Praha - Neslyšící Sergej Josef Bovkun zastává ve Sportovní technické komisi Českého svazu neslyšících sportovců roli místopředsedy pro futsal. A nedávno se s českou reprezentací radoval z jedinečného úspěchu. Jakožto asistent trenéra Petra Valáška se podílel na jejím postupu na mistrovství Evropy, které se uskuteční příští rok ve Finsku. Na pražském kvalifikačním turnaji sice Češi nejprve podlehli Bělorusku 2:8, poté si však připsali výhry 9:3 nad Maďarskem a 6:2 nad Irskem. Pro Česko se jedná o historicky úplně první postup na evropský šampionát.
Kvalifikační turnaj se konal v Praze. Jak se povedl organizačně?
Sportovní technická komise fotbalu a futsalu si byla moc dobře vědoma toho, že pořadatelství kvalifikačního turnaje na mistrovství Evropy neslyšících nebude nic jednoduchého. Jednalo se o náročnou a především dlouhodobou organizační přípravu. Z velké části souvisela se zajištěním finančního zázemí kvalifikace. Těsně před vypuknutím kvalifikace jsme byli ve velkém stresu, zda se všechno podaří tak, jak bychom si přáli. Nyní už s potřebným nadhledem můžeme říci, že jsme všechno zvládli opravdu na velmi dobré úrovni.
Věřil jste, že se tým kvalifikuje?
Je pravda, že jsme před samotnou kvalifikací byli vzhledem k aktuální situaci v týmu velmi ambiciózní. Chtěli jsme postoupit a věřili jsme, že to dokážeme. A podařilo se! Samozřejmě to ve skutečnosti nebylo tak snadné. Hned v prvním zápase jsme se potkali s týmem Běloruska. Hráli jsme velmi nervózně a byli jsme příliš vystresovaní, což se nám vymstilo. Hra nefungovala a tomu odpovídal i výsledek.
Ale potom se začalo dařit.
Následující dva zápasy byly jiného rázu. Podařilo se nám přesvědčit soupeře i diváky, že dokážeme hrát kvalitní futsal a jsme schopni porazit zahraniční výběry. Pokud bychom hráli s Běloruskem až nakonec, jsem si jistý, že by to dopadlo jinak a my bychom tomuto silnému soupeři tak snadno nepodlehli. Ale los je los. Kluci podali skvělý týmový výkon.
Jaká práce stojí za takovým úspěchem, kterým je postup na ME?
Úspěch v kvalifikaci vidíme především v zodpovědném přístupu všech hráčů k tréninkovým povinnostem. Měli za sebou také mnoho přátelských utkání jednak s kluby neslyšících hráčů, ale i soupeři slyšícími. Zkušenosti z těchto zápasů byly, jak se zdá, velmi cenným vkladem. O tom, že se v našem případě jedná o hráče "srdcaře" svědčí také to, že si na účast v kvalifikačním utkání sami finančně přispěli.
Když si "sami přispěli", jak se vám daří financovat oblíbený sport?
Jde o to, že futsal není deaflympijským sportem, a tak nemá velkou finanční podporu od střechové organizace sportu neslyšících. Velké poděkování si tedy zaslouží všichni sponzoři a donátoři, bez kterých by nebylo možné plnit si takové sportovní sny. Významným donátorem je FAČR, který naše aktivity dlouhodobě podporuje, a myslím, že výsledky, které to přináší, jsou i jeho výsledky. Přispěl na naše zápasy, soustředění, ale i na vytvoření hmotného zázemí. Myslím, že pro všechny je postup na mistrovství Evropy vekou satisfakcí a zároveň výzvou.
Na šampionát jste postoupili úplně poprvé. Jak to vnímáte?
Čeká nás spousta práce, tréninků, soustředění, týmových mediací a kromě toho musíme napnout síly také na vytvoření finančního zázemí, díky kterému neslyšící futsalisté budou moci vyjet a dobře reprezentovat naši zemi.
A co od velkého turnaje očekáváte? Přece jen, je to pro vás neprozkoumané území.
Slibuji si od toho, že dokážeme svými výkony upozornit na kvalitní hru a že finance vložené do přípravy nebudou penězi vyhozenými. Je nutné podotknout, že nepůjde o málo peněz. Musíme z nich zajistit dopravu, ubytování a stravné našemu týmu jak na ME, tak při předchozích soustředěních a speciálních trénincích. Řešit musíme také materiální vybavení hráčů. Jsem optimista a tak jsem přesvědčen, že to zvládneme a všechny naše plány se nám podaří proměnit v realitu. I když jsem si vědom toho, jak moc náročné to po všech stránkách bude. Máme na to celý rok, ale nesmíme usnout na vavřínech a povolovat v naší snaze.
Máte už konkrétní výsledkové ambice?
Moc bych si přál, abychom skončili v první desítce. Z celkového počtu šestnácti soutěžních týmů by to byl moc hezký výsledek. Kdyby přišlo překvapení a my se umístili lépe, určitě bychom byli velmi šťastní. Budeme si držet palce a doufat.
Lidem může přicházet na mysl otázka, jak spolu neslyšící na hřišti vlastně komunikují.
Neslyšící hrají futsal založený na vizuálním vnímání. Je to jejich životní zkušenost a odráží se na způsobu a stylu hry. Řekl bych, že jsou v tom opravdu moc dobří.
A jak poté hráči a vy komunikujete s neslyšícím trenérem Petrem Valáškem?
Komunikace s trenérem je pro nás hodně náročná, ale snažíme se instrukce vizualizovat. Myslím, že je to zajímavé hlavně pro lidi "zvenčí", ale uvnitř týmu už se jedná o takovou rutinu. Zásadní je efektivně využívat time out. Pro trenéra je složité předat instrukci někomu, kdo s ním není právě v tu chvíli očním kontaktu, protože je zabrán do hry. Občas se na hřišti uskuteční i taková "tichá pošta", aby se trenér dostal k tomu hráči, kterému potřebuje něco sdělit. Je to občas napínavé, ale věřím, že to ve Finsku vyjde.
