Po obyčejném kotoulu skončila na vozíku. Nyní sní Dana Selnekovičová o paralympiádě

Veronika Skalecká
29. 11. 2017 16:45
Nezlomná vůle a láska ke koním pomohly Daně Selnekovičové po úrazu před osmi lety vrátit se rychle zpět k aktivnímu životu. Přestože je od roku 2009 na vozíku, může díky speciálnímu segwayi, který se ovládá přenesením váhy, takže ruce zůstávají volné, trénovat koně. A nejen to. Už tři měsíce po úrazu znovu usedla na koňský hřbet. Jejím cílem je zúčastnit se paralympijských her v klasické drezuře.
Dana Selnekovičová se věnuje jezdectví. V pohybu po náročném terénu jí pomáhá speciální segway.
Dana Selnekovičová se věnuje jezdectví. V pohybu po náročném terénu jí pomáhá speciální segway. | Foto: Archiv Dany Selnekovičové

Praha - Dana Selnekovičová se po úrazu, při kterém si poranila páteř a ochrnula, nevzdala aktivního života, do kterého u ní vždy patřil sport a koně. Kromě jezdectví se již několik let věnuje curlingu. Rovněž svou práci zasvětila sportovním aktivitám lidí s handicapem - pracuje ve velmi úspěšném spolku Cesta za snem, kde zodpovídá za ekonomický a personální úsek.

V roce 2009 jste měla úraz, po kterém jste ochrnula. Co se tehdy stalo?

Moje děti byly ještě malé a stále někde poletovaly a skákaly. Hledala jsem různé aktivity, které bychom mohly dělat společně, tak jsem začala zkoušet pro mne nové věci. Vrátila jsem se třeba ke kotoulům vpřed i vzad. Nejdříve se to moc nedařilo, ale po pár lekcích od mých dětí už to šlo docela dobře a já byla nadšená, co vše ještě zvládnu. (směje se) Jenže jednou mi to nevyšlo, špatně jsem skočila a dopadla na záda tak, že jsem si je rovnou zlomila a přerušila míchu.

Na koni jste znovu seděla už tři měsíce po úrazu, to se mnozí lidé teprve smiřují s jeho následky…

Tou největší motivací pro mne byly samozřejmě děti. Děti se maminky neptají, jestli může a jestli jí nic nebolí, prostě čekají, že maminka vše zvládne a postará se o ně. Tak jsem se chtěla co nejrychleji vrátit domů a fungovat jako předtím. To jsem ještě doufala, že je to jen na tři měsíce, maximálně na půl roku. Svůj úraz jsem brala podobně jako zlomenou nohu, stačí počkat a bude to dobré. Proto jsem hned, jak to šlo, jela také na jízdárnu a dívala se, jak ostatní pracují s koňmi. Když mi nabídli, abych si sedla, nemohla jsem odmítnout.

Do sedla koně se vrátila již tři měsíce po úrazu, při kterém ochrnula na dolní končetiny.
Do sedla koně se vrátila již tři měsíce po úrazu, při kterém ochrnula na dolní končetiny. | Foto: Archiv Dany Selnekovičové

Neměla jste strach usednout na koně?

Samozřejmě, ale kolem sebe jsem měla odhodlané lidi, kteří hned vymýšleli, kdo mě do sedla zvedne. Chtěla jsem být stejná jako oni, ne si hrát na někoho, koho budou muset přesvědčovat. První lekce byla velkým šokem, když jsem zjistila, jak vratký ten kůň vlastně je. Nohy mi pro udržení rovnováhy moc chyběly.

Jak náročné je jezdit na koni, když mu nemůžete dávat pokyny pomocí nohou?

Kůň je velmi citlivé zvíře, pobídky holení mu jsou na začátku také cizí a musí se vše naučit. Své koně jsem tedy naučila na pobídky bičíkem, to trvalo opravdu chvilku, horší to bylo s mojí rovnováhou a psychickým uvolněním. To vše kůň vnímá a potom také tak reaguje. Proto jsem začínala s vodičem, abych se mohla soustředit pouze na sebe a hledat znovu pocit bezpečí na koňském hřbetě. Také jsme párkrát zůstali jen stát na místě a po deseti minutách jsem opět slezla dolů.

Předpokládám, že s tímto omezením musíte svému koni opravdu důvěřovat. Jak se taková důvěra buduje?

Svému koni velmi věřím. Je to ale i obráceně, já buduji důvěru u svého koně. Nejde to hned, postupuji po malých krocích nejdříve ze země, a když máme oba dobrý pocit, tak si na něj na chvilku sednu. Ze začátku tedy nejezdím vůbec a potom podle situace. Když mi kůň věří, tak je klidný a pozorný vůči mně, jen si to svým "to chci ještě dnes" nesmím zkazit.

Segway Genny má jen dvě kola a ovládá se přenášením váhy. Díky tomu jsou ruce volné.
Segway Genny má jen dvě kola a ovládá se přenášením váhy. Díky tomu jsou ruce volné. | Foto: Archiv Dany Selnekovičové

Jaký je to pocit, když vám kůň umožní jiný pohyb, než na vozíku?

Svoboda. To je jednoznačné. Po čase jsem zase začala vnímat pohyb jeho nohou. Dnes, když jedu, tak mám kolikrát pocit, že to jsou moje nohy. Nejsem omezená na rovnou silnici, mohu jít, kam chci, na polní cestu, na louku, do lesa. Nejvíc času však trávíme doma na jízdárně, kde se snažíme naučit se vzájemnému respektu a získat důvěru.

Svým způsobem je sportovní výkon už jen naučit se jezdit na sedacím segwayi, díky kterému můžete koně trénovat. Jak těžké je získat na něm balanc a jistotu?

Segway mi umožňuje volný pohyb bez pomoci rukou. To je v podstatě k nezaplacení. Jezdit na něm složité není, chce to jen trochu cvik, člověk se nic učit nemusí, protože v tomto případě skutečně stroj pracuje za vás. Složité bylo ze začátku chytit balanc, neboť když si opřete záda, tak couváte. Musíte tedy stále sedět v rovnováze a posilujete tak břišní a zádové svaly, které mi už moc dobře nepracují. Zprvu  jsem byla celá bolavá hned po deseti minutách, později jsem se naučila jezdit i dvě hodiny v kuse. Jsem potom ale ráda, že si mohu sednout do "klasického" vozíku.

Chystáte se závodit v klasické drezuře. Jak populární je tento sport mezi vozíčkáři u nás i v zahraničí? Tuším, že u nás se mu mnoho lidí na vozíku nevěnuje.

Klasická drezura u nás moc populární není, handicapovaní lidé využívají koně spíše pro hiporehabilitaci, nikoliv pro sport. Mým vzorem jsou většinou světoví parajezdci, kteří jezdili již jako zdraví, tento sport si zamilovali a dokázali se k němu vrátit. Já bych chtěla na kolbišti ukázat koně, kterého jsem si sama připravila. Jedná se však o vrcholový sport, který podléhá tlaku na výkon, proto mnozí parajezdci předvádějí jako loutky koně, které pro tento účel připravili zdraví jezdci. S tím vnitřně nesouhlasím.

Jízda na koni dává Daně Selnekovičové svobodu.
Jízda na koni dává Daně Selnekovičové svobodu. | Foto: Archiv Dany Selnekovičové

Je podle vás sport pro lidi na vozíku důležitý? Nemyslím tím ani tak po fyzické stránce, jako po té psychické…

Sport je velmi důležitý pro každého člověka, bez ohledu na to, zda je, nebo není handicapovaný. Sport vám umožní poznat lépe sám sebe, zažít nejen prohry, ale i vítězství a dodává chuť zkusit to znovu a lépe. Při sportu poznáte nové lidi, získáte nové zkušenosti a motivaci. To je to nejdůležitější, co potřebujeme. Nikdo nechce jen přežívat a čekat, až se něco stane. Přesto to tak někteří dělají…

Závodně se věnujete také curlingu. Proč jste si vybrala právě tento sport a co vás na něm baví?

Curling je sport, který hraji vlastně jen díky tomu, že jsem na vozíku. Vždy mě bavilo dívat se na něj v televizi, ale nikdy mě nenapadlo podívat se, kde se to vlastně hraje. Až po svém úraze jsem v jednom časopise pro vozíčkáře viděla inzerát, že hledají nové hráče. Šla jsem se podívat na trénink a už hraji čtyři roky. Opravdu mě to chytlo, je to úžasné spojení strategie a umění hodit správně kámen. To mě na tom baví, hrubá síla je vám v curlingu k ničemu, když nevíte jak.

Věnuje se také curlingu.
Věnuje se také curlingu. | Foto: Archiv Dany Selnekovičové

Pracujete ve spolku Cesta za snem, který připravuje sportovní akce po lidi s handicapem. Co vás motivovalo k zaměstnání, ve kterém pomáháte dalším lidem se zdravotním postižením?

To je vlastně také taková náhoda. Začalo to tím, že jsem dostala klasickou nabídku zaměstnání. Nechtěla jsem odmítat něco, o čem nic nevím, tak jsem to zkusila. Až časem jsem zjistila, jaké ty sportovní akce mají význam. To není jen o výkonu, ti lidé se na to mnohdy připravují, plánují, těší se, že se opět setkají se známými. Každý je vítán. Někdo se přijde ze zvědavosti podívat, příště už závodí také a doma začne trénovat. Někdo si chodí jen popovídat. Je úžasné, že se účastní zdraví i různě handicapovaní lidé a všichni dohromady fungujeme v klidu a vzájemné toleranci. Přijďte se někdy podívat, začínáme 3. března v Bedřichově Kvadriatlonem smíšených dvojic. 

Zdá se, že pro vás handicap není v ničem překážkou. Máte ještě nějaké další nejen sportovní cíle či sny?

Určitě mám své sny. Třeba v jezdectví bych se chtěla dostat mnohem dál, než jsem v současnosti, ale to se nedá uspěchat. Na život na vozíku si nikdy nezvyknu, chtěla bych samozřejmě chodit a dělat věci jinak, ale to zatím nejde. Snažím se žít tak, jak dnes můžu nejlépe, protože zítra může být líp, ale také hůř. A já si svůj život chci užít.

 

Právě se děje

před 26 minutami

Na Pardubicku hořela skládka. Ke Zdechovicím se sjelo 18 jednotek hasičů z okolí

Požár, který vypukl v neděli odpoledne na skládce u Zdechovic na Pardubicku, likvidovali hasiči celou noc. Na místě se vystřídalo 18 jednotek hasičů. V pondělí ráno přijede na skládku bagr, kterým bude hořící hromada rozhrabávána a dohašována, informovala na webu mluvčí hasičů Vendula Horáková.

Skládka začala hořet v neděli po 17:00. Hasiči oheň lokalizovali asi po třech hodinách, povolali i kolegy ze Středočeského kraje. Kolem 23:00 podle mluvčí začaly jednotky z místa odjíždět. "Na místě zůstávala pouze jednotka ze Zdechovic, ovšem zhruba ve čtvrt na dvě ráno se ohniska požáru opět rozhořela a musely být povolány jednotky z Přelouče, Kladrub a Řečan nad Labem," uvedla mluvčí. V pondělí kolem 8:00 se začne dohašovat pomocí bagru, dodala.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Zpěvák Elton John musel přerušit koncert, přišel během něj o hlas. Vypadal, že se rozpláče, popsala média jeho odchod z pódia

Britský umělec Elton John byl donucen přerušit svůj koncert na Novém Zélandu. Viditelně zklamaný hudebník přišel během nedělního vystoupení na stadionu v Aucklandu o hlas. "Úplně jsem ztratil hlas. Nemůžu zpívat. Musím jít. Omlouvám se," řekl svým fanouškům Elton John. Již na začátku koncertu přítomné informoval o tom, že mu lékaři diagnostikovali zápal plic.

Jak popsala britská BBC, sir Elton John vypadal, že propukne v pláč, když se opřel o své piano a potřásl hlavou. Když následně za pomoci několika asistentů opatrně odešel z pódia, jeho fanoušci ho zahrnuli obrovským potleskem.

Britský zpěvák trpí lehčí formou zápalu plic, který v angličtině nese název walking pneumonia, tedy zápal plic, při němž se chodí. Jeho příznaky nebývají tak dramatické, připomínají spíše lehký zánět průdušek. Jde hlavně o kašel, bolest na hrudi, bolest v krku a bolest hlavy.

Zdroj: ČTK
Další zprávy