem MPV o celou tu situaci opadl. Samozřejmě uvidíme na valné hromadě v září, kde předpokládám, že k tomuto bodu proběhne debata, ale nemám v současné době žádné indicie, podle kterých by se dalo předpokládat, že by tohle vyvstalo jako problém.

Při podobných sporech je nicméně dobré, když existuje nějaký nestranný mediátor. Nabízí se, aby tuhle roli plnil český paralympijský výbor. Počítáte s touto rolí? Nebo necháte věc osudu, když se MPV nezajímá a svazy se nedokážou samy dohodnout?

Nějaké pokusy o mediaci probíhaly, dokonce proběhla i společná valná hromada obou svazů, nicméně žádný kompromis mezi svazy se nenašel. A v současné době je situace taková, že zástupci ČSTPS už ani nechodí na jednání výkonného grémia. A nemám pocit, že oni vnímají ČPV jako potenciálního možného nezávislého mediátora, vzhledem k tomu, že nás vidí jako jednoho ze strůjců problémů, které tam mají. Vím, že oni podali žádost k ombudsmanovi olympijského výboru, takže možná ten by mohl tuhle roli sehrát.

Zdá se mi ale, že asi není příliš šťastné, když jeden ze šesti svazů, či šestina sportovců, nemá zastoupení v nejvyšším orgánu ČPV. Máte v plánu se tedy do toho znovu zapojit i vy osobně?

My je samozřejmě zveme a zasíláme jim zápisy, ale bohužel z jejich strany dochází akorát k tomu, že nám vyhrožují žalobami. Takže já bych byl samozřejmě velmi rád, aby docházeli na jednání jako ostatní svazy, a pokud mají nějaké věci k řešení, tak aby je tam odargumentovali, ale to je spíš asi moje zbožné přání.

Spory ubírají marketingový potenciál

Na začátku jste zmiňoval, že tenhle spor může mít vliv na to, v jakém stavu se sport handicapovaných v Česku nachází. Jak konkrétně?

Myslím, že to významně snižuje náš marketingový potenciál. Když si nějaký potenciální sponzor zadá do Googlu paralympismus, handicapovaní sportovci, tak velká část článků se týká spíš věcí kolem toho letitého sporu než sportu jako takového. Bohužel je to téma, které média zajímá nejvíce.

Když jsme u financí. Máte nějaký plán, jak dostat více peněz do sportu handicapovaných? Už tento plán nějakým způsobem běží? Ideálně kdybyste řekl, kolik je tam financí nyní a kam se chcete dostat.

Pro nás je hlavním partnerem ministerstvo školství (MŠMT), které rozděluje ten hlavní balík financí pro sport handicapovaných. Došlo k tomu, že se prostředky navýšily na 75 milionů. S tím, že větší část jde přímo do těch sdružených svazů na základě toho, jak to rozděluje ministerstvo. My máme v plánu během letošního roku vytvořit ještě několik projektů, které bychom prezentovali MŠMT. Kromě mládeže by se vytvořil tzv. Top tým (podobný projekt má i ČOV), kde bychom žádali peníze pro top sportovce, kteří reprezentují na té nejvyšší úrovni. Aby se našel další zdroj jejich financování, na přípravu. Dlouhodobě se také hovoří o profesionalizaci sportu handicapovaných. To jsou věci, za které chceme na MŠMT lobbovat.

Tohle je tedy jeden zdroj - státní dotace -, ale předpokládám, že se chcete opřít i o peníze ze soukromé sféry. Daří se získávat soukromé firmy nebo jednotlivce, aby přispívali?

Máme samozřejmě i sponzory mimo státní dotace. Funguje ČEZ, který nám dává finanční prostředky, JYSK jako firma …

Můžete mi prozradit kolik to dělá, abych si to mohl porovnat s příspěvkem od ministerstva? Zajímá mě, kolik dávají soukromé subjekty dohromady. Jsou to řádově jednotky milionů?

To asi bude ten rozsah. Rozhodně se to ale nedá srovnat s tím, co dostáváme od MŠMT.

Kauza? Jaká kauza?

Vrátil bych se k marketingu. V loňském roce byla před paralympiádou docela velká kauza s přelepováním oblečení. Olympijské kruhy na kolekci od společnosti Alpine Pro musela nahradit nálepka s paralympijskou tematikou. Jak vnímáte tu kauzu?

To jste mě zarazil. Jaká kauza?

Kauza s přelepováním olympijského loga. Objevilo se to v médiích, např. v DVTV, sportovci o tom debatovali na sociálních sítích…

Jestli se nepletu, tak to přelepování log se dělalo i před Londýnem…

Je třeba se ptát funkcionářů, proč mají paralympionici špatné oblečení. Sportují na plné pecky, tak proč by měli mít něco horšího, říká Kovář. | Video: Filip Horký

Rozumím, ale teď na to bylo upozorněno. Vnímáte to tak, že vás to poškodilo?

K tomu dochází z jednoho prostého důvodu. My využíváme stejné oblečení jako olympionici a ti tam mají olympijské kruhy. A na paralympijských hrách se nesmí používat olympijské kruhy. To nezávisí vůbec na ČPV.

Není v silách přesvědčit ČOV, aby při jednáních s Alpine Pro počítal i s tím, že paralympionici potřebují jiná loga než olympionici? Není to pro vás téma, které by mohlo být pro vás pozitivní? Že byste ukázali, co se vám povedlo vyjednat?

Já si nejsem jistý, že v tom objemu oblečení, které objednáváme my, že by bylo pro Alpine Pro nějak řešitelné, aby tam tiskli něco jiného. Objednáváme 80 sad oblečení, takže si nedovedu představit, že by to vyráběli odděleně. My se na to můžeme v Alpine Pro zeptat, ale vidím to tak, že to nepůjde.

Změna stanov je na dosah

Říkal jste, že chcete pracovat na nových stanovách. V jaké fázi jsou přípravy a kdy budou představeny nové stanovy?

Jakmile dostaneme od našich právníků okomentovaný návrh stanov, tak ho rozešleme sdruženým svazům, aby to mohly prodiskutovat se svou členskou základnou. Předpokládám, že nám k tomu dají nějaké připomínky a v dohledné době se schválí nový návrh stanov.

Co nového v těch stanovách bude?

Zavede se tam širší valná hromada, kde by mělo být více zástupců za každý svaz. Jako vrcholný orgán, který by se scházel minimálně jednou za rok. Zatím to funguje tak, že ČPV má každý ze šesti svazů jednoho zástupce. Výkonné grémium je členskou schůzí, která má pravomoci i valné hromady. Mělo by dojít k tomu, že se to rozdělí. Že bude členská schůze ve formě valné hromady s větším počtem lidí. V tom posledním návrhu snad bylo pět nebo šest lidí za každý svaz, to znamená, že by se sešla skupina cca 30 lidí, která by tvořila valnou hromadu. Ta by zvolila výkonné grémium, které by vykonávalo pravomoci výkonného orgánu mezi zasedáními valné hromady. To je asi nejvýraznější změna oproti současnému stavu.

I valná hromada by volila předsedu?

Ano.

Mohl by se stát předsedou i člověk mimo reprezentantů na valné hromadě, například bývalý sportovec?

To asi závisí na detailech, jak se svazy dohodnou. Nyní je to tak, že předseda je členem výkonného grémia a je volen z řad členů. Jak to bude do budoucna, to záleží na nějaké dohodě.

Mandát předsedy je na čtyři roky, takže další volba bude až po paralympiádě 2020? Nebo s novými stanovami přijde nová volba?

Jsou možné obě varianty.

 

Právě se děje

Další zprávy