Jaké byly vaše plavecké začátky?
Plavat mě naučili rodiče a postupně jsem se zdokonaloval. Těšily mě pěkné výsledky na různých závodech tělesně postižených plavců. První medaili jsem si přivezl v 11 letech z Karlovarského pohárku. Určitým zlomem se staly mé první mezinárodní závody v Brně, z kterých jsem si v roce 2005 přivezl bronz a o rok později stříbro, čímž se mi otevřely dveře do reprezentace. Pod vedením trenérů tělesně postižených sportovců jsem se v 15 letech stal na trati 50 metrů motýlek vicemistrem světa.
Kterých dosavadních úspěchů si ceníte nejvíc?
Vytvořil jsem pět světových a osm evropských rekordů. Jsem mistrem světa na trati 50 metrů motýlek, a to jak na krátkém, tak i dlouhém bazénu. Loni jsem dosáhl na evropské stříbro v závodě na 50 metrů znak a potom na paralympijské zlato, což je můj životní triumf.
Poznal jste atmosféru už na třech paralympiádách. Plně spokojen jste byl až loni v Riu?
Lze to tak říci. V roce 2008 jsem se v Pekingu v závodě na 50 metrů znak musel spokojit jen s finálovým umístěním. O čtyři roky později jsem do Londýna odjížděl velice dobře připraven, ale štěstí se tam ke mně otočilo zády. Na tratích 50 metrů znak i 50 metrů motýlek jsem se dostal opět do finále, ale medaile mně těsně unikly. Dočkal jsem se až loni, což byl jeden z nejsilnějších zážitků v mém životě.
S jakými představami jste do Ria odjížděl?
S rodiči, trenéry i kamarády jsme se shodli v názoru, že úspěchem bude každá medaile. Zlato se samozřejmě stalo nádhernou třešničkou na sladkém dortu.
Jaká k němu vedla cesta?
Spousta let práce mojí, rodičů, trenérů a přátel, kteří mně věnovali svůj volný čas a pomáhali mi v osobním i sportovním životě.
Jak náročná byla tato vaše loňská cesta na paralympiádě?
Vydařila se aklimatizace a během tří dnů jsem zvládl i časový posun. Nejnáročnějších bylo po fyzické a hlavně psychické stránce posledních šest dní před prvním závodem. Na startu rozplavby nás bylo dvanáct a osm jich postupovalo do finále. Před rozplavbou jsem byl hodně nervózní, určitě víc, než v boji o medaile. Nakonec všechno dopadlo dobře, druhý Číňan skončil za mnou celé dvě vteřiny a za ním pak doplaval třetí Mexičan.
Co pro vás tato zlatá medaile znamená?
Je to odměna za celoživotní práci. A co mě velice těší, jejím ziskem se sport handicapovaných mediálně zviditelnil, stal se víc populární. Já pak mám dvojnásobnou radost, protože jsem ji získal v evropském rekordu.
Vaším životním programem je pouze plavání?
Kdepak, je toho víc. Především studuji v Českých Budějovicích na vysoké škole obor ekonomie podniku. Dále se podílím na organizaci projektu cestovního ruchu pro handicapované osoby Lipno bez bariér. S jednou společností spolupracuji jako marketingový manažer, jsem rozhodčí plavání a aktivně se zúčastňuji plaveckých závodů, hlavně dětí a juniorů. Jinak se věnuji ještě jízdě na kole a hodně opatrně i lyžování. Všechny tyto aktivity zvládám hlavně díky tomu, že vlastním řidičský průkaz a autem během roku najezdím tisíce kilometrů.
A jaká vrcholná sportovní událost vás letos čeká?
V září se v Mexiko City koná mistrovství světa, na kterém chci potvrdit, že pro zlatou medaili jsem si v Riu nedoplaval náhodou.
