reklama
 
 

Pohlmann končil německou část kariéry v slzách. Uctili ho spoluhráči i radnice

24. 5. 2019 15:26
Devatenáct let. To je doba, kterou český handicapovaný sportovec Rostislav Pohlmann strávil v Německu. Přesněji řečeno u německém basketbalového družstva ve městě Zwickau. V týmu BSC Rollers, ve kterém se už po roce cítil jako doma. Nelze se proto divit, že když v květnu ukončil kariéru, přišly se s ním rozloučit stovky fanoušků. Emotivní pro něj byl ale i jiný okamžik, začátek jeho posledního tréninku. "Všichni hráči i s trenérem vyjeli na palubovku v mých dresech s číslem deset. V tu chvíli jsem si chlapsky pobrečel.“

Na otázku, jak důležitou roli v jeho životě hraje sport, odpovídá Rostislav Pohlmann jednoznačně. Zároveň s jeho rodinou tu nejdůležitější. "Sport pro mě nebyl jen krásný koníček. Bylo to také mé zaměstnání," vysvětluje. O tom, že se mu celou kariéru věnoval opravdu na profesionální úrovni, svědčí i jeho úspěchy jak v atletice, tak v basketbalu.

"Všechny paralympijské medaile i medaile z mistrovství světa jsou samozřejmě mými největšími individuálními úspěchy. Kolektivní radost je ale vždy násobená. Takže i německé ligové tituly nebo vítězství v evropských pohárech mezi ně patří taky," přibližuje. Medailí z paralympijských her má čtyřiapadesátiletý sportovec celkem šest, z toho jednu zlatou z hodu diskem z Atén v roku 2004.

Na začátku své basketbalové kariéry prošel Pohlmann téměř každým českým klubem. První zahraniční angažmá dostal v rakouském Salzburgu. "Tři roky v Salzburgu pro mě byly školou jak v basketu, tak i v osobním životě. Dojíždění, zaměstnání, učení jazyka a také skloubení rodinného života vyžadovalo spoustu energie a trpělivosti nejen mojí, ale celé mé rodiny," popisuje.

Z Rakouska pak zamířil do Itálie. "Před 25 lety jsem se musel rozhodnou mezi zaměstnáním a angažmá v Itálii. Myslím si, že díky tomuto rozhodnutí jsem se dokázal prosadit jak v basketbale, tak i v atletice."

Taky tahle etapa byla pro Pohlmanna velmi náročná. Musel se opět učit jiný jazyk a druhým rokem byl úplně sám bez rodiny. "Je to zkušenost, kterou bych si už nezopakoval."

Poté se na devatenáct let přesunul do Zwickau, kde podle jeho slov, zažil tu nejhezčí basketbalovou kapitolu. "I když se tým pořád obměňoval, stále jsem tu měl svoje pevné místo a cítil se tu dobře." To, že patřil k hvězdám týmu dokazují i reakce spoluhráčů a fanoušků, když se rozhodl ukončit basketbalovou kariéru.

"O tom, že je to má poslední sezona ve Zwickau jsem věděl od podzimu. Oznámili jsme to v březnu, i tak byly ty dva měsíce nekonečné a zároveň ty poslední dny hrozně utíkaly," popisuje Pohlmann. "Přišlo se se mnou rozloučit spoustu diváků ze zlaté éry týmu, ani jsem netušil, jak jsem tu byl oblíbený. Můj dres s desítkou bude viset na radnici ve Zwickau. Přijal jsem hodně darů od klubu, diváků, sponzorů. Emoce tekly proudem."

Loučení s kariérou si pak sportovec zopakoval i doma v Česku, a to na poháru v Českých Budějovicích. Tady hrál za Frýdek-Místek, který na turnaji následně zvítězil a Rostislav Pohlmann se dostal do all-stars týmu.

Basketbal Pohlmannovi chybí už teď, přestože ukončil profesionální basketbalovou kariéru v Německu teprve nedávno. Často vzpomíná také na vítězné finále německého poháru. "Po zlomenině pravého ukazováčku jsem ve finále vstřelil vítězný koš v závěru prodloužení proti největšímu rivalovi z Lahn Dillu. Takový zápas jsem zvládl ani ne měsíc po zranění a bez tréninku. Proto mám tento okamžik pořád v paměti."

Se sportem basketbalista a bývalý atlet nekončí úplně. "Nějaké sportovní plány mám. Aktivně budu pokračovat s florbalem v Ostravě a konečně budu trávit čas s rodinou," uzavírá šestinásobný paralympijský medailista a držitel klubových titulů v basketbalu na vozíku Rostislav Pohlmann.

autor: sul | 24. 5. 2019 15:26

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama